Prověřit, vytřídit, nechat kvalitní kusy. Pravidla, jak se ve stáří obklopit přáteli

Já už moc kamarádek bohužel nemám, ale o to víc si jich vážím. Moji nejlepší kamarádku znám již od dětství, je to skvělý člověk a proto jsem se s jejími dětmi domluvila na překvapení. Vím, že si moc přála novou kuchyň, tak jsme zkontaktovali http://www.pwinterier.cz , domluvili se a věřím, že se jí bude líbit.

No, mě přátele vytřídila hlavně rakovina a infarkt, zaplať pánbůh za ty, které ještě mám.

To není jen mezi "přáteli", tak se často zachová i rodina - dokud je zadarmo švadlena, elektrikář, zaměstnanec pily (to na lepší dřevo) apod., tak se dveře s návštěvami netrhnou... Teto, ty tak báječně vaříš, šiješ, pečeš, strejdo ty jsi úplný všeuměl a navíc seženeš ten nejlepší materiál na stavbu chaty... No a potom umřou a návštěvy končí.

Přátel si važ a ty,co se osvědčili ty hákem z ocele si připni k srdci.Shakespeare

Oprava: Ale autorku článku, kdybych jsem směl být jejím literárním přítelem, bych si držel alespoň v notýsku, líbí se mi její styl v tomto článku. :)

Jsem hrozně vybíravý na své přátele, tomu slovu přikládám velkou vážnost i když mí přátelé musí mít především smysl pro humor a na vážnost si nesmí potrpět – protože se mnou by jim hodně chřadla. Když někomu něco dávám, tak chci také něco podobného od něho – to dá přeci rozum. Když jsem si kdysi dávno založil účet na Facebooku, tak jsem tam mimo jiné uvedl, že rád hraji scrabble a když jsem druhý den otevřel počítač, tak jsem měl hned asi 700 „přátel“ z celého světa, kteří si se mnou chtěli zahrát tu hru, to ale přeci nejsou žádní přátelé. To slovo je zprofanované. Přítel je ten, který když ví, že musíte napsat písemku nejhůře za 2, protože jinak vám hrozí pětka na vysvědčení, tak se na svoji písemku vykašle a vypočítá vám všechny příklady toho vašeho oddělení a pošle vám to. A vy, když za vámi přijde za pět let, kdy vy si už sedíte někde v kanceláři v plyši, a řekne, že je v problémech, že přišel o místo, protože někde něco řekl, co neměl, tak se mu o to místo postaráte, i kdybyste za to měl jít taky spát pod most. Přítel je ten, kdo má s vámi společný smysl pro humor, kdo se s vámi rozdělí o poslední sousto, kdo vám dá i svou ledvinu, koho rozbolí zub, když vás bolí ten váš, kdo vás nikdy nepodrazí, nezklame, kdo vás jen chytne kolem ramen, když vám někdo blízký umře a jen mlčí. Přítel je ten, s kterým můžete mluvit do ochraptění o všem možném až do hluboké noci na zahradě u sklenky vína, nebo jen s ním beze slova tiše sedět někde u vody a čumět, jak plyne čas. Takové přátele jsem měl ve svém životě jen dva – ano - vždy jsem dával přednost kvalitě před kvantitou. Kdysi jednomu pánovi vyčítali, proč je stále tak sám, proč nechodí mezi lidi a on je „urazil“ odpovědí, že přeci není sám, že je jen v dobré společnosti. :) Měl jsem tak málo skutečných přátel, tedy jen ty dva „cizí“, domácí nepočítám, že jsem žádnou velkou selekci na stáří nemusel provádět. Ale autorku článku, kdybych jsem směl být její přítelkyní, bych si držel alespoň v notýsku, líbí se mi její styl v tomto článku. :) kusy = vím o čem píše

V zásadě máte pravdu, ale...Já jsem si vždycky myslela, že jsem extrovert obklopený mnoha přáteli. Po rozvodu v mých 43 jsem zjistila, že to byli přátelé - mušky poletující okolo mého té době úspěšného manžela. Takže to asi nebude jen problém seniorů. Máte pravdu , že přítel se většinou ukáže až v těch těžkých situacích. Přijede vám umýt hlavu, odveze nebo přiveze vás k lékaři nebo vás prostě jen kdykoliv vyposlechne. Ani to není málo. Čím jsem starší, tím méně skutečných přátel mám. Ale už naštěstí vím, co je důležité a co ne.

Už nadpis tohoto článku mě nadzvedl ze židle. Je to hloupé a netaktní, označovat lidi jako kusy. Vytřídit je jako obnošené šatstvo. Myslím si, že v našem věku většinou už poznáme ty, kdo je kamarád a kdo je známý, dobrý známý. Šťastný ten člověk, co má dobré kamarády, sousedy a hlavně dobrou rodinu. A je ostuda krmit nás těmito bláboly. Popisujete v článku příběh 80ti leté paní, která musela být velmi naivní. Chtěla se chlubit a ukazovat, tím si přátele natož kamarády nikdo neudělá. To opravdu kamarádi nebyli, jen pijavice, které využívaly její hloupost a naivitu. S článkem opravdu nemohu souhlasit.

Některé zkušenosti v životě mě poučily, že bych si neměla dělat nic z toho, že jsem kamarádka pouze v horších časech. Prostě mě ledacos zamrzelo, od příbuzných i bližších kamarádů, ale snažila jsem si to nebrat osobně. A říct si, každému se vám můžu podívat do očí s čistým svědomím. Vy mně ne, ale to je váš problém, ne můj. To dobré se mně vrátí odjinud. Jim nic špatného nepřeju. Jestliže mě někdo využije, když mě potřebuje, abych udělala a dala, a potom dovede dělat mrtvého brouka, když by se slušelo to zase nějakým způsobem ne oplatit, ne vrátit, ale udělat mi radost, a jediná reakce je, že se lidi otočí a o kontakt nestojí, já to ustojím. Nikterak se nebudu hrabat v tom, že jsem byla využitá, když jim teklo do bot nebo když měli kulatiny oni. Dokážu to přejít s tím, že prostě o kontakt s těmito lidmi zájem propříště nemám. Ráda udělám, ráda dám. Ale na to, dělat ze sebe blbce, už mi je opravdu dneska dost let.

Lidé jako kusy? :-(