První dotek s antikou - Terst
Terst, Canale Grande. Foto autor

První dotek s antikou - Terst

19. 2. 2021

Kamkoli člověk v Itálii šlápne, tam obvykle narazí na nějaký pozůstatek antiky. I při procházce Terstem se musíte ponořit hodně hluboko do dějin. Antická historie zde začíná zhruba sto let před přelomem letopočtu, v době, kdy byla tato celá oblast spolu s dnešní chorvatskou Istrií kolonizována Římany, kteří zde zřídili provincii Illyricum.

 Do Terstu jsme dojeli mírně znaveni a proti mému pečlivě vypracovanému itineráři až odpoledne. Po chvíli bloudění jsme zaujali strategickou polohu na Piazza della Liberta, před omšelou fasádou monumentálního hotelu Impero. Nikoli ovšem kvůli ubytování, ale proto, že na druhé straně rozlehlého náměstí bylo Trieste centrale, terstské hlavní nádraží. Uvažovali jsme logicky. Na tak velkém nádraží bývá obvykle restaurace a také záchody. Po dlouhé cestě přišlo obojí velmi vhod.

Při své první italské kávě v restauraci studujeme plán města. Především jsem si do tohoto plánu zaznamenal polohu našeho auta. Pro jistotu. S  plnými žaludky pak vyrážíme za poznáním. Pozdní srpnové slunce pozlacuje fasády honosných paláců, které lemují přístavní promenádu a zhlížejí se v azurové modři terstského zálivu. Krásný pohled. Terstský „Canale Grande" na Piazza Ponterosso, ústící do zálivu, je ukončen neoklasicistní budovou kostela svatého Antonína. Obcházíme kanál dokola a po pobřežní promenádě se dostáváme na největší terstské náměstí Piazza dell‘ Unita d’Italia. Obrovské paláce z doby, kdy byl Terst součástí rakouské monarchie, zaplňují tři strany tohoto prostoru. Čtvrtá strana je otevřena do Terstského zálivu.

Je večer, pomalu se rozsvěcují světla a kavárničky na náměstí i v přilehlých ulicích jsou plné lidí. Chvíli posloucháme jakousi kapelu, hrající naplno v postranní uličce, a pomalu se vracíme na náměstí Svobody. Na náměstí je pusto a prázdno a náš Formánek tu stojí zcela osamocen. Jako místo ke spaní to není rozhodně nejvhodnější. Opouštíme proto pohostinnou blízkost nádražní restaurace i záchodků a vydáváme se do Terstských ulic vyhledat vhodnější místo k nočnímu parkování. Nemusíme ale hledat dlouho. Štěstí nám neobyčejně přeje. Na nedaleké ulici objevujeme velké parkoviště. K našemu milému překvapení jsou zde desítky dalších cestovatelů, kteří, tak jako my, tu hodlají strávit noc. Němečtí turisté s velkým přívěsem, jako vždy perfektně vybavení, tu mají rozložené stolky, židle, dečky, květiny na stole, tedy vše, co je nutné ke správnému stolování. Skupina Holanďanů vytáhla skládací postele a chystá se nocovat vedle auta přímo pod širým nebem. Obavy z toho, jak a kde přečkáme noc, jsou rázem pryč. Splynuli jsme s davem. Ruch kolem nás pomalu utichá a tlumené světlo pouličních lamp spoře osvětluje velice malebnou směsici turistů z celé Evropy, ukládajících se k spánku. Následujeme jejich příkladu a zalézáme do auta. Není to sice žádný grandhotel, ale náš Forman je po spánkové úpravě dostatečně velký. Po únavném dni usínáme s předsevzetím, že nás smí vyrušit až první ranní slunce.

Spaní v autě není nikdy moc pohodlné, a tak jsme rádi, že je noc za námi. Ve velmi skromných podmínkách odbýváme ranní hygienu, k čemuž slouží opět nám již známé nádraží. Parkujeme na tom samém místě, co včera, a po opulentní snídani se opět noříme do terstských ulic. Slunce, které pomalu stoupá nad záliv, začíná příjemně hřát.

Náměstí Piazza d’Italia je poloprázdné. Stoupáme do mírného kopce k antickému divadlu, které bylo postaveno místním prokurátorem císaře Trajana. Podle bedekru se sem mělo vejít asi šest tisíc diváků a na velké předscéně stály jako dekorace sochy, zčásti uchované v městském muzeu. Poprvé vidím antickou památku a je to zvláštní pocit. Není to však jediná antická památka ve městě. Za tou další stoupáme do poměrně vysokého kopce uprostřed města, na kterém se tyčí katedrála San Giusto, stejnojmenná pevnost a zbytky antické akropole.

bazilika San Giusto

růžicové okno ze 14. století

Náš malý průvodce uvádí, že katedrála je otevřenou knihou historie města. Vzhledem k tomu, že se stavěla tisíc let, na tom asi něco bude. Od starokřesťanské baziliky z pátého století, přes baziliku románskou, až po gotickou zvonici a krásné růžicové okno ze 14. století.  A tak se koukáme. Ale ne moc dlouho. Čas běží moc rychle. Nejpozději v poledne potřebujeme odjet. Čeká nás ještě čtyři sta kilometrů jadranskou magistrálou, až do Dalmácie. A magistrála nemusí být po nedávné válce v nejlepším stavu.

         Procházíme celý pahorek, zbytky římské akropole a na konec si necháváme prohlídku mohutné pevnosti s muzeem starých zbraní a nábytku. Z nejvyšší terasy pevnosti se před námi otevírá nádherný pohled na široké panorama Terstského zálivu se slovinským Koperem na jižní straně. Do přístavu vplouvá několik lodí a my se, při pohledu na moře, živíme smaženým kuřátkem, pečlivě připraveným ještě doma v Praze.

svačina na terase terstské pevnosti

cestování
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Ano,Terst je krásný. Kdysi jsem tam byla,ale bohužel bez foťáku.
Daniela Řeřichová
Terst je nádherný. Žila tam kamarádka, u níž jsme měli stanoviště a cestovali po okolí. Mám fotografie, ale ne tak pečlivě zaznamenané zážitky a historii památek.
Soňa Prachfeldová
Je tak osvěžující číst po ránu tak svěží článek. Je obdivuhodné, co vše znáš, co jsi procestoval a jak to umis5 napsat. Děkuji Honzo.
Helena Přibilová
Pane Zelenko, také já děkuji za Váš zajímavý článek. Připomněl mi dobu, kdy jsme s manželem podnikali svoje první společné cesty po Evropě. Bylo to ještě se "škodovkou."
Eva Mužíková
Jendo, pozorně jsem si celý článek přečetla. zase jsem mi trochu " rozšířila obzory".. Máš spoustu krásných zážitků, včetně nepohodlného spaní v autíčku. My jsme jednou přespávali v Itálii na cestě mezi poli, jen tak pod širákem / favorit byl malý/. Tolik kousanců od komárů jsem neměla za celý život...
Jan Zelenka
Děkuji všem za komentáře. Zuzko, taky jsme po pravé straně kanálu seděli u kávy a odněkud byla slyšet Yradierova La Paloma.
Vladislava Dejmková
Příjemné a zajímavé vyprávění. V tomto divném čase je to jako pohlazení po duši.
Věra Ježková
Jendo, tvá cestopisná vyprávění jsou vždy poutavá. Antiku miluju, v Terstu jsem nebyla. Nejvíc jsem jí viděla v Římě.
Věra Ježková
Jendo, tvá cestopisná vyprávění jsou vždy poutavá. Antiku miluju, v Terstu jsem nebyla. Nejvíc jsem jí viděla v Římě.
Zuzana Pivcová
Ano, u kanálu na titulní fotce jsem seděla v kavárně a pila kapučíno V Terstu jsem byla jen krátce v srpnu 2008 na výroční schůzi Mezinárodního archovního výboru. Město se mi moc líbilo. S jednom místní paní jsme se sešly u vykopávek a krmily toulavé kočky. Zajímavá byla cesta z letiště. Bylo poměrně daleko a musela jsem jet autobusem. Cesta vedla po hranici se Slovinskem a názvy obcí na ukazatelích byly dvojjazyčné. Některé názvy lokalit jsem znala z prvoválečných archivních spisů, bojovali zde naši vojáci. Děkuji za poutavé vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.