Od černobylské katastrofy uplynulo 33 let
FOTO: IAEA Imagebank, commons.wikimedia.org

Od černobylské katastrofy uplynulo 33 let

11. 6. 2019

Černobylská havárie je dosud nejzávažnější havárií v historii jaderné energetiky. V uplynulých týdnech připomněl tuto událost, která se stala 26.dubna 1986, stejnojmenný seriál.

Reálné zobrazení výbuchu a následného vývoje vyvolalo nadšené kritiky jak ze strany odborné, tak i laické veřejnosti. Seriál je mimochodem na internetové filmové databázi IMDB nejlépe hodnoceným seriálem všech dob. 

K události staré 33 let hovořila řada odborníků, například předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová nebo ředitel Státního ústavu radiační ochrany Zdeněk Rozlívka. Zajímavý je také „laický“ pohled fotografa Václava Vašků, který byl u místa černobylské tragédie osobně už 15krát.

Co se vlastně tehdy stalo?
V časných ranních hodinách v sobotu 26. dubna 1986 během technické zkoušky v Černobylské jaderné elektrárně na severu Ukrajiny došlo k abnormálnímu vzrůstu výkonu a následnému prudkému zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru ve 4. bloku elektrárny. Následná mohutná parní expanze odhodila víko reaktoru a vyústila v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru. Aktivní zóna reaktoru a související bezpečnostní systémy byly okamžitě zničeny nebo těžce poškozeny. Okolí reaktoru bylo kontaminováno radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí. Mrak radioaktivních částic zasáhl část dnešní Ukrajiny, Běloruska a velkou část Evropy. Odhaduje se, že množství uniklého radioaktivního materiálu bylo 400× větší, než kolik ho vyprodukovala atomová bomba, která dopadla na Hirošimu.

Nikdo nic nevěděl
Svět se o havárii dozvěděl až o 24 hodin později. Sovětský svaz o katastrofě neinformoval ani vlastní obyvatele, natož západní nepřátele. První informace o havárii přišly od zaměstnanců Forsmarkské jaderné elektrárny ve Švédsku, která leží 1100 km od Černobylu. Ti našli radioaktivní částice na svých oděvech.

Pátrání prokázalo, že zvýšená radiace přichází ze Sovětského svazu. Zvýšenou radioaktivitu zaznamenali 28. dubna také pracovníci elektrárny Dukovany. Ani oni nebyli o výbuchu Černobylu informováni, a jelikož naměřená radioaktivita byla v poměrně nízkých hodnotách, nezahájili žádná speciální opatření. Od 1. května 1986 ovšem začal být pravidelně kontrolován obsah radionuklidů v mléce a mléčných výrobcích, později i v pitné vodě, zelenině, obilninách, mase, ale i v krmivu pro dobytek, v houbách a lesních plodech.

Ještě 1. května se v Kyjevě konaly obvyklé prvomájové manifestace, neboť obyvatelstvo nebylo o katastrofě informováno. Cyklistický Závod míru (Varšava–Berlín–Praha) byl dokonce v těchto dnech přemístěn z ČSSR na několik etap do Kyjeva, včetně československých reprezentantů (Regec a spol.), letecky.

Přesný počet obětí není znám
Počet obětí bylo obtížné určit, proto se čísla značně liší. Odhady se pohybují od 31 zemřelých (přímo při havárii a do tří měsíců po ní) až po bezmála milion. V zasažených oblastech vzrostl výskyt leukémie, anémie a nemocí štítné žlázy. Na Ukrajině bylo radioaktivním spadem zasaženo 1,5 milionu lidí, v Bělorusku 1,2 milionu. Lidé zde žijící obdrželi až dvacetkrát větší dávku radiace, než je běžné. Dle Dany Drábové, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, se celkový počet obětí, které zemřely nebo v budoucnosti mohou zemřít (z celkově postižených 500 tisíc lidí), odhaduje na 4000.

Kdo za to může?
Jaderné elektrárny nevybuchují každý den, proto se samozřejmě ihned po události začalo pátrat po příčinách. Analýza Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 1986 označila za hlavní důvod havárie akce zaměstnanců elektrárny – tedy lidský faktor. V lednu 1993 ale vydala revidovanou analýzu, v níž vinu přisoudila také samotné konstrukci reaktoru. Černobylská havárie je jednou ze dvou jaderných havárií ohodnocených podle Mezinárodní stupnice jaderných událostí nejvyšším stupněm sedm (druhou je havárie elektrárny Fukušima I v Japonsku v březnu 2011).

Černobyl dnes
K postjaderné pustině má ale dnes okolí elektrárny daleko. Poškozený reaktor nejdříve zakryl obrovský železobetonový sarkofág, samotná elektrárna poté v omezeném režimu fungovala ještě dalších 14 let. Na konci roku 2000 byl ale poslední z jaderných reaktorů odstaven na nátlak západoevropských zemí, a to především z psychologických důvodů. Někteří zaměstnanci elektrárny však na místě zůstávají a pracují na likvidaci, zajištění a pozorování elektrárny. V roce 2016 pak přibyl i nový ochranný obal. Jeho výstavba trvala čtyři roky a stavba vyšla na jeden a půl miliardy eur, před únikem radiace má chránit příštích 100 let.

Nejviditelnější proměnou prošla příroda. Zvířata uvnitř sice stále vykazují určité účinky záření, složitým podmínkám se ale dokázala přizpůsobit. Například žáby jsou tmavší než stejné druhy mimo oblast, což jim zřejmě poskytuje částečnou ochranu před zářením. Žáby ale nejsou jedinými obyvateli černobylské krajiny – vědci zde zaznamenali výskyt medvědů hnědých, rysů, zubrů evropských, kanců a koní převalského.

Podle studií biologů se nyní v oblasti nachází až sedmkrát více vlků než v běžných chráněných parcích, kam se můžou vydat turisté. Vlci jsou totiž velmi plaší a nemají rádi stálé vyrušování. Klid uzavřené zóny jim ale evidentně svědčí. Části vyloučené zóny se tak staly nečekaným útočištěm biologické různorodosti.

Černobyl láká turisty
Idyla pro zvířata ale asi nebude trvat dlouho. Z černobylské zóny se začíná stávat turistické lákadlo, jež ročně přitahuje až deset tisíc návštěvníků. Největším magnetem je samozřejmě pochmurná vizáž města Pripjať, která jako by vypadla z post-apokalyptického hororu. Kdysi padesátitisícové sídlo, vzdálené pouhé tři kilometry od zničeného reaktoru, můžete navštívit během několikahodinového výletu. Ačkoli úroveň radiace nyní výrazně klesla a návštěva města váš život neohrozí, průvodci turistům důsledně radí, aby se ničeho nedotýkali a raději si ani nikam nesedali. Pokud byste se rozhodli do Černobylu vyrazit, můžete například využít služeb jediné certifikované průvodkyně českých návštěvníků současného Černobylu Kateřiny Vršanské.

Turisté a zvěř ale nejsou jedinými zdejšími obyvateli. Ve vnější zóně trvale žije okolo 600 především starších lidí, z nichž se někteří vrátili pouhý rok po havárii. Na život si nestěžují, dostávají totiž finanční dávky od vlády. Dvakrát týdně jim vozí základní potraviny autobus.

 

historie
Autor: Kamil Chalupa
Hodnocení:
(5.3 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Můj milovaný bratr trávil rekondiční pobyt v Tatrách, kde 2x tam a zpět přešel radioaktivní mrak z Černobylu, aniž by kdokoliv cokoliv tušil. Onemocněl leukémií (stejně tak jeho kolega). Zprvu ho zachránila transplantace kost. dřeně od mladšího našeho bratra, ale později se nemoc vrátila a bratr zemřel. Nikdo nikdy ale tuto příčinu jeho nemoci nepřipustil.
Jarmila Fialová
Černobyl, pětidílná minisérie z koprodukce společností HBO a Sky, rekonstruuje příběh o jaderné havárii - výborný seriál
Karel Boháček
No a lidstvo se nepoučilo a staví další. My stále najíždíme a odstavujeme...Takových poruch atomových elektráren prý bylo a dodnes se mlčí...
Danka Rotyková
Selhal lidský faktor. Takový byl verdikt. A proto je to opravdu velké riziko pro člověka. Nevěřím, že se to už nemůže opakovat, člověk není stroj a pokud někdo viděl seriál nazvaný Černobyl pochopí, že stát se může cokoli, i když je úmysl co nejlepší.
Věra Ježková
Ten den si pamatuji (i když jsme se o tom dozvěděli později). Byla jsem s tehdejším přítelem někde na výletě, kdosi na palouku tvrdě cvičil malého stříbrného kníráčka (mého nejoblíbenějšího pejska). Na podzim pak rostlo mimořádně hodně hub. Tragédie to samozřejmě byla obrovská. Díky za článek.
Zuzana Pivcová
Když trávím část léta 7 km od Jaderné elektrárny Temelín, občas si na Černobyl vzpomenu. Dokud se nic nestane, vypadá to vše celkem nenápadně a lidé si tam zvyknou žít. Mají nějaký krizový plán, do jakého by patřili krytu, pokyny, co udělat s domácností, a jódové tablety. Na dočasné turisty a návštěvy tenhle program ani nepamatuje. Jenže on by stejně byl k ničemu...
Jana Šenbergerová
Mojí dceři rozjel Černobyl nemoc, o které jsem nikdy předtím ani neslyšela. Trávili jsme 1. máj v ulicích Bratislavy a po návratu bylo naše auto nejvíc radioaktivní ze všech na parkovišti. Navíc jsem se až teď z důvěryhodného zdroje dověděla, že jodové tablety, které se doporučovaly, byly z nějakého důvodu neúčinné. A to byl jen "malý" karambol v jediné elektrárně. Mám k nim velké výhrady a nic mi nepřipadá pomyslnější než bezpečnost jaderných elektráren.
Anna Potůčková
Zrovna v době, kdy k této tragédii došlo jsem nosila pod srdcem svoji mladší dceru Jarmilu. No bála jsem se hodně, aby se narodila zdravá. Kamarádka tam byla asi před 2-3 roky jako turistka, nafotila spoustu fotek, které byly hodně smutné a dohnaly i k slzám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.