Svou modlitbu si pořádně promyslete

Já vyrostla až v 17 letech a to za rok o 20 cm, ze 150 cm na 170 a tak bych mladé povzbudila, že ještě vyrostou, až je to bude mrzet. Muž má 205 cm a nepřála bych nikomu to celoživotní shánění dost dlouhých kalhot.

Já to měl obráceně. Byl jsem ze třídy vždy nejvyšší a v patnácti jsem přestal růst. A na gymplu mne kluci předběhli. Jednou jsem napsal spolužačce zamilovaný dopis. Druhý den mi odpověděla. její dopis začínal oslovením: Milý vole! Holt život není vždy pěkný.

Hezké.

Ty krásný a hlavně dobře vyvinutý holky, přestože vysoký, na tom byly už od školy vždy líp. Já jsem byla jen žirafa s nosem, jak s klikou od blázince, s prsama, kdyby mi kousek uřízli, mám tam důlek, takže si umím představit, jak takové odmítnutí umí bolet. Bůh není ten moudrý dědeček na obláčku, Boha má každý v sobě a jsem ráda, že jsem ho objevila. A jak píše Zuzka, tak je pravdou, že čeho si nejvíc nepřejeme, toho je nám naděleno vrchovatě.

Paní Ivano: Na té fotce jsem já v detailním záběru v USA v zálivu (bay), který se jmenuje Pixa (jak je možno přečíst pod fotografií vpravo dole) po našem doktoru Pixovi, který pro Československou televizi psal a moderoval hodně televizních soutěží a tam si přál jezdit na dovolenou každý rok.:)

Já jsem v mládí samozřejmě obdivovala vysoké, štíhlé, tmavovlasé, vlasy na pěšinku:-D :-D Ale sama jsem byla v té době na dívku nadprůměrně velká, takže jsem většinou narazila na takové, že mě převyšovali sotva o nějaký cenťák. A ještě k té modlitbě. Znám jednoho pana léčitele, je takový hodně lidový, ale co říká, má smysl a dá se tomu věřit. Podle něj má člověk vážně pečlivě volit věty, co si přeje nebo jak na něco reaguje. Říká, že se všechno dříve či později více či méně splní. On to uváděl na lidovém příkladu. Varoval, abychom neříkali: Já se z toho po...... I zde prý je výsledek zajištěn. :-D

Vyrůstala jsem s představou, že můj vyvolený bude vysoký, štíhlý, modrooký, ale zaláskovala jsem se do menšího, hnědovlasého s hnědozelenýma očima. Až na stará kolena jsem se dočkala splnění svých dívčích snů s tím, že místo blonďáka mám stříbrovláska. Malí kluci to nemají lehké, protože právě oni často vzhlížejí k vyšším děvčatům. Jen někteří z nich mají to štěstí, že je nakonec přerostou.

Příběh přímo ze života. Někdy si osud s člověkem zahraje a zrovna, když by potřeboval aby druhému pohlaví nějak zaimponoval, tak to vyjde do ztracena. Jak je vidět, čekala na Vás ta "Vaše" pravá Alena. Hezky napsané.