Nejpitomější věty týkající se stárnutí
Ilustrační foto: ingimage.com

Nejpitomější věty týkající se stárnutí

4. 11. 2019

Zatočte s vráskami. Bojujte proti stárnutí. Věk je jen číslo. Sedmdesátka je nyní totéž, co bývala padesátka. Tyto věty se staly běžnou součástí života. Ale běda, když se nad nimi posluchač zamyslí. Vždyť to jsou nesmyslná slovní spojení.

Boj se stárnutím. To slovo se stalo ve spojení s věkem velmi frekventované. V různých slovních spojeních se na čtenáře valí z nejrůznějších médií, používají ho lékaři, vědci, nejrůznější poradci. Jenže spojení bojovat proti stárnutí nebo proti vráskám nebo proti nemocem, které stáří přináší, je v podstatě nesmysl. Stárnutí, s ním přicházející zdravotní problémy, vrásky a další změny vzhledu jsou přirozený přírodní proces. Jev, který tu je, byl a bude. Používat v této souvislosti slovo boj je absurdní, protože boj je zápas dvou partnerů, na jehož začátku není jasné, který vyhraje. Tady je však od začátku naprosto jasně dáno, že tento boj člověk nemůže vyhrát. Takže, když někdo říká, že se snaží zpomalit tvorbu vrásek tím, že zdravě jí, cvičí a používá kvalitní kosmetiku, volí správná slova. Když někdo říká, že proti vráskám bojuje, říká klišé.

Věk je jen číslo. Není. Když je někomu šedesát, je mu prostě šedesát a znamená to, že se dostává do závěrečné fáze života, která může být ještě dlouhá, příjemná, ale je mu prostě šedesát a tudíž už není diblík, mladík, junák. Řeči typu „každý je tak starý, jak se cítí“ nebo „věk je jen číslo“, případně „věk máme v hlavě“, jsou sice hojně používané novináři a tvůrci reklamních kampaní, ale ve skutečnosti vyjadřuje to, že se člověk stárnutí bojí. Vyjadřuje přesný opak toho, co jeho uživatelé vyjádřit zamýšlejí. Realita je taková, že tělo stárne, mysl také, přicházejí zdravotní potíže. Někdo má štěstí, že u něj tento proces přichází později a pomalu, někdo má smůlu, že se mu to stane dříve a rychle. Někdo to ovlivní zdravým životním stylem, někdo naopak dostal do vínku určité genetické předpoklady a onemocní, i kdyby jedl tři roky jen brokolici a dělal denně padesát dřepů. Takže, samozřejmě je nesmyslné se hroutit nad tím, že už člověku není třicet, ale stejně nesmyslné je odmítat si připustit, že s některými jevy, které stárnutí přináší, člověk ani nejšpičkovější lékaři nenadělají nic, i kdyby si tisíckrát každý den říkali: „Ne, není mi šedesát, je mi čtyřicet, cítím se tak, jak si to v hlavě nastavím, věk je je jen číslo….“

Sedmdesátka je totéž, co bývala padesátka. S různými obměnami se nyní tato věta používá často. Ženě je šedesát a říká, že se cítí lépe, než když jí bylo čtyřicet. Muž slaví padesátku a gratulanti mu říkají: „Teda, Honzíku, vypadáš maximálně na čtyřicet.“ Honzík zatahuje břicho, snaží se stát vzpřímeně a zhroutí se na gauč, až po odchodu všech hostů s blaženým pocitem, že mu sice je padesát, ale opravdu na to nevypadá, nechová se jako padesátník, nežije jako padesátník. Toto srovnávání jednotlivých fází života je pozoruhodný jev. Copak existují nějaké tabulky na to, jak by měl člověk vypadat ve čtyřiceti, jak v šedesáti, jak žít, jak se chovat, jak smýšlet? A existuje nějaký systém, jak by se to dalo porovnávat? Je jasné, že pokud nějaká žena ve čtyřiceti žila s tyranem, měla mizernou práci a starosti s dětmi, bylo to pro ni špatné životní období. Když je jí pak šedesát, s tyranem je dávno rozvedená, děti jsou samostatné a ona má zajímavou práci, je jasné, že se cítí lépe, než ve čtyřiceti. Žije lepší život a to se zpravidla odráží i na tom, jak se chová, jak působí na své okolí. Je prostě spokojená, šťastná. Jenže to souvisí s tím, jak žije, ne kolik jí je. Odjakživa byli lidé různí a byli mezi nimi hodně staří lidé ve skvělé kondici. Tvrdit tedy, že dříve bývali sedmdesátníci starci a nyní jsou junáci, je nesmysl. Mnohem lepší  než říkat, že sedmdesátka je nyní totéž, co bývala padesátka, je vůbec nepřemýšlet nad tím, kolik let člověku vlastně je a snažit se udělat si každý den co nejhezčí.

To tě omladí. Uděláme melírek. Zkusíme výraznou rtěnku. Změníme šatník, budeme si kupovat barvičky. To nás omladí. To jsou věty, které jsou často používané v souvislosti se vzhledem žen vyššího věku. Slovo omladit se stalo součástí slovníku prodavaček, vizážistek, kadeřnic, stylistek, kamarádek, kolegyň: „Kdyby sis zkusila vzít výrazné barvy, budeš vypadat mladší“ nebo „Zkusíme barevný proužek do ofiny, to tě omladí.“ Ať si každý udělá barevných proužků do vlasů kolik chce, ať nosí zásadně jen černou nebo naopak všechny barvy, co existují, měl by to nosit proto, že se tak cítí dobře, vesele, spokojeně. Ne proto, aby se takzvaně omladil. Slovo omlazování prostě zní samo o sobě divně a jeho používání v souvislostí s módou a stylem, je divné dvojnásob.

Podobných podivných slovních spojení používáme mnoho a vůbec si neuvědomujeme, že jimi často vyjadřujeme vlastně opak toho, co vyjádřit zamýšlíme. Výsledkem jsou bizarní situace, když člověk, který často mluví o tom, jak bojuje proti stárnutí, a jak mladě se cítí, vlastně světu říká, že má ze stárnutí ukrutný strach a neumí ho přijmout jako přirozenou součást života.

Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Držím se jednoho přísloví.Stáří nezastavíš!!! Ani drahými krémy - kvalitní kosmetikou nikdo neomládne.Kadeřníky,pedikérky,manikérky, civičení k životu nepotřebuji..Hodně to záleží jaké má člověk geny a také jak se stravuje. To ostatní je jenom o příjemném pocitu člověka,že o sebe pečuje a udržije se. Na štěstí patřím k té první skupině,jinak jsem na sebe moc sobecká,ale ráda se oblékám a kombinuji i se starším oblečením a výsledek mě uspokojuje. Kdo by nechtěl mít o 10,15 let méně??? A hlavně být zdravý,to je to nejdůležitější.Hezký den.
Oldřich Čepelka
výborné a poučné čtení! Já taky s něčím nebojuji (jen občas s lidskou blbostí). Se stářím se kamarádím, kamarádím i se svým tělem a taky se svým ustavičním šuměním v uších. Říkám mu něžně šumění, třebaže někdo jiný tomu říká pískání a podobně nevlídně.
Hana Šimková
Na stáří je nejkrásnější svoboda. Je to období kdy ještě mohu, ale málo musím.Být starý není žádná zásluha, ale být příjemný starý člověk je umění.
olga skopanova
Jen by mě zajímalo, proč je dneska stáří málem sprosté slovo, když je to zcela obyčejný úsek života člověka.
Zdenka Jírová
Já si myslím, že spojení slov " boj proti čemukoliv" se zachoval ještě z dob budování socializmu. Byl to -boj o zrno, boj proti kapitalizmu ,boj za mír, boj za komunizmus. Stále se o něco bojovalo. Já nechci bojovat proti ničemu ani za něco. Proti věku není léku - je staré přísloví a je více než pravdivé. Žádný boj mně moje kolena neomladí, doktoři řeknou - to je věkem a nic se nedá dělat. Dělat v 70 diblíka je nesmysl a zapírat věk také není nic platné.
Svatava Páleníková
Vtipný článek
Eva Kopecká
Je fakt, že znám i lidi, co byli staří už jako mladí. Žádný elán, žádné plány, nulové koníčky, slova nápad, změna, inovace jim byla neznámá. Těch lidí není moc, protože já taková nejsem. Člověk by měl nějaké cíle mít, měl by za nimi umět jít, a ne se spokojit s tím, co má. Vnímám svůj život tak, že se posouvám dopředu. S čistým štítem, samozřejmě. Nejdu přes mrtvoly, ale pokud něčeho chci dosáhnout, tak mi je jasné, že pro to musím něco udělat. Byla jsem ráda, že mně lidi říkali v mých 45, že vypadám na 35. Taky velmi dobře vím, že teď, když mám blízko k 60, je to minulostí. Uznávám, že stárnu. Ne že bych z toho byla nadšená, ale prostě to tak je. Datum v občance je v tomhle směru zásadní. A tak když mi někdo omylem řekne "mladá paní" rozhodně mi to nezalichotí, ale pomyslím si, že to není povzbudivé, ale spíš to vypadá, že dotyčný špatně vidí. Na nějakou tu omlazovací kampaň jsem se nikdy nachytat nedala. Ovšem - nic mi nebrání, abych měla svoje cíle a plány, samozřejmě poplatné kondici a věku, dál.....
Zuzana Pivcová
Vzpomněla jsem si, jak mě už asi před 20 lety zastavila při návratu ze služební cesty v Německu na nástupišti nějaká mladší paní a hned mi řekla, že už dlouho neviděla někoho tak dobře sladěného v oblečení a takové ty řeči, že ještě drobné detaily, samozřejmě to byla vizážistka, která mě chtěla lapit. To jsem pochopila hned. Nebo když mi fyzioterapeut řekne, že na svůj věk vypadám dobře, co bych chtěla. Já s věkem nebojuji. Já se s ním snažím kamarádit tak, aby to oběma vyhovovalo. Někdy to jde, jindy jeden z nás trochu zlobí. Ale na reklamu, mladou paní a hloupé řeči nedám.
olga skopanova
Obchodníci využívají všech možností jak něco prodat a je na každém zdali jim na to skočí.
Marta Novotná
A ještě se mi vybavilo rčení naší maminky: věk není zásluha a kdo ho popírá škodí sobě.
Marta Novotná
Dětství, mládí, střední věk a ty dobře vypadáš , to je rozdělení ,které jsem nedávno někde slyšela a moc se mi líbí.
Soňa Prachfeldová
Lidičky roky nemůžeme odpárat, jsou tady, někdo má to štěstí, že je více fit, ovšem čas na nás neúprosně pracuje a pěkně nám to odpočítává. Když si o sobě někdo myslí, že čas oblbne, je to chiméra a i když nevypadáme nejhůř, nemá smysl být domýšlivý, je nám kolik nám je. Tak to je.
Danka Rotyková
Dano, dle mého názoru jste na to "kápla". My dříve narození už všichni víme svoje, takže ať si říká kdo chce co chce. Už nás to nechá v klidu. Všechny možné úvahy o omlazování apod. jsou výsledkem toho, že se lidé stále s někým porovnávají a obchodníci s krásou toho docela slušně využívají. Jo a čeho se bojím, to níže už napsala pí Věra. A ještě bych dodala, když už nemoc přijde, tak ať to alespoň tolik nebolí. To přeju naprosto všem.
Dana Puchalská
Četla jsem kdysi jedno možná přísloví nebo rčení, teď už nevím. A v něm stálo, že stáří je moudré. Ovšem, když vidím ony klimakterické diblíky obojího pohlaví, tak si myslím svoje. Výrazy z kadeřnictví a jiných salónů mně z klidu opravdu nevyvedou. Vím svoje. A o tom to je.
Věra Ježková
Ad 1) Ač slovo boj nemám ráda, myslím, že jde pouze o hru se slovy; proces a výsledek je stejný, ať se tomu říká jakkoli. Ad 2) Domnívám se, že nestárne duše. Věk mám v hlavě (aniž bych na něj myslela). Ad 3) To, že řeknu, že se nyní cítím líp než ve čtyřiceti (což je pravda), přece není v rozporu s tím, že je to dáno okolnostmi, za jakých jsem žila a žiji. Nad tím, kolik mi je, skutečně nepřemýšlím; nevím, co bych vymyslela. Ad 4) Omlazování neprovozuji (nechávám si barvit vlasy; šedivět jsem začala ve třiceti). Šedesátileté diblíky nemusím. Na stárnutí se bojím samoty, bezmocnosti a nemocí. Jako přirozenou součást života ho přijímám.
Jana Kollinová
Článek se zabývá nesmyslnými slovními spojeními souvisejícími s vnějšími znaky stárnutí, přitom žádná klišé tento proces neovlivní a je zbytečné se těmito myšlenkami zabývat. Na seniorském portálu považuji za zajímavější příspěvky věnované péči o duševní zdraví.
ivana kosťunová
Nevím, co je pitomého na tom, že věk je jen číslo. Biologický věk se totiž nemusí shodovat se skutečným věkem, záleží na genetických dispozicích konkrétního člověka, jeho životním stylu či přístupu a mnoha dalších faktorech, které mohou člověka více či méně oddálit od věku, na který je jeho organismus naprogramován. Existují výzkumy na vědecké bázi, které se biologickým věkem zabývají.
Jarmila Komberec Jakubcová
Boj se stářím ještě nikdy nikdo nevyhrál, léta nás doženou. Ale nevidím nic špatného na tom, když chodím již 30 let 1x měsíčně na kosmetické ošetření, používám kvalitní kosmetické prostředky atd.... to není boj proti něčemu. Pokud se nám věk prodlužuje je potřeba abychom byli hlavně o nejvíce zdraví, soběstační. K čemu mi bud když se sice dožiji vyššího věku, ale budu nemocná a odkázaná na pomoc druhých. Proto se co nejvíc pohybuji, pokud možno jím tzv. zdravé potraviny atd.
Jitka Caklová
Hned první odstavec, jako souhrn kladného i záporného, je pro mě naprosto zavádějící. Bojuje se proti stárnutí, za mír, za vyšší platy, za dostupnost všeho a pro všechny ................. a aniž by si to kdokoliv uvědomoval, tak život mu protéká mezi prsty, protože pro neustálý boj nemá ani čas žít. Jak jsem napsala v jednom ze svých článků, začala jsem se učit nebojovat proti čemukoliv ve svých čtyřiceti třech letech. Z počátku to šlo ztuha, ale šlo to. Věk je pro mě jen číslo, sedmdesátka je pro mě totéž co padesátka, protože žiji přítomností. Šminky jsou pro mě jedna velká neznámá. Dnes už bych nepodstoupila zkrášlující zákrok jen proto, abych se někomu líbila. Před padesáti, čtyřiceti, dokonce i před třiceti lety bych to určitě udělala, stačí mi, že se líbím sobě a pokud mě někdo nebere takovou jaká jsem, asi do jeho života nepatřím, ale ani "on" nepatří do života mého.