Mých 30 let - Buď vůle tvá
ilustrační foto: pixabay.com

Mých 30 let - Buď vůle tvá

15. 11. 2019

Přiznám se, že moje politická angažovanost v době socialismu zůstala u šíření politických vtipů. Když jsem se vdala, manžel už rodiče neměl, moji rodiče bydleli daleko. Starat se o dvě malé děti mne zaměstnalo natolik, že  politika šla mimo mě. Užívali jsme si radostí socialismu - tím myslím šití na děti, pletení na celou rodinu, pěstování ovoce a zeleniny, zavařování, shánění místo normálního nákupu - a snažili se v tom obstát.

V roce 1988 jsem nastoupila do zaměstnání jako vedoucí kulturního zařízení v naší obci. Měla jsem tři děti, nejmladší v jeslích. Zaměstnání, kde vlastně není pevná pracovní doba, mě sice bavilo, ale pro naše manželství to byla ta poslední kapka. 

Pamatuju si, že 17.11 1989 vystoupil v našem klubu folkový zpěvák, který nás pozdravoval od Karla Kryla. Místní bdělé orgány se nad tím pohoršovaly a to jsme ještě nikdo netušili, že přijde pokračování. Při listopadovém divadelním představení Memento jsme se dověděli,co se děje v Praze. Protože se našli bdělí ochránci socialismu, herce z jeviště vypudili do místního výčepu, kde se novinky z Prahy dověděli i ti, kdo nebyli v divadle. A naše vesnička středisková se rozdělila na revolucionáře a obhájce starých pořádků.

Dneska to můžu líčit s humorným nadhledem, ale tenkrát nikdo netušil, jak to všechno skončí. Těch 30 let neuvěřitelně uteklo. A co mi přineslo?

Pro mne je nejdůležitější, že v roce 1991 naši obec navštívila skupina křesťanů s programem o tom, že Bůh pomáhá vyřešit i to, co vypadá úplně beznadějně. V té době už jsem si se svými manželskými problémy opravdu nevěděla rady. Na programu křesťanů jsem byla vlastně proto, že jsem měla jako vedoucí kulturního domu všechno v kině na starosti. A šla jsem se s těmi křesťany hádat, že s tou mojí šlamastykou nehne ani Bůh. Když mi navrhli, abych svůj život předala Bohu, udělala jsem to. Od té doby mi Bůh ukazoval, že za všechny problémy v manželství nemůže jen  můj muž, ale taky já.

Je to už skoro 30 let, co naše rodina patří Pánu Ježíši. Není v ní všechno dokonalé a vyřešené, ale když si představím, jaké pohromy bych si způsobila, kdybych se neučila Boha poslouchat, jsem ráda za to, že máme svobodu. I tu náboženskou. Že se lidé už 30 let mohou dovídat, že s Bohem můžou začít znova, i když vidí, že jsou v koncích. 

Dvě z našich tří dětí mají věřící partnery a pomáhají v církvi se vším, co se v ní děje. Nejstarší syn Boha poslouchat nechce a jeho život podle toho vypadá. Jak se říká: Buď Bohu řeknu: Buď vůle Tvá nebo mi Bůh řekne: Buď vůle tvá. Máme svobodu. A svoboda k tomu, co nám škodí, nám nic dobrého nepřinese.

Svoboda nám přinesla jednak možnost sloužit Bohu otevřeně a zažít Boží požehnání i jeho ochranu, ale i možnost zkoušet drogy, podnikat na úkor druhých, živit se podváděním, zneužívat sociální dávky, žebrat, žít jako bezdomovec. Protože svoboda s sebou nese i odpovědnost za to, co jsem si vybrala.

A tak všem čtenářům přeji, aby si vybrali dobře. A aby měli kolem sebe lidi, kteří jim pomohou s tím, co si v životě nevybrali. A nejvíc všem přeju, aby se smířili s Bohem, dokud  mohou.

 

 

 

 

Soutěž - Mých 30 let
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Marie, nenechte si svoji víru vzít protože si žijete svůj život. Někdo věří, někdo ne, to je každého věc, ale víra není nikomu na škodu. Každý to má nějak a každý si žije svůj život. To, že v minulosti byl přehled o náštěvnících bohoslužeb tak to mi věřte že byl a něco o tom vím a taky je to i tak, že např.manžel byl v KSČ a manželka chodila do kostela, konce znám i takový případ - manžel v KSČ a spolu s manželkou každou neděli byli v kostele. To si každý musí sám srovnat se svým svědomím - čemu věří a jaké myšlenky jsou pro něj přijatelné.
Hana Rypáčková
Zajímavé. Máme ve městě tři kostely a bdělé orgány sledovaly , kdo do nich chodí. Všechno je o lidech a nikdo není stejný. Za svobodu vyznání jsem ráda.
Lenka Kočandrlová
My na západě Čech jsme měli vždy nejblíž k Německu,čili jsme se dívali velice často na německou TV. V práci jsme neměli ani jednoho člena KSČ,pamatuji si,když se měl podepsat nesouhlas s Chartou 77 v rámci schůze ROH,tak jsem řekla za všechny,že dokud si to nepřečtu,tak to nemůžu odsoudit. Nic z toho dále nevyplynulo.Bavili jsme se normálně v práci o disidentech,vyplňovali zcela papírové závazky,kolovaly mezi námi různé samizdaty.....Byli jsme v naprosto formální BSP (brigádě soc.prc.) a dostali bronzový a stříbrný odznak.Teprve když jsme zabažili po zlatém,jen tak protože existoval,tak na ten už jsme nedosáhli.Ovšem pracovně jsme byli velmi úspěšní,musely se tehdy plnit normy,my plnili např. na 150 %,ale stáhli jsme to jen např. na 110 %,aby byly co největší prémie a nepoškodilo nás nějaké pozdější měnění norem.Na náboženství mě nikdy nikdo neutáhl,mám svoji vlastní hlavu.Neznám případ,že by se někomu za návštěvy kostela něco dělo,spíš znám případy,kdy pán byl výše postavený člen KSČ a jeho manželka chodila denně do kostela....
Zuzana Pivcová
Pane Charváte, věřím, že situace na Moravě a blízkost sousedního Rakouska byla dost jiná, vstřícnější než v Čechách. V Č. Budějovicích, kde jsem učila na jazykové škole, se moji dospělí posluchači dívali na rakouskou TV, ale mluvit se o tom nesmělo. Když jsme si chtěly doma v Týně obstarat zvláštní anténu na barák, víte, co to znamenalo??
Zuzana Pivcová
V tom je právě ta svoboda, jejíž zdůrazňování se už někomu protiví. Zvolili jste si svou cestu, po níž jdete bez omezování zvenčí, a která vás vede k vytouženému cíli. Díky.
Naděžda Špásová
Jsem ateista, takže vaše náboženská část článku mi nic neříká. Ta první část do té doby zapadá, asi jsme to měli všichni podobné.
Mirek Hahn
Pěkný článek, konečně něco co jde trochu dál a dotýká se věcí, které nás přesahují. Dominus vobiscum.
ivana kosťunová
Přiznám se, že mě váš příspěvek neoslovil. Jsem pyšná na to, že si díky nabyté svobodě o sobě rozhoduji sama. Možná jsem vůbec pyšná. Ale oceňuji, že jste se s námi podělila o své myšlenky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.