K stáru chceme minimalizovat svůj domov. Přitom bez mnoha věcí nemůžeme být. Co s tím?
Ilustrační foto: pixabay.com

K stáru chceme minimalizovat svůj domov. Přitom bez mnoha věcí nemůžeme být. Co s tím?

11. 11. 2019

Každý, kdo se z prostorových důvodů, hlavně při přestěhování do menšího bytu, rozhodl omezit svůj domov, ví, že ta zkušenost je jako citová lavina. Tak nějak vypadá proces zbavování se věcí.

Při "zmenšování" svého domova se nejprve zbavíme odpadu, který se nám nahromadil v našich obydlích mnohdy za řadu let. To zahrnuje ty položky, na kterých nám opravdu už nezáleží, někdy dokonce ani dříve nezáleželo. Zkrátka tu byly. Vyřazujeme staré krabice plné věcí, které jsme už roky nepoužívali. Vyhodíme i kartony knih, naskládaných v suterénu. To je ta snadná část.

Pak vyloučíme další věci, protože jsme rozhodnuti si zjednodušit okolí a něco vyřadit. To už dá víc přemýšlení a plánování a je to obtížnější. Ale zvítězí rozum a úsudek, kolikrát jsme tu kterou věc v posledních letech použili. Co se týče oblečení, má prý se žena zbavit toho, co si za poslední 3 roky nevzala ani jednou na sebe, a ne naopak uvažovat, že jednou to třeba zase přijde do módy.

A pak ovšem eliminujeme ty věci, které byly kdysi součástí našeho života. Věci, které měly historii a příběh a pro nás něco znamenaly, rodinné předměty, dárky. Věci, kterých bychom se ve skutečnosti nikdy nechtěli zbavit, ale jsme k tomu nuceni, protože už na ně nemáme místo. To je ta nejnáročnější část. Například jídelní servis po předcích, který nám připomíná dávné dětství a rodinné oslavy a svátky, dobu, kdy byli naživu rodiče a přicházeli i další příbuzní.

Ano, je těžké takové věci opustit, a to kvůli silné emoční vazbě na to, co symbolizují. Mnohým z nás je zatěžko oddělit se totiž od minulosti. Zbavit se věcí, které v nás vyvolávají vzpomínky, často znamená přehodnotit svůj současný život. Zkusme se zamyslet a pochopit základní důvod našeho připoutání k té které věci. Co to znamená, že je pro nás tak důležitá? Jídelní servis, je to symbol lásky, bezpečí, soudržné rodiny? Nejsou snad tyto potřeby naplňovány v našem životě i v současnosti, i když jiným způsobem, s jinými lidmi, v jiném prostředí? Pokuď ano, buďme za to vděčni. A pokud ne, zeptejme se sami sebe, zda tuto potřebu si nejde splnit jiným způsobem, než jen uchováváním dávných věcných předmětů. Abychom si obecně pamatovali minulost, na to nepotřebujeme žádný hmotný předmět. Zkušenosti a vzpomínky zůstávají v nás i tak a budou i nadále.

Pokud se dokážete oprostit od věcné minulosti, můžete zažít svým způsobem i osvobozující pocit. Své "vzpomínky" můžete darovat někomu potřebnému a navíc ušetříte své potomky nutnosti likvidovat po vás jednou, až odejdete, spoustu pro ně zbytečných věcí, s nimiž si třeba nebudou vědět rady.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.7 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Grollova
V nekterych mestech (jako je treba Pisek), existuji charitativni obchudky "Nepotrebne veci". Tam je mozne se nekterych veci zbavit, anebo tam naopak zase velice levne veci ziskat:) Nekdy se staci i zeptat, nejakych spolku nebo klubu ( treba Spolek invalidu), jestli neco nepotrebuji. Ja jsem takto venovala talire, sklenicky a pribory, a mistni knihovna mela radost z vanocnich ozdob nebo z plysaku pro detsky koutek. Obleceni vozim pravidelne do domova pro seniory.
Petr Dvořák
Dnes po téměř padesáti letech chalupaření vidím, že to nejhorší co může být, je vozit každý starý krám na chalupu, protože "by se to mohlo ještě hodit." Nikdo nepotřebuje čtyřicet talířů, čtyřicet hrnků a třicet sad příborů. O třicetiletém, rozpadajícím se povlečení nebo starých matracích ani nemluvím. Letos jsem těch "skvostů" vyhodil z chalupy kontejner.
Hana Polednová
Také mám věci typu, že se mohou ještě hodit. Naštěstí mám chalupu, takže spoustu věcí, které už v bytě nepotřebuji a nevyužiji, tak právě tam doslouží. Týká se to oblečení, lůžkovin, nádobí atd.
Eva Stoklasová
Já bych se také ráda zbavila spousty věcí, ale potřebovala bych někoho, kdo by stál za mnou a já bych si potom pořád nevymýšlela, proč to ještě nevyhodím. Určitě bych poslechla ....no,myslím si to - chichi
ivana kosťunová
Já tady mohu sloužit pouze jako odstrašující příklad. Nejenže opatruji staré věci po rodičích i prarodičích, já ještě prolézám bazary, antikvariáty, a občas si přinesu domů další nepotřebnou věc jenom proto, že mi připadá krásná.. Skladuji to zatím na chalupě, ale ta není nafukovací, takže jednou to bude muset končit. Zatím se ale mezi těmi "archiváliemi" cítím dobře. Svůj k svému.
Marie Doušová
Ano, je těžké se zbavovat starých a krásných věcí ,ale je jich opravdu hodně a je třeba je třídit. Když se rozhlédnu po mém domově a vidím tolik nepotřebných věcí o které mé děti nebudou mít zájem, tak je nutné už začít třídit .
Zdenka Jírová
Je dobré, nemít prostor k ukládání nepotřebných věcí. Dvakrát jsem se stěhovala vždy z většího do menšího bytu, a tak jsem se musela zbavit řady i krásných věcí. Ty cenné jsem postupně nabídka v bazaru a úspěšně prodala, i když za mnohem menší sumu než měly. Dcery to ale nechtěly,, tak jsem si řekla, že mnohým to udělá radost. Plno věcí, včetně knih, jsem darovala knihovně, sousedům. Teď jsem v malém bytě v paneláku a místem opravdu musím šetřit. Stále ještě se zbavuji postupně dalších a dalších věcí, aby s tím dcery po mém odchodu neměly moc práce. Jsou k tomu vhodné dlouhé zimní večery, kdy přebírám staré fotky, různé výstřižky z novin, ale i drobné věci, o kterých už ani nevím, že je mám v šuplíku. Také oblečení třídím každé nové roční období, tak jak radí v článku. Vždy si oddychnu,když se mi zase uvolní prostor.
Marie Faldynová
Patřím mezi ty, kteří s vyhazováním nepotřebného marně bojují, takže jsem ráda, že nejsem sama :-) Je dobře, že máme možnost oblečení předat na další využití. Bydlím v paneláku, takže moc prostoru na hromadění nemám, ale ani to mě nepomáhá redukovat to co mám. Při tom vím, že je to jediná možnost, která mě čeká.
Eva Mužíková
S tímto já problém nemám, díky stěhování do malého bytu jsem se zbavila vašeho, co jsem nepotřebovala. Nyní dělám probírku, zvláště v oblečení, nejméně jednou za rok, neshromažďuji. Nechávam si jen nějaké drobnosti po mamince, fotky a Bertíkovi hračky a obojek...
Marie Ženatová
Také občas trochu čistím, ale zdá se mi, že je to stále "nedokončená práce..."
Marcela Pivcová
Občas se také podívám po bytě, co by se odtud dalo "odstěhovat" - ne však na chalupu, ale do kontejnerů s věcmi pro další využití. Na chalupě jsem se už také mnoha věcí zbavila. Knížky, o které už nemám zájem, dávám do sběrných skříní, odkud si je zájemci odnesou. A mé dvě sbírky - "kočičí" a nerosty - snad by mohly posloužit (první jako součást Kočičího muzea, druhá ke studiu budoucím geologům).
Věra Ježková
Občas provedu čistku, zejména oblečení a knih. Nevyhazuji, odkládám na příslušná místa. Do mého malého bytu se toho moc nevejde. Proto nemám ani příliš vzpomínkových věcí. Čistku ve sklepě nám udělala povodeň 2002. Bohužel tam byly hezké knihy pro děti.
Hana Rypáčková
Taky mi to nejde, jak bych chtěla...Děti nic nechtějí, ale jsou rády, že to retro občas u mne vidí.
Danka Rotyková
I já mám zkušenosti s tříděním svých věcí. Jsem typ shromažďovací, i když nevytvářím sbírky. Hodí se mi naprosto všechno, takže mne může zachránit jedině zdravý rozum. Navíc, před 6 lety jsme se se synem museli zbavit kvůli rekonstrukci bytu téměř všeho, hlavně vybavení bytu. Poté jsme se rozhodli neshromažďovat a stále věci redukovat. Zatím to jde, ale musím se trochu přemáhat. V tomto případě je to určitě správně.
Jindra Hubačová
Nic neshromažďuji a pravidelně ,vždy v podzimu , třídím a nepotřebného se zbavuji /oblečení , boty/. Hodnotné věci, jako starý porcelán jsem rozdělila mezi syny a něco zůstalo, rovněž některé knihy jsem darovala. Vím, že co nepoužiji jeden rok, hlavně oblečení, dávám na charitu.
Jana Šenbergerová
Mám řadu koníčků, ale vyhazování čehokoliv mezi ně, bohužel, nepatří. Zato větu "To se může hodit" mám natrénovanou dobře. Už léta čekám na chuť se do svých "sbírek" pustit. Zrovna teď jí mám plnou hlavu, ale záda se brání. :-)
Irena Mertová
Při stěhování jsem se zbavila mnoha věcí, ale zatím mám místo na uchování ostatních. Nechci se všeho zbavit, občas přesto probírku dělám. Ale z minulosti vycházím a ráda se tam vracím, je mi mezi "krámy a tretkami" dobře.Až jednou bude po mně někdo likvidovat - bez citové vazby - stačí na to jedno odpoledne. To vím z vlastní zkušenosti. Oni si pak mladí jistě poradí :-)
Jarmila Fialová
Hlavně to chce neshromažďovat,nedělat sbírky - oni to stejně dědicové vyhodí
Jarmila Komberec Jakubcová
Protože jsem se před 13 léty stěhovala z paneláku do rod.domku měla jsem možnost provést vytřídění potřebných a nepotřebných věcí. Bohužel ale opět se mi hromadí nepotřebné věci. Nezbývá než opět třídit.
Zdenka Soukupová
Tak mám pocit, že článek je o mně. Skoro stejně ty své "poklady" řeším. Už jsem udělala několik výběrových (a vyhazovacích) kol, a pořád toho dost zbývá. Ale když ono je tak těžké to vyhodit....
Dana Puchalská
Ano likvidace starých věcí ke kterým mám osobní vztah je náročné. Vím o tom své, vydalo by to na román.
Vlasta Rejmanová
Taky čistím. Po troškách a pomalu.
Mirek Hahn
Velmi užitečné téma... Myslím na to stále častěji a občas, po menších částech, čistím. Opravdu to není snadné, nepoznávám sám sebe, jsem pragmatik ale desítky minut zírám na pitomou vázu s vysokým smaltem, která pro mne má jakousi sentimentální hodnotu..... a pak ji vrátím zpátky do vitríny. Musím najít něco jiného k vyhození :-)