Dlouhověkost
Ilustračmí foto: pixabay.com

Dlouhověkost

10. 6. 2019

V poslední době je to velmi diskutované téma. Slogany o neustále se prodlužujícím lidském věku slyšíme ze všech stran a seniorů, kteří se dožívají stovky, je kolem nás čím dál víc…

A tak obdivujeme čiperné babičky, dychtící po vzdělání, ze kterých se stávají pilné studentky Univerzity třetího věku. Zvrásnění rebelové si stáhnou šedivý vlas do culíku a obráží rockerské akce či dokonce založí novou rodinu… Dnes nic neobvyklého.

Odevšad se na nás valí nabídky zaručených způsobů, jak si udržet věčné mládí… Je pravda, že prostřednictvím vědeckého pokroku, vyspělé medicíny, kosmetického průmyslu, ale i vlastní vůlí se dá v dnešní době s přírodou trochu zabojovat… Ovšem ti, kteří se pohybují na hranici už druhé stovky života, musejí mít přece podstatu svého dlouhého věku někde jinde, jinak to přece není možné! Je to tedy jen genetika, způsob života, láska ke správnému člověku nebo náhoda? Anebo snad všechno dohromady??

Před osmi lety mě jedna rozhlasová posluchačka, vzdělavatelka Sokolské župy Jihočeské informovala, že v jejich místním tisku udělala rozhovor s člověkem, který byl tehdy těsně před oslavou svých 104. narozenin.

Doc. PaedDr. Jaroslav Kozlík, CsC., významný český pedagog a spoluautor několika školských reforem byl oblíbencem Tomáše Bati, všestranný sportovec, volejbalový reprezentant, desetinásobný přeborník Československé obce sokolské, nositel mnoha titulů a vyznamenání. Zažil sedm revolučních změn, dvě světové války, období pravdy i velikých lží. Na vlastní kůži poznal dobro i zlo, krásu i ošklivost… Je více než pravděpodobné, že už není mezi námi, to bychom o něm jako o nejstarším občanovi republiky určitě něco věděli z médií. Ale rozhodně si prý ještě i po stovce užíval života se svojí přítelkyní a pečovatelkou, která byla o dobrých třicet let mladší než on. Předpokládám, že tato dáma ještě žije a že by klidně mohla uvedená fakta o příkladné dlouhověkosti svého přítele dosvědčit…

A rada pana docenta (vlastně nadcenta!!) pro všechny sokolské borce na prahu druhé stovky? Cituji:

„Každý den začít nejméně půlhodinovým tělesným a dechovým cvičením s důrazem na procvičení chodidel. Potom očistit tělo, ústa dezinfikovat douškem slivovice a kůži promazat sádlem. Pokud nohy dovolí, dopřát si zdravou procházku. Stravu konzumovat prostou a střídmou, pít čaj a vodu s citronem. Spát šest až sedm hodin denně a jakákoliv poživačnost by měla zůstat cizí.“

Můj muž si svůj život naplánoval do sto šesti. Nevím, jak došel zrovna k tomuto číslu, a taky si nejsem jistá, jestli je mu poživačnost natolik cizí, aby mu plán vyšel. Přesto mu to z celého srdce přeju.

Protože jestli jsem si něčím jistá, tak tím, že se toho nedožiju...

Hezké vztahy minimálně do stovky vám přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
No pokud by člověk udělal alespoň kolem sebe, vnímal svět, tak proč ne třeba do těch 100 let? Ale být závislá na pomoci druhých v základních potřebách bych nechtěla.
Jitka Caklová
Ze všeho co byl Doc. PaedDr. Jaroslav Kozlík jsem nebyla a nejsem ničím, ale "na vlastní kůži poznala dobro i zlo, krásu i ošklivost…" v dostatečné míře. Na nic si nestěžuji, vím, že vše se děje, jak se dít má a co mě nezabilo, to mě posílilo. Každý má právo být takový, jaký je. Ve svých, za tři měsíce, sedmdesáti letech vím, že zdraví mám ve své moci a dnem svých sedmdesátých narozenin vstoupím do poslední třetiny života. Čas odchodu - až budu mít splněno. Jakákoliv poživačnost je mi cizí a pokud se nezhorší životní podmínky, tak dřív než za 33 let to nebude. Pro mě hůř už bylo :-) :-) :-)
Zuzana Pivcová
Každý z nás je jinak "naprogramován", i v tom, proč tu je a co tu plní. To je mé pojetí.
Hana Nováková
Hanko, do stovky je sen možná hodně z nás. Moje babička umřela 6 týdnů před svými stými narozeninami. Měla dobrou mysl, pořád se o něco zajímala. Bohužel upadla zlomila si krček a ruku v rameni - ležák a už to jelo. Netrvalo to dlouho a vydechla naposledy. Myslím, že ta by tu 100 ještě o nějaký ten rok překonala. Ale jak píša pan Karel - dlouhý věk za cenu, když budu ležák, nebudu moc při smyslech, hůře však, když budu při smyslech a třeba přežiju i děti. Nemáme se rouhat, ale to ani omylem. Stejně to máme osudem stanovené a tak - nechme se překvapit. Hlavně zdraví a dobrou mysl, žádné hádky a nesváry přeji ze srdce všem a zvláště pak Vám Hanko...
Karel Boháček
Na co mně bude 140 let když 40 let budu na lůžku, cucat brčkem, kálet pod sebe a prudit sestřičky. Nejhůře na tom asi bude, že budu třeba přežívat své děti nebo vnuky, kteří vlivem civilizačních nemocí zemřou...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.