Koronavirus zmizel
Foto: autorka

Koronavirus zmizel

10. 3. 2021

Tak si myslím, že každý člověk má svoji hranici, do které vydrží velkou nepohodu. Já teď budu psát pouze za sebe, aby někdo nemyslel, že se to týká jeho, protože on má svoji hranici třeba úplně jinou.

Myslím, že ta hranice, o které mluvím, se málo týká těch, co mají chaloupku se zahrádkou a velký prostor přírody za  ní, kam se mohou jít projít. Mohou se také realizovat uvnitř chaloupky, nebo se už začít rýpat na zahrádce. V podstatě jim toho chybí málo. Pokud žijí v rodinách, tak jim nechybí ani to mluvené slovo  a ani přátelství není nedostatek.

Moje hranice snesitelnosti už je překročená a začínám mít dojem, že se psychicky zhroutím. V podstatě mě udržuje v normálu pouze pejsek a jídlo. To druhé pro mne dobré není, ale říká se, že to jídlo obaluje nervy.

Bydlím v malém městečku a lidi se tady opravdu houfně nerojí, natož v této době. Jdu tedy s  pejskem na procházku a opravdu nikoho, s kým by bylo možné prohodit pár slov, nepotkám, i když by se hovor určitě stočil na stejné téma. Je to možná dobré jenom proto, že nemusím nosit ten odporný respirátor. Nevím jak vy, ale já se v něm opravdu dusím, a když v něm musím jít jednou za čas nakoupit, tak u pokladny už jdou na mě mdloby.

Na televizi už se koukat nedá vůbec, protože na  ty neustále opakované programy se už dívat pořád dokola nedá, natož na ty stupidní reklamy, kde i naši přední herci ze sebe dělají blby.

Tak a teď o té mojí záchraně. Začala jsem znovu studovat knihy s tématikou, která možná mnohé prozrazuje. Jednou z nich je "Tajemství plánu vašeho života." Odkud kam a proč od autora bestsellerů Ruedigera Schacke. No, prostě kniha je to chytrá a mně opravdu dala různá poznání. Docela mě to uklidnilo. No, nebudu to protahovat, ani psát moudré výňatky z knihy a doufám, že se nebudete dívit a dokonce se smát. Dozvěděla jsem se totiž, že od vesmíru můžeme dostat všechno a že se to opravdu splní. Nesmíme mít ale pochybnosti. Nedá se ale říkat :"já bych chtěla a dej mi.. ", ale myslet si, že nás to už potkalo.

A mě napadlo to nejdůležitější přání, napsala jsem si ho na papír a nalepila na zeď a denně si ho budu opakovat, dokud se nesplní. Tak hlavu vzhůru a neklesat na mysli. 

To přání je v záhlaví článku. Koukám, že napsané to moc hezky není, ale snad to nevadí účelu.

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Tak nevím, Hanko, jestli je to článek tvůj, nebo pí Caklové. Ale podle chytrého obsahu, určitě tvůj. Myslím, že jsem na tom líp v tom, že na tuhle blbou dobu nejsem sama, což je asi to nejdůležitější. Jedno ti můžu potvrdit, a to je, že i malý tvoreček umí zaplnit mezeru a utěšit smutek v duši. Držím palce tobě i nám ostatním, aby se splnil nápis na titulním fotu. :-)
Jitka Caklová
Věro, na těchto stránkách jsem poznala moc dobře, jaké to je, když "sytý hladovému nevěří". V mládí jsem nikdy nečetla, protože ve dne nebyl čas a v noci jsem musela spát, abych byla schopná druhý den pracovat. Až na stará kolena jsem začala číst v moudrých knihách, abych se naučila žít.
Jana Kollinová
Každý z nás vnímá stávající omezení související s pandemií C-19 jinak a každý má jinou hranici snesitelnosti. Když si vzpomenu na vyprávění rodičů o otřesných zážitcích v letech totálního nasazení v Německu, když si vzpomenu na jejich kruté poslední chvíle, pak pod tímto úhlem pohledu se mi jeví současná situace jen jako omezení komfortu, kterému jsme navykli a který je pro mladší generaci již standardem a pochopím, že chtějí mnohem víc. Jako seniorka mám několik možností jak se se situací vypořádat, ale určitě nepropadnu skepsi. Sdělení paní Hany - cituji: "Moje hranice snesitelnosti už je překročená a začínám mít dojem, že se psychicky zhroutím," je projevem momentálních pocitů a vím, že paní Hana věří, že bude lépe a bude si užívat mnoho dalších plnohodnotných dnů. :-)
Jitka Caklová
Paní Hano, o závisti v mém příspěvku není ani slůvko a podmínky, které mám jsem si nejprve musela vytvořit. Možná to bude ode mě znít sobecky, přát Vám spokojený život v tom, co jste si vytvořila, přesto Vám hezký život přeji.
Věra Ježková
Hani, moc dobře tě chápu. Když jsem si loni několikrát posteskla, s velkým pochopením jsem se nesetkala. Sytý hladovému nevěří. Moudrých knih (bez ironie) jsem přečetla dost zamlada, když jsem si nevěděla rady se životem. Teď už je číst nemusím. Něco z nich ve mně zůstalo, k něčemu jsem dospěla sama. Vadí mi respirátor, vadí mi roušky. Kvůli dýchání a kvůli brýlím. Přesto je nosím, bez ohledu na příkazy. V Praze ani jinak nelze. Do obchodů chodím ráno, když tam skoro nikdo není. Tramvají jezdím výjimečně. Metrem jsem jela naposled loni v lednu. Jednou za 14 dní vyrazím za Jendou. Abych ze samoty nezblbla. Autobusem, v němž je pár lidí. S přítelem jsem se viděla letos dvakrát. Na Nový rok a dva měsíce poté – venku, na procházce. Přeji nám všem, aby se tvé přání co nejdříve splnilo. :-)
Hana Šimková
Paní Jitko já Vám přece Vaši chaloupku nezávidím. Jenom říkám, že máte jiné podmínky.
Jitka Hrůšová
Paní Hano, cítím to podobně. Je mi smutno, spát nemůžu, na krátkou procházku je zřídka. Měla jsem jít na operaci s kyčlí, ale vše zrušeno. Takže s chůzí je to špatné. Nohy bolí soustavně, přidaly se i další zdravotní problémy. Lékař jen na telefonu, pouze e-recepty. Snažím se číst, někdy se soustředím, jindy musí knihu zavřít. Jen si říkám, proč je ta cesta ke smrti tak dlouhá. Omlouvám se za pesimistický tón, ale věřte mi, nejste v tom sama.
Marie Doušová
Hano , nápis se mi líbí a ráda ho podpořím. Hano já mám velmi blízko les a tak se tam můžu každý den vydat a nadýchat se čerstvého vzduchu a se psem hodinku procházet tiché a bez lidí prázdné lesní cesty. Dokonce se i přistihnu , že si povídám na hlas a obdivuji stromy,potůčky a vždy se vracím s nadějí, že bude líp. Hano mám ráda Vaše články a tak hodně pište , to hodně pomáhá.Dík...
Irena Mertová
Ta slova řekl někdy už ve 4. století sv. Augustin. „Zachovej řád, řád zachová tebe" (nejsem věřící, ale ten citát je můj oblíbený). Vaše pocity chápu, mívám podobné... vyrazím pak ven na procházku, to trochu pomáhá. Vy chodíte na procházky z pejskem zase.. Kamarád mi včera napsal: " Je to dlouhé tohle zastavení v čase, velká zkouška každého z nás. " Tak ať už se vaše přání vyplní!!! Jste statečná, přeji hodně zdraví...
Jitka Caklová
Paní Hano, ta hranice, o které mluvíte, se opravdu netýká těch, "co mají chaloupku se zahrádkou a velký prostor přírody za ní, kam se mohou jít projít. Mohou se také realizovat uvnitř chaloupky, nebo se už začít rýpat na zahrádce". Stejně jako já věřím a chápu Vás, tak Vy můžete věřit mě, že ona chaloupka se zahrádkou, nejen mně, jen tak pro nic za nic, do náruče nespadla. Nic není zadarmo a každý má cestu, jakou si zvolí. Nic proti Vám osobně nemám, ale tak trochu mi to celé, co se kolem nás nyní děje, připomíná bajku o cikádách a mravencích. Literatura o které píšete je mi blízká a proto pro mě osobně "Koronavirus neexistuje".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.