K stáru chceme minimalizovat svůj domov. Přitom bez mnoha věcí nemůžeme být. Co s tím?

V nekterych mestech (jako je treba Pisek), existuji charitativni obchudky "Nepotrebne veci". Tam je mozne se nekterych veci zbavit, anebo tam naopak zase velice levne veci ziskat:) Nekdy se staci i zeptat, nejakych spolku nebo klubu ( treba Spolek invalidu), jestli neco nepotrebuji. Ja jsem takto venovala talire, sklenicky a pribory, a mistni knihovna mela radost z vanocnich ozdob nebo z plysaku pro detsky koutek. Obleceni vozim pravidelne do domova pro seniory.

Také mám věci typu, že se mohou ještě hodit. Naštěstí mám chalupu, takže spoustu věcí, které už v bytě nepotřebuji a nevyužiji, tak právě tam doslouží. Týká se to oblečení, lůžkovin, nádobí atd.

Já bych se také ráda zbavila spousty věcí, ale potřebovala bych někoho, kdo by stál za mnou a já bych si potom pořád nevymýšlela, proč to ještě nevyhodím. Určitě bych poslechla ....no,myslím si to - chichi

Ano, je těžké se zbavovat starých a krásných věcí ,ale je jich opravdu hodně a je třeba je třídit. Když se rozhlédnu po mém domově a vidím tolik nepotřebných věcí o které mé děti nebudou mít zájem, tak je nutné už začít třídit .

Je dobré, nemít prostor k ukládání nepotřebných věcí. Dvakrát jsem se stěhovala vždy z většího do menšího bytu, a tak jsem se musela zbavit řady i krásných věcí. Ty cenné jsem postupně nabídka v bazaru a úspěšně prodala, i když za mnohem menší sumu než měly. Dcery to ale nechtěly,, tak jsem si řekla, že mnohým to udělá radost. Plno věcí, včetně knih, jsem darovala knihovně, sousedům. Teď jsem v malém bytě v paneláku a místem opravdu musím šetřit. Stále ještě se zbavuji postupně dalších a dalších věcí, aby s tím dcery po mém odchodu neměly moc práce. Jsou k tomu vhodné dlouhé zimní večery, kdy přebírám staré fotky, různé výstřižky z novin, ale i drobné věci, o kterých už ani nevím, že je mám v šuplíku. Také oblečení třídím každé nové roční období, tak jak radí v článku. Vždy si oddychnu,když se mi zase uvolní prostor.

Patřím mezi ty, kteří s vyhazováním nepotřebného marně bojují, takže jsem ráda, že nejsem sama :-) Je dobře, že máme možnost oblečení předat na další využití. Bydlím v paneláku, takže moc prostoru na hromadění nemám, ale ani to mě nepomáhá redukovat to co mám. Při tom vím, že je to jediná možnost, která mě čeká.

S tímto já problém nemám, díky stěhování do malého bytu jsem se zbavila vašeho, co jsem nepotřebovala. Nyní dělám probírku, zvláště v oblečení, nejméně jednou za rok, neshromažďuji. Nechávam si jen nějaké drobnosti po mamince, fotky a Bertíkovi hračky a obojek...

Také občas trochu čistím, ale zdá se mi, že je to stále "nedokončená práce..."

Občas se také podívám po bytě, co by se odtud dalo "odstěhovat" - ne však na chalupu, ale do kontejnerů s věcmi pro další využití. Na chalupě jsem se už také mnoha věcí zbavila. Knížky, o které už nemám zájem, dávám do sběrných skříní, odkud si je zájemci odnesou. A mé dvě sbírky - "kočičí" a nerosty - snad by mohly posloužit (první jako součást Kočičího muzea, druhá ke studiu budoucím geologům).

Občas provedu čistku, zejména oblečení a knih. Nevyhazuji, odkládám na příslušná místa. Do mého malého bytu se toho moc nevejde. Proto nemám ani příliš vzpomínkových věcí. Čistku ve sklepě nám udělala povodeň 2002. Bohužel tam byly hezké knihy pro děti.