Nejpitomější věty týkající se stárnutí

Držím se jednoho přísloví.Stáří nezastavíš!!! Ani drahými krémy - kvalitní kosmetikou nikdo neomládne.Kadeřníky,pedikérky,manikérky, civičení k životu nepotřebuji..Hodně to záleží jaké má člověk geny a také jak se stravuje. To ostatní je jenom o příjemném pocitu člověka,že o sebe pečuje a udržije se. Na štěstí patřím k té první skupině,jinak jsem na sebe moc sobecká,ale ráda se oblékám a kombinuji i se starším oblečením a výsledek mě uspokojuje. Kdo by nechtěl mít o 10,15 let méně??? A hlavně být zdravý,to je to nejdůležitější.Hezký den.

výborné a poučné čtení! Já taky s něčím nebojuji (jen občas s lidskou blbostí). Se stářím se kamarádím, kamarádím i se svým tělem a taky se svým ustavičním šuměním v uších. Říkám mu něžně šumění, třebaže někdo jiný tomu říká pískání a podobně nevlídně.

Na stáří je nejkrásnější svoboda. Je to období kdy ještě mohu, ale málo musím.Být starý není žádná zásluha, ale být příjemný starý člověk je umění.

Jen by mě zajímalo, proč je dneska stáří málem sprosté slovo, když je to zcela obyčejný úsek života člověka.

Já si myslím, že spojení slov " boj proti čemukoliv" se zachoval ještě z dob budování socializmu. Byl to -boj o zrno, boj proti kapitalizmu ,boj za mír, boj za komunizmus. Stále se o něco bojovalo. Já nechci bojovat proti ničemu ani za něco. Proti věku není léku - je staré přísloví a je více než pravdivé. Žádný boj mně moje kolena neomladí, doktoři řeknou - to je věkem a nic se nedá dělat. Dělat v 70 diblíka je nesmysl a zapírat věk také není nic platné.

Vtipný článek

Je fakt, že znám i lidi, co byli staří už jako mladí. Žádný elán, žádné plány, nulové koníčky, slova nápad, změna, inovace jim byla neznámá. Těch lidí není moc, protože já taková nejsem. Člověk by měl nějaké cíle mít, měl by za nimi umět jít, a ne se spokojit s tím, co má. Vnímám svůj život tak, že se posouvám dopředu. S čistým štítem, samozřejmě. Nejdu přes mrtvoly, ale pokud něčeho chci dosáhnout, tak mi je jasné, že pro to musím něco udělat. Byla jsem ráda, že mně lidi říkali v mých 45, že vypadám na 35. Taky velmi dobře vím, že teď, když mám blízko k 60, je to minulostí. Uznávám, že stárnu. Ne že bych z toho byla nadšená, ale prostě to tak je. Datum v občance je v tomhle směru zásadní. A tak když mi někdo omylem řekne "mladá paní" rozhodně mi to nezalichotí, ale pomyslím si, že to není povzbudivé, ale spíš to vypadá, že dotyčný špatně vidí. Na nějakou tu omlazovací kampaň jsem se nikdy nachytat nedala. Ovšem - nic mi nebrání, abych měla svoje cíle a plány, samozřejmě poplatné kondici a věku, dál.....

Vzpomněla jsem si, jak mě už asi před 20 lety zastavila při návratu ze služební cesty v Německu na nástupišti nějaká mladší paní a hned mi řekla, že už dlouho neviděla někoho tak dobře sladěného v oblečení a takové ty řeči, že ještě drobné detaily, samozřejmě to byla vizážistka, která mě chtěla lapit. To jsem pochopila hned. Nebo když mi fyzioterapeut řekne, že na svůj věk vypadám dobře, co bych chtěla. Já s věkem nebojuji. Já se s ním snažím kamarádit tak, aby to oběma vyhovovalo. Někdy to jde, jindy jeden z nás trochu zlobí. Ale na reklamu, mladou paní a hloupé řeči nedám.

Obchodníci využívají všech možností jak něco prodat a je na každém zdali jim na to skočí.

A ještě se mi vybavilo rčení naší maminky: věk není zásluha a kdo ho popírá škodí sobě.