Osvobození Československa ve II. světové válce
FOTO: archiv Václava Soukupa

Osvobození Československa ve II. světové válce

2. 5. 2021

Jako malý žáček jsem na ZŠ v Plzni způsobil trapnou chvilku naší paní učitelce. Když hovořila o tom, že Plzeň osvobodila Rudá armáda, přihlásil jsem se a řekl jí: "Máma ale říkala, že to byli Američané a s jedním z nich chodila". Byla to velká chyba, zamlčovat před dětmi pravdu a zlehčovat úlohu USA v bojích proti Německu a Japonsku. Zejména v jihovýchodní Asii probíhaly těžké boje s fanatickým nepřítelem, které si vyžádaly na moři i na souši spousty mladých životů vojáků z USA. Za to, že se jim vzdávaly hromadně na našem území německé jednotky, ti chlapci nemohli. Přijeli k nám s odhodláním bojovat.

Rudá armáda pochopitelně nesla při osvobozování velké části Evropy obrovskou tíhu a zátěž. Jako téměř každý rok půjdu sám na Olšanské hřbitovy v Praze položit kytičku rudých karafiátů k Památníku osvoboditelů Prahy. Při procházce mezi hroby budu přemýšlet o tom, jak ve všech koutech tehdejšího SSSR čekali matky, otcové a další členové rodin na den, kdy se jim domů vrátí jejich chlapec z daleké cizí země. Budu si představovat to zoufalství, když jim došla strohá zpráva, že vojín, poddůstojník či důstojník "ten a ten" padl v boji o osvobození Prahy.

Dnes jsem si přečetl, že před několika dny někdo "posprejoval" hroby sovětských vojáků v Brně. V dnešní vyhrocené době se dají předpokládat i další vandalské činy, které u nás většinou zůstávají bez nalezení viníků a jejich potrestání. Omluvím se těm padlým hrdinům za všechny lidi, kteří se dnes snaží o přepisování dějin a "plivou" na jejich věčnou památku. Věřím pevně v to, že přijde doba, kdy se mocní tohoto světa sejdou u jednoho stolu, vzpomenou si na všechny ty válečné hrůzy a naleznou cesty k mírovému řešení vzájemných sporů!

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Válka je strašná věc na světě., těch slz, utrpení , co za mrtvé prolili jejich blízcí. Žít v míru, není prázdné slovo .
Martin Vrba
Tak jako to chtělo kus osobní odvahy před rokem 1989 připomenout, že Plzeň osvobodili Američané, tak se musíme připravit na to, že bude potřeba kus osobní statečnosti k tomu, aby někdo v budoucnu řekl, že největší tíhu ve druhé světové válce nesl Sovětský svaz. Neustále se pracuje na tom, aby se proti sobě postavili slované v rámci hesla: Rozděl a panuj! Odhaduje se, že mrtvých bylo kolem 26 milionů lidí. Je nutné si také ale připomenout, že SSSR nebyl žádné holubičí povahy, že napadl Finsko v roce 1939, že uzavřel v roce 1939 smlouvu s Hitlerem a když Německo napadlo v roce 1939 Polsko, tak se s Německem o část Polska v roce1940 „bratrsky“ rozdělil a SSSR získal i mnoho zajatců z řad polských důstojníků a polské inteligence, které nelítostně povraždil. Jednalo se o 22 000 lidí při tak zvaném Katyňském masakru. To, že SSSR i své domácí politické odpůrce posílal na Sibiř do svých koncentračních táborů, to je dnes také dobře známo, a tak by se dalo pokračovat dál . . . . Ale to nemění nic na ohromném hrdinství obyčejných lidí, kteří na celém světě a v Sovětském svazu nejvíce, bojovali proti tomu nejodpornějšímu systému v moderních dějinách, kde byly i malé děti házeny za živa do pecí v koncentrácích táborech. Že se svět tehdy spojil proti systému, který pro svět vynalezli Němci, kteří se po sjednocení Němecek sami dosadili do role „profesorů humanity“ a známkují nás z demokracie. :)
František Matoušek
Nemohu než souhlasit. Mám na rok 1945 osobní vzpomínku. U nás spali dva ruští vojáci a ty zase vzpomínali na své rodiny, když mě houpali na klíně.
Věra Ježková
Děkuji za článek. Měli by si ho přečíst i mladí. V Plzni jsem byla několikrát na oslavách jejího osvobození. Co dokázali Rusové během své Velké vlastenecké války, je neuvěřitelné. Hluboce na mne zapůsobilo, když jsem před mnoha lety v Lenigradu na hřbitově poslouchala Šostakovičovu symfonii.
Jana Šenbergerová
Díky za vzpomínku na všechny padlé i za vyjádřenou naději. Nechtěla bych takhle čekat na svého vnuka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.