O důchodcovské existenci
Foto: archiv autora

O důchodcovské existenci

12. 8. 2019

Když se člověk stane důchodcem, nemá to vůbec jednoduché. Především se nesmí ráno zapomenout probudit. A když se probudí, začne přemýšlet, zda si má ještě chvíli vychutnávat sladké nicnedělání, nebo začít rozhýbávat své artrotické klouby. Nakonec vyleze, protože musí.

U postele stojí pes a významně upřeným pohledem sleduje zpomalené pohyby svého páníčka. Nemusí mluvit. Vím, co si myslí. Koukej už vylézt, nebo to máš na koberci.

Celý den se před důchodcem otevírá jak velký otazník. Co dělat? Ano. Co dělat? V této krátké větě se však skrývá i odpověď. Co dělat? Dělat! Dělat cokoli. Pracovat, věnovat se koníčkům, rýpat se v zahrádce, nebo se něco učit a poznávat. Poznávat nové znamená myslet. A když myslím, tedy jsem. Toto není z mé hlavy. I když se tím snažím řídit ve svém důchodcovském životě. To je myšlenka francouzského filosofa René Descarta a jeho způsob filosofického nazírání na svět. Cogito, ergo sum.  Cituji: „I kdybych o všem pochyboval, nemohu pochybovat o tom, že myslím – nutně tedy musím býti“. Konec citátu.

Vida. A existence člověka je potvrzena. Někdo ale neexistuje už v mladém věku. Jeho chyba. Ale já se snažím existovat. I když je to někdy docela těžké. Snažím se těžit z toho, co jsem v životě po malých střípkách nasbíral, a těšit se z toho, že to, co občas napíši, si také občas někdo přečte.

Bohužel, takové zajímavé činnosti, jako je sex, aktivní politika, či sport, zůstávají v tomto důchodcovském čase přece jen trochu stranou hlavního zájmu. Na sex zůstávají už jen nostalgické vzpomínky a na politiku, fotbal, nebo hokej se dá, kromě vzpomínek, alespoň úspěšně nadávat.

Ovšem ti aktivnější a zvídavější důchodci, kteří tyto a mnohé další zajímavé aktivity zatím ještě nehodili za hlavu, si mohou popravdě a spokojeně říci s  vynikajícím starořeckým básníkem a zákonodárcem Solónem:

"Přicházím v stařecká léta, stále jsa života žák"

 

* * *

 

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Milé dámy, všem vám děkuji za pěkné komentáře. Potěší to!
Drahomíra Stínilová
Máte pravdu. Každý z nás si v životě prošel horším i hezčím obdobím a zanechalo to v něm smutek i radost. Někdy jsou ty váhy v jedné rovině a někdy je jedno závaží těžší než druhé. Co ale člověku krom chatrného zdraví zůstává, to je myšlení a chuť se stále něčemu novemu učit, pořád si dávat otázky a hledat odpovědi. A je toho tolik, že se to nedá ani popsat. Moc pěkný článek.
Naděžda Špásová
Mě stáří tedy moc nebaví, i když se snažím být aktivní seniorka. S tím psem jsem se pobavila, my máme dva a přesně takhle se ráno chovají. Naštěstí jsme na to dva, já mám na starosti hlodavce, manžel pejsky. Myslím, že vy nejste z těch, které věk zkrouhne. Zlě pomine, vzpomínky zůstanou a jede se dál. Moc vám to přeju.
Jana Šenbergerová
Stáří mě zatím velmi baví. Pokud nic nedělám, jen tak si přemýšlím, je to proto, že nevím, co dřív, abych se nestrhala a přesto si ještě užila nějakých radostí. Starostí jsem zažila už víc než dost. Pěkně jste to napsal a příjemně svou přítomností oživil zdejší portál.
Zuzana Pivcová
Líbí se mi a oceňuji, že i strasti věku umíte podat s velkým a vtipným nadhledem. Psychika dělá divy!!
Věra Ježková
Honzo, paráda. Díky za dávku moudrého humoru. „Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti; jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.“ W. Humboldt
Jan Zelenka
Paní Jarmilo, takovému životu musí člověk jen fandit. Já jsem přesluhoval hodně dlouho a jezdil jsem jako obchodní zástupce po republice. Dalo se s tím slušně vydělat a tak jsme jezdili po světě, jako vy. Druhý infarkt mne od práce bohužel vyhnal.
Jarmila Komberec Jakubcová
Jsem sice v důchodu ale nevím co bych bez své práce dělala. Práce mi dává smysl života. mohu si za vydělané peníze cestovat několikrát ročně k moři či na různé poznávačky a nemám čas na nějaké nemoci či bebíčka. Prostě žiji a pracuji a daří se mi lépe než když jsem do práce chodit musela. Te´d pracuji protože mi to baví.
Jana Hošková
Dobře napsané ! Nejhorší je opravdu nemoct se zvednout, nevědět, co dělat a vůbec nejhorší - přestat myslet ! :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.