Mých 30 let - Buď vůle tvá
ilustrační foto: pixabay.com

Mých 30 let - Buď vůle tvá

15. 11. 2019

Přiznám se, že moje politická angažovanost v době socialismu zůstala u šíření politických vtipů. Když jsem se vdala, manžel už rodiče neměl, moji rodiče bydleli daleko. Starat se o dvě malé děti mne zaměstnalo natolik, že  politika šla mimo mě. Užívali jsme si radostí socialismu - tím myslím šití na děti, pletení na celou rodinu, pěstování ovoce a zeleniny, zavařování, shánění místo normálního nákupu - a snažili se v tom obstát.

V roce 1988 jsem nastoupila do zaměstnání jako vedoucí kulturního zařízení v naší obci. Měla jsem tři děti, nejmladší v jeslích. Zaměstnání, kde vlastně není pevná pracovní doba, mě sice bavilo, ale pro naše manželství to byla ta poslední kapka. 

Pamatuju si, že 17.11 1989 vystoupil v našem klubu folkový zpěvák, který nás pozdravoval od Karla Kryla. Místní bdělé orgány se nad tím pohoršovaly a to jsme ještě nikdo netušili, že přijde pokračování. Při listopadovém divadelním představení Memento jsme se dověděli,co se děje v Praze. Protože se našli bdělí ochránci socialismu, herce z jeviště vypudili do místního výčepu, kde se novinky z Prahy dověděli i ti, kdo nebyli v divadle. A naše vesnička středisková se rozdělila na revolucionáře a obhájce starých pořádků.

Dneska to můžu líčit s humorným nadhledem, ale tenkrát nikdo netušil, jak to všechno skončí. Těch 30 let neuvěřitelně uteklo. A co mi přineslo?

Pro mne je nejdůležitější, že v roce 1991 naši obec navštívila skupina křesťanů s programem o tom, že Bůh pomáhá vyřešit i to, co vypadá úplně beznadějně. V té době už jsem si se svými manželskými problémy opravdu nevěděla rady. Na programu křesťanů jsem byla vlastně proto, že jsem měla jako vedoucí kulturního domu všechno v kině na starosti. A šla jsem se s těmi křesťany hádat, že s tou mojí šlamastykou nehne ani Bůh. Když mi navrhli, abych svůj život předala Bohu, udělala jsem to. Od té doby mi Bůh ukazoval, že za všechny problémy v manželství nemůže jen  můj muž, ale taky já.

Je to už skoro 30 let, co naše rodina patří Pánu Ježíši. Není v ní všechno dokonalé a vyřešené, ale když si představím, jaké pohromy bych si způsobila, kdybych se neučila Boha poslouchat, jsem ráda za to, že máme svobodu. I tu náboženskou. Že se lidé už 30 let mohou dovídat, že s Bohem můžou začít znova, i když vidí, že jsou v koncích. 

Dvě z našich tří dětí mají věřící partnery a pomáhají v církvi se vším, co se v ní děje. Nejstarší syn Boha poslouchat nechce a jeho život podle toho vypadá. Jak se říká: Buď Bohu řeknu: Buď vůle Tvá nebo mi Bůh řekne: Buď vůle tvá. Máme svobodu. A svoboda k tomu, co nám škodí, nám nic dobrého nepřinese.

Svoboda nám přinesla jednak možnost sloužit Bohu otevřeně a zažít Boží požehnání i jeho ochranu, ale i možnost zkoušet drogy, podnikat na úkor druhých, živit se podváděním, zneužívat sociální dávky, žebrat, žít jako bezdomovec. Protože svoboda s sebou nese i odpovědnost za to, co jsem si vybrala.

A tak všem čtenářům přeji, aby si vybrali dobře. A aby měli kolem sebe lidi, kteří jim pomohou s tím, co si v životě nevybrali. A nejvíc všem přeju, aby se smířili s Bohem, dokud  mohou.

 

 

 

 

Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
Sice nesdílím přesvědčení ani víru autorky, ale moc se mi líbí, jak se se vším vyrovnala a s jejími názory (mimo Boha) nemohu než souhlasit.
Marie Faldynová
Věrko Ježková, v církvi, kde by mi říkali,co si mám myslet, bych taky nebyla. Spíš jde o to, že když jde církev "proti proudu" třeba v případě umělých potratů, mám v církvi oporu lidí, kteří mají stejný názor a povzbudí mne. Pokud mi to, co si mám myslet, připomíná v Bibli Bůh, obvykle stojí za to poslechnout. Jeden si ušetří spoustu potíží.
Věra Ježková
Maruško, já funguji podle principu „Pomoz si a bůh ti pomůže.“ To znamená, že když mě čeká něco obtížného, připravím se na to, jak nejlépe dovedu, a pak řeknu: „Bože, teď už je to na tobě.“ Jinak obecně nemám ráda, když mi někdo říká, co si mám myslet. Představa obce křesťanů, která činí něco takového, mi je nepříjemná. Váš článek velmi oceňuji. Přeji vám vše dobré.
Růžena Kuželková
Plně dávám za pravdu p.Charvátovi,my na "západě"jsme to měli obdobně.
Soňa Prachfeldová
Velmi zajímavý příspěvek. Víra je velmi důležitá v životě člověka, ať je to v cokoliv dobrého. Víru nosíme zejména v sobě. Byly doby, kdy se na ty, co chodili do kostela , dívali některou jako na exoty. Učitelé nesměli učit a j. Svoboda nejen vyznání je úžasná věc. .
Jaroslav Charvát
Líbí se mně, že tento článek přináší takovou diskuzi. Je vidět, že přemýšlíme, obhajujeme SVÉ názory, SVÉ zkušenosti. Vše v klidu a úplně slušně. Děkuji vám všem.
Marie Faldynová
Děkuji za všechny příspěvky. Těm, kdo by se o křesťanství chtěli něco dovědět, doporučuju WWWHledamBoha.cz nebo internetové Rádio7. V naší generaci spousta lidí ví o Bibli jen to, že je tlustá - a to je opravdu škoda. Nikoho nenutím - ani Bůh nás nenutí :-))
Jana Šenbergerová
Kdo ví, nepotřebuje věřit. Vím, proto nevěřím a tak to zůstane i nadále. Je dobře, že máme každý možnost volby. Ta je nedílnou součástí našeho duchovního růstu. Děkuji za přání. Jsem smířená s tím, čeho jsem součástí a přeji vám hodně štěstí s tím, co jste si vybrala vy.
Dana Puchalská
Jsem nevěřící. Nikdy jsem nebyla, nejsem a nebudu. Proto nemohu posoudit.
Mell Nova
Je dobře, že Vám víra pomáhá, znám ale hodně lidí, kteří jsou tzv. silně věřící, ale jejich chování je dost nemorální.Od jakživa jsem pro rodinu, schůzování nikdy pro mne nebylo to pravé.Jak píšete radosti socialismu, u mne jsou ruční práce, zavařování a práce na zahradě milované, neumím si to bez toho představit,i když bydlím ve městě.A shánění místo normálního nákupu...Bohužel je to i po těch 30 letech.Zmizely totiž specializované prodejny, takže pro něco, co jeden dřív koupil za rohem, musí jet nebo si to objednat přes internet.Hodně věcí dřiv nebylo dobrých, příjemných, najdeme to i v dnešní době.A proto raději všem přeji zdraví a život v lásce, hlavně v té duchovní.
Blanka Macháčková
Vybrala jsem si jinou cestu než vy, ale právě to, že si můžeme vybrat je důležité. Víra obecně je krásná věc. I víra sama v sebe.
Hana Nováková
Marie, nenechte si svoji víru vzít protože si žijete svůj život. Někdo věří, někdo ne, to je každého věc, ale víra není nikomu na škodu. Každý to má nějak a každý si žije svůj život. To, že v minulosti byl přehled o náštěvnících bohoslužeb tak to mi věřte že byl a něco o tom vím a taky je to i tak, že např.manžel byl v KSČ a manželka chodila do kostela, konce znám i takový případ - manžel v KSČ a spolu s manželkou každou neděli byli v kostele. To si každý musí sám srovnat se svým svědomím - čemu věří a jaké myšlenky jsou pro něj přijatelné.
Hana Rypáčková
Zajímavé. Máme ve městě tři kostely a bdělé orgány sledovaly , kdo do nich chodí. Všechno je o lidech a nikdo není stejný. Za svobodu vyznání jsem ráda.
Libor Ptáček
Pardon, víra a výr je trochu rozdíl.
Libor Ptáček
Pokud pro autorku a její výru nemáte porozumění, nahraďte slovo Bůh slovem svědomí a už to bude přijatelnější.
Lenka Kočandrlová
My na západě Čech jsme měli vždy nejblíž k Německu,čili jsme se dívali velice často na německou TV. V práci jsme neměli ani jednoho člena KSČ,pamatuji si,když se měl podepsat nesouhlas s Chartou 77 v rámci schůze ROH,tak jsem řekla za všechny,že dokud si to nepřečtu,tak to nemůžu odsoudit. Nic z toho dále nevyplynulo.Bavili jsme se normálně v práci o disidentech,vyplňovali zcela papírové závazky,kolovaly mezi námi různé samizdaty.....Byli jsme v naprosto formální BSP (brigádě soc.prc.) a dostali bronzový a stříbrný odznak.Teprve když jsme zabažili po zlatém,jen tak protože existoval,tak na ten už jsme nedosáhli.Ovšem pracovně jsme byli velmi úspěšní,musely se tehdy plnit normy,my plnili např. na 150 %,ale stáhli jsme to jen např. na 110 %,aby byly co největší prémie a nepoškodilo nás nějaké pozdější měnění norem.Na náboženství mě nikdy nikdo neutáhl,mám svoji vlastní hlavu.Neznám případ,že by se někomu za návštěvy kostela něco dělo,spíš znám případy,kdy pán byl výše postavený člen KSČ a jeho manželka chodila denně do kostela....
Zuzana Pivcová
Pane Charváte, věřím, že situace na Moravě a blízkost sousedního Rakouska byla dost jiná, vstřícnější než v Čechách. V Č. Budějovicích, kde jsem učila na jazykové škole, se moji dospělí posluchači dívali na rakouskou TV, ale mluvit se o tom nesmělo. Když jsme si chtěly doma v Týně obstarat zvláštní anténu na barák, víte, co to znamenalo??
Zuzana Pivcová
V tom je právě ta svoboda, jejíž zdůrazňování se už někomu protiví. Zvolili jste si svou cestu, po níž jdete bez omezování zvenčí, a která vás vede k vytouženému cíli. Díky.
Naděžda Špásová
Jsem ateista, takže vaše náboženská část článku mi nic neříká. Ta první část do té doby zapadá, asi jsme to měli všichni podobné.
Mirek Hahn
Pěkný článek, konečně něco co jde trochu dál a dotýká se věcí, které nás přesahují. Dominus vobiscum.
Jaroslav Charvát
Omlouvám se, ale já jsem to všechno takto neprožil. Na jižní Moravě se v minulém režimu poslouchal Rakouský rozhlas i Rakouská TV. Otevřeně a po pravdě říkám, že se mnohokrát stalo, že na poradách vedoucích THP okresu a kraje, se klidně o přestávce stranický (KSČ) funkcionář zeptal: Díval se někdo včera na Vídeň? Viděli jste tam to a to, bylo to zajímavé. O sledování sportu ani nemluvě, protože ČT ten či onen zápas často nevysílala, tak se občané dívali na Vídeň, a mluvilo se o tom veřejně. Prodavač v ELEKTŘE, když si někdo bral nový TV, klidně řekl, tento si neberte, Vídeň chytnete na tento televizor z Oravy. Atd. Tak si jen myslím, že někdy některé věci postupně vidíme jen černobíle. A s náboženstvím to bylo také barevné, měl jsem svatbu v kostele, dcera je pokřtěná, a bylo to bez problémů. Jiný kraj, jiný mrav. Vše bylo tehdy o lidech a je to i dnes o lidech.
ivana kosťunová
Přiznám se, že mě váš příspěvek neoslovil. Jsem pyšná na to, že si díky nabyté svobodě o sobě rozhoduji sama. Možná jsem vůbec pyšná. Ale oceňuji, že jste se s námi podělila o své myšlenky.