Děravé tepláky a upřímnost jsou největší zabijáci partnerských vztahů
Ilustrační foto: ingimage.com

Děravé tepláky a upřímnost jsou největší zabijáci partnerských vztahů

13. 10. 2021

Otevřené sdělování si nespokojenosti. Díry a fleky na oblečení. Sledování se na sociálních sítích. A občasné zachrápnutí u televize. Žebříček jevů, které pošlou partnerský vztah ke dnu, si může každý vytvořit trochu odlišný, ale tyto fungují jako spolehliví ničitelé.

Oblečení, ve kterém byste nešli ven.

Vytahané tepláky, na nichž jsou stopy toho, co jejich nositel jedl. Díra na ponožce. Nemyté neupravené vlasy, jejichž majitelka se je snaží vzkřísit natáčkou nad čelem. Jestliže si uvědomujeme, že doma vypadáme tak úděsně, že bychom se v této podobě rozhodně nikomu cizímu neukázali, vysíláme tím partnerovi či partnerce vzkaz, že nám na něm či na ní nezáleží. Jinými slovy, že je nám úplně jedno. „Neznamená to, že má člověk doma ležet na gauči v nepohodlném oblečení. Oděv může být pohodlný a vzhledný zároveň. Oblečení vyjadřuje, nejen jakou mám hodnotu sám pro sebe, ale také jaký mám vztah k ostatním lidem. Když doma nosím to nejhorší, co mám, něco v čem bych nikam jinam nešel, například vytahané tričko a děravé tepláky, rozhodně tím neříkám partnerce, že ji mám v úctě,“ míní Daniel Šmíd, který vyučuje etiketu.

Upřímnost.

Jsme zvyklí otevřeně sdílet své názory, pocity, říkat si vše na rovinu. Zatímco minulé generace se řídily heslem dříve oblíbeného psychiatra Miroslava Plzáka: zatloukat, zatloukat, zatloukat, nyní lidé považují za přirozené mluvit prakticky o všem. A tak se partneři jeden druhému svěřují se svými pocity, nespokojeností, pochybnostmi, ba dokonce i se svými případnými nevěrami či úvahami o tom, že by partnerství ukončili. Z médií se na ně valí rady o tom, že je třeba k řešení problémů přistupovat zásadně otevřeně. Jenže těžko vztahu pomůže, když muž přijde domů a žena mu řekne: „Cítím se tak sama, že si už delší dobu píšu s bývalým spolužákem. Zjistila jsem, že je mnohem více empatický než ty. On mě chápe, na rozdíl do tebe.“

„Někdy je lepší, když člověk nějakou výčitku spolkne. Nyní se lidem radí, aby si partneři otevřeně říkali, co se jim na jejich vztahu líbí, nelíbí, aby byli upřímní, svěřovali se a říkali si vše na rovinu. Jenže právě kvůli podobným radám se nyní vztahy často rozpadají,“ tvrdí prezidentka Unie rodinných advokátů Daniela Kovářová.

Sdílení na sociálních sítích

Pro mnoho párů je nyní běžné, že se navzájem sledují na sociálních sítích. Vlastně mají přehled o všech krocích svého partnera, partnerky ve virtuálním prostoru. Komentují, lajkují si svou činnost navzájem a pozorují, koho jejich polovička sleduje, komentuje, co ji zajímá. Problém je v tom, že časem lidé začnou virtuálně žárlit. Proč si Pepa přidal do přátel tu bývalou spolužačku, se kterou se setkal na školním srazu? Proč právě ji, když jich tam bylo dvacet dalších? Měl s ní něco kdysi? Měl s ní něco teď? Má s ní něco právě teď, když už je večer a není doma? Kde vlastně je? Výsledkem takových úvah bývá skutečnost, že partneři o sobě vědí více ze sociálních sítí než s osobních rozhovorů a co nevědí, si vyfabulují.

Ztráta osobnosti.

Řada lidí žije v přesvědčení, že partnera či partnerku je třeba takzvaně vychovávat, měnit, vylepšovat. Je to pozoruhodné, protože logicky by se mělo předpokládat, že když se dva lidé dali dohromady, cosi je k sobě přitahovalo, něco se jednomu na druhém líbilo. Začít si s někým s tím, že si ho vychováme a změníme, je mírně řečeno poněkud úchylné. Jenže mnoho lidí takto uvažuje a zpravidla se jedná o páry, které se setkají ve středním či vyšším věku. „No on sice kouří a příšerně se obléká, ale já už s tím něco udělám,“ řekne klidně žena kamarádkám o svém novém partnerovi. Pak se snaží naplnit své plány a diví se, že se snaha nesetkává s nadšeným ohlasem. Naopak, snaha měnit partnera či partnerku je další ze spolehlivých cest ke konci vztahu. Každý je svým způsobem unikátní osobnost a pokud partnerovi či partnerce neustále dáváme najevo, že by se měli změnit, chceme je o unikátnost připravit. To si zpravidla nechají nejistí mírní jedinci nějaký čas líbit, ale i je to pak obvykle jednou naštve.

Partnerství jako samozřejmost

Muž každý večer uléhá u televize, po půl hodině u ní usíná. Žena během jeho chrápání ztlumí zvuk a přepne na jiný kanál. „Proč to přepínáš?“ praví muž.

„Protože spíš.“

„Já nespím.“

Tato konverzace se opakuje každý večer. Několik měsíců, několik let. Oba partneři uléhají ke spánku mrzutí, naštvaní jeden na druhého. Nepamatují si, kdy jeden druhému polichotil příjemnými slovy, kdy si dali najevo lásku, obdiv. Přesto spolu stále zůstávají. Zřejmě k sobě navzájem stále něco cítí. Možná ne a vztah přetrvává ze setrvačnosti, z pohodlnosti, z důvodu, že se jim rozchod jeví jako složitá záležitost. Z milenců se časem stali spolubydlící. Pokud však ve vztahu zůstaly city, náklonnost nebo snad i zbytky lásky, je třeba si je dát najevo. Aspoň občas. Přestat se tvářit, že společné soužití je samozřejmost, ale lehce tomu druhému naznačit, že jsme s ním rádi. Kdo toho není schopen, začne mít časem pocit, že jeho vztah nestojí za nic, protože si ho ten druhý neváží, nemá ho už rád. Jenže co když má, jen to taky neříká?

etiketa vztahy a sex životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Patrik Poula
Doma nosím tepláky, nebo jenom trenky a druhým nejčastějším oblečením je pracovní oblečení, které jsem si koupil z https://www.uvex-safety.cz/cs/ . Pořád něco dělám v garáži, nebo kolem domu, tak pracovní oblečení potřebuju. Nedokázal bych sedět celý den s manželkou doma a koukat na nějaké její oblíbené pořady televizi :-D .
Martin Vrba
Ano – nemoci jsou různé, znal jsem jednu paní, doslova krásnou ženu, která se oblékala podle poslední módy, byla to velice vzdělaná žena a známá a oblíbená v uměleckých kruzích a svůj život ukončila v garsonce zavalená odpadky až po strop a ve smradu z výkalů a alkoholu. Diogenův syndrom je porucha charakterizovaná extrémním sebezanedbáváním, patologickou nepořádností (špinavou domácností, „bordelářstvím“), sociální izolovaností, apatií, nutkavým kompulzivním hromaděním (věcí či zvířat) a nedostatkem ohledu k postoji druhých.
Eva Kopecká
Slyší až moc dobře jako vždy. Má rád všechno hodně nahlas. Pečovatelský typ jeho přítelkyně byla, ale poté, co se k ní začal chovat jako ke mně, se s ním rozloučila. Byt byl její, tak co. Od té doby hygienu zanedbává vehementně a každá by se u něj otočila hned mezi dveřmi. Není schopen se už postarat o nejzákladnější věci. Vyběhali jsme pečovatelský dům, už byl na řadě, nechtěl tam. Teď se jeho stav zhoršuje, svéprávný je, nikdo s ním nehne.Děti pracují na směny, přes město je to za ním a půl hodiny a to, v čem žije, je hrozné. Zdevastoval si to tam sám, nikdo z nás nemá zbytečné peníze na to, dávat to tam do kupy. Vše zničil. Občas mu půjčíme peníze, stále ztrácí věci, myslím tím doklady, klíče, kartu do bankomatu, pokusili jsme se tam uklidit, do tří dnů to bylo nanovo. Odpadky po celé sektorové, na zemi hromádky věcí, prádlo se povaluje po koutech. Není ani kam si sednout, všude špína, vyházel i lina a lustry. Vy jste pane Vrbo asi velký optimista. Ale zcela mimo obraz. Ne každý je normální a soudný jako Vy nebo já. Jsou i tací, kteří nejsou ani mladí, ani zdraví, navíc to mají v hlavě totálně vyhrabané. Zamlada to byl despota manipulátor a komandant. Šlo to dobře, nejdřív se starali rodiče, pak já, pak přítelkyně. Není schopen sám žít, navíc není zdravý. Člověk ho lituje, občas mu upeče, nakoupí, ale o rozvod žádal on, jako důvod uvedl, že nejsem ochotná doma všechno dělat sama, já na to kývla, protože to byla pravda. Takže má co chtěl. Teď bohužel nemá svoje přívržence, rodiče, přítelkyni, kteří ho vždy podporovali. Odvrátili se od něj všichni příbuzní. Smutný konec frajera, který měl teorii života v malíku. Ale ta praxe. Ta praxe
Martin Vrba
Paní Kopecká, tak Vám přeji klidný život s vaším příležitostným přítelem a vašemu bývalému manželovi, aby třeba i on našel nějakou ženu, pro kterou bude potěšením mu uvařit, vyprat mu, třeba to bude pečovatelský typ ženy a prohodit s ním pár obyčejných teplých lidských slov o tom, co spolu viděli v televizi, protože se cítí být třeba už mnoho let osamělá a muž ji doma vyloženě chybí. A že se chodí váš bývalý manžel tak často koupat, tak ona bude brát za velkou přednost, mnoho mužů očistu těla totiž zanedbává, a bude na něj za to „hodná“. On si za to dojde k ušnímu lékaři, přestane se stydět za to, že hůře slyší (nikdo si bez příčiny přece nepouští nahlas televizi - rušilo by to v prvé řadě přeci jeho samotného) dostane naslouchátko (nebo si jen přidělá k televizi sluchátka), aby nikoho nerušil silně puštěnou televizí a na tom rozhádaném světě bude o pár lidí spokojenějších. Tak to má být.:)
Eva Kopecká
Skutečně nevím, jak by se k tomu vyjádřil bývalý. Jelikož s ním nevydržela bydlet přítelkyně, žije nyní sám a řeší daleko prozaičtější věci. Jak si uklidit, nakoupit, vyprat. Teď si může stát v koupelně po libosti. Jak jsem to popsala, tak to probíhalo. Co by k tomu dneska řekl, asi to, že nevěděl, že nám to až tak může vadit. Když to vezmu kolem a dokola, zažila jsem s ním i daleko horší věci. A věřte, že každý den, kdy se vrátím do svého klidného domova, si toho vážím. I po těch letech
Martin Vrba
Paní Evo Kopecá, když jsem jen překopíroval část vašeho článku, tak jsem na tom chtěl dokumentovat, že právě ve všech těchto internetových, ale i opravdu identických vyjádřeních vždy slýcháme (čteme) jen jednu stanu, ale vždy existuje přece ještě ta druhá strana. Jak si má čtenář (posluchač) udělat obrázek o věci, když slyší jen jednu stranu. I usvědčený vrah vám může tvrdit, že to bylo jinak, že on je nevinný. :) Tak jsem z legrace jen suploval, jak by se k tomu vyjádřil třeba ten váš „bývalý“. Myslíte, že ten váš „bývalý“ by s vaším popisem událostí souhlasil? Celé jsem to udělal jen z legrace – byla to jen imaginace a s realitou to přeci nemělo nic společného – to jsem psal já – ne ten váš „bývalý“. Pokud Vás to nějak ranilo, tak se Vám omlouvám. :)
Eva Kopecká
Díky...co bychom z toho v našem věku měli, kdybychom si vymýšleli....prostě si člověk při čtení článků vzpomene na ledacos že života a přidá tu zkušenost k tématu. Nemusí člověk se vším souhlasit. Ale neměl by ty osobní zkušenosti zpochybňovat, ani jejich autora napadat pro nevěrohodnost....stalo se mi, že jsem v diskusi na kterémsi serveru přispěla k tématu majetkového vyrovnání po rozvodu. To jsem si dala. K mé faktické poznámce, že dalo práci bývalého vyplatit, což byl jeho nápad, i když jsme brali stejně, jsem byla nechápu proč ne snad napadena, ale spíš vypeskovaná za svoji nesolidnost ve smyslu....kdovíkam ho chudáka vystěhovala. Koukala jsem jako spadlá z višně. V diskusi se sešli lidi, kteří mi to nevěřili. Někdy si říkám, zda to má vůbec cenu, někam tu zkušenost psát. Člověk to dělá proto, aby to někomu ve stejné situaci pomohlo. Možná je lepší PC vypnout a místo toho třeba umýt okna. V padesáti stát na začátku s prvním vlastním bydlením, navíc nezařízeným, není žádné terno...dneska jsem ráda. Byty stojí víc a víc, ještě, že to mám za sebou. Zdravotně mi ta honička za přivýdělkem neprospěla. Dneska už naštěstí umím odpočívat.
Eva Mužíková
Paní Evo. Já Vám věřím každé slovo, proč by jste to sem jinak psala. Užívejte si svého bydlení bez jakéhokoliv omezování. Já to mám také tak.
Eva Kopecká
Pane Vrbo....nikdo neměl nic proti tomu, aby se tatínek, z práce unavený, vykoupal a zalehl. Mohl spát třeba celý zbytek dne. To, že zalezl do postele rovnou po příchodu a jídle, že SI POUZE NA CHVILKU SCHRUPNE, aby potom, když normální lidi jdou spát, dělal rambajs v bytě a všechny rušil, když my jeho nerušili, přála bych Vám to párkrát zažít. A nic s ním nehnulo. V malém bytě není kam utéct. Něco jiného je barák. Zalezl by člověk do patra, a jakoby doma ani nebyl. Je to stejný nepoměr jako když kolegyně řekla při mém postesknutí, že jeden člen rodiny kýchá, kašle, má horečku......to jak jeden z nás onemocní, nesmí spát ve stejné místnosti...ano, dva bezdětní v baráku s více pokoji, než měli my...ti si tento luxus dovolit mohli. My ne. ... navíc tedy můj bývalý bral tolik, co já a doma s ničím nepomohl, neboť ani nic neuměl.....takže o nějakém živiteli rodiny zdaleka nemůže být řeč. Ale proč ne, zastal jste se unavených chlapů, beru. Teď jste mi připomněl známou. Dvojčata v kojeneckém věku, manželství haprovalo a už se o tom mluvilo. Takže přijeli nikoli zblízka nečekaně babička a děda, tedy rodiče toho pána. Přijeli, usadili se, pohráli si s dětmi...a čekali. Doma bylo uklizeno, teplé jídlo pro hlavu rodiny připraveno. Uplynula půlhodina, hodina, věděli, jakou má syn pracovní dobu....nic se nedělo. Vznesli tedy dotaz na mladou maminku. Jo, dneska je středa, to je asi v hospodě, to nebude dřív než v sedm. A to je takhle každej den? Každej ne, ale většina. Jinak ještě tak dvakrát týdně chodí k té a té známé. Rodiče v šoku. A proč s tím něco neuděláš? A co? Řekla. Mám děti zavřít doma a chodit ho vytahovat z hospody? A nebo ty děti po hospodách tahat? Akorát se budeme hádat. Jdu radši s nimi odpoledne na vzduch a když on se vrátí, tak mlčím. No. Rodiče totiž přijeli, že tomu prostě nevěřili. Pan Vrba si asi ale řekne, že ta šmudla doma se jistě celý den povalovala, nechala se živit a neměla pochopení na manželské radovánky. Ten pán o ně jednak nestál a jednak na ně neměl ani čas. Jo, rozvedli se. Jak jinak. To si chlap musí rozmyslet. On je velký rozdíl mít manželku a děti a být členem rodiny, ten člen si tu rodinu musí zasloužit, udržovat si v chodu, mít ji rád. Chovat se jako blbec a sobec - to není až tak velká práce - a to jeden lehko tu rodinu ztratí....
Antonín Nebuželský
V lepší společnosti odcházel každý "do svých komnat", a byl klid. Tak tohle my dodržujeme.Manželka pere a vaří. Já opravují a jezdím. Když mě začne vychovávat, jdu do garáže. Jo, a já chodím s kolegou. Nicméně, zlatý časy, když jsme chodili do práce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.