Na hradě při západu slunce
Z archívu autorky článku

Na hradě při západu slunce

21. 7. 2019

Luky si přál vydat se na ten náš hrad Hněvín. Přiznám se, tentokrát se mi moc nechtělo, ale vzhledem k počasí, které mělo přijít - jsem souhlasila dokud nepřijdou úmorná vedra. Megí jsem opět šetřila její tlapky a svěřila ji chůvičce Vlastě, kde jí je dobře. Ta se mě optala, zda jsem si nespletla hodinu svěřenecké péče 18.45, ale ujistila jsem ji, že tento podvečerní čas platí.

Luky totiž chtěl být na hradě v době rozsvícených luceren. 

Nakonec se ukázalo, že nám stačí "jen" západ slunce.

Bylo docela teplo, žádný větřík, takže stoupání na vrchol bylo, jako bychom chtěli pokořit Mount Everest, K2, Nanga Parbat, či Annapurnu. Ač mě vždy z těchto velikánů nejvíce lákal magický Kailas, v tuto chvíli jsme se museli spokojit s vrchem Hněvín... :-) Dostal mě ale Luky, když v polovině kopce pronesl, že by se nejraději vrátil. "Srágorka" jeden, jak by mu řekla Helenka Růžičková (seriál Vlak dětství a naděje). 

 Tak on mě seniorku v letech vytáhne z domova a teď by se klidně vrátil...

Vedle něj jsem ale stála já, žena, co má v sobě vzdor nebo spíše svobodnou vůli. Sama bych klidně vyšla na vrchol kopce, nemám ve zvyku coko-li vzdát na půli cestě.

Jak se později ukázalo, měl štěstí, že se na vrchol vyškrábal. 

Mě spíše mrzelo, že jsem si s sebou nevzala peníze na jedno orosené. Přišlo by vhod.

Pozdravili jsme alchymistu jménem Edward Kelley, nás zas přivítal největší brouk Evropy roháč, kterého jsem spatřila na vlastní oči prvně v životě.

Výhled na vyhaslé sopky byl, jako bychom putovali do pravěku.

To nejlepší ale přišlo na konec. Ještě jsme obešli hrad z venku a náhle se před námi objevil. Strom jako z doby, kdy tu pobývali keltští Druidové. Oba jsme z něj cítili zvláštní energii. A tak vznikl  jeden z našich nejlepších snímků - silueta člověka a stromu, z kterého je cítit jednotu, klid duše. Myslím, že Luky byl v tu chvíli šťasten, že stoupání nevzdal. Ostatně tak to při našich cestách máme - vždy nás něco k sobě přitáhne...

Připomněla jsem mu, oč by přišel, kdyby se vrátil předčasně, ať nedělá příště "loupáka"... To je člověk, který je nevrlý, má ohnuté koutky rtů dolů jako jinak mně k snídani chutnající loupák. :-)

A tak i vy, čtenáři, nedělejte "loupáky" a na druhé se jen usmívejte. Vždyť život je tak krásný.

Připojila jsem obrázky s hradem Hněvín, jejich autorem je E. Bárta z Mostu. Takové malované obrazy máme moc rádi. Podobné maluje i Sylva Prchlíková s motivy královského města Most, kde nechybí ani ten náš hrad Hněvín.

Pohlednice těchto obrázků si můžete zakoupit v turistickém info centru u magistrátu města Most.

    Eva & Luky

 

Můj příběh
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(5.1 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Líbí se mi to, půvabné, večer je vždy vše tajemnější a strom překrásný.
Zuzana Pivcová
Líbí se mi, že máš ještě víc elánu a energie než mladší kamarád a jsi mu vzorem!!
Dana Puchalská
Hezké.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.