Výstup nad Lagginhorn (4010 m)
FOTO: Petr Kolář

Výstup nad Lagginhorn (4010 m)

5. 9. 2024

20. 08. 2011 (cesta do Saas Grundu)

V 19.44 jsme nasedli v Ústí n. L. do EN Phoenix a odjeli směr Basilej. V Drážďanech se vlak úplně naplnil a nastal menší problém. Jeden pán nám začal ukazovat jizvu u srdce a neustále otevíral okno. Jemu asi bylo při čerstvém vzduchu dobře, ale my ostatní mrzli. Nakonec po dohadech průvodčí okno zavřela a zapnula klimatizaci. Ještě, že jsem si navrchu nechala teplé oblečení! Nemít ho, tak jsem celý pobyt promarodila! Míra také bědoval a neustále si obkládal ramena teplými věcmi. Když jsme ale ráno v Basileji konečně vylezli z "chladícího vozu" a otevřel se před námi úplně jiný svět, okamžitě jsme zapomněli na veškeré nepříjemnosti. Petr H. pro nás přijel autem (autobusy jsou příšerně drahé) a odvezl na naši základnu - kemp v Saas Grundu. Postavili jsme stany, omrkli předpověď počasí a začali si připravovat věci na zítřejší výstup.

21. 08. 2011(cesta na Weismiesshütte)

Kolem jedenácté jsme si naložili předem připravené batohy a začali stoupat na Weissmieshütte (2720 m), výchozí bod pro výstup na Lagginhorn nebo Weissmies. Pro jistotu jsem zvolila nízké trekovky a boty pro výstup raději táhla v báglu. Cestou jsme trochu zakufrovali, Ivan, Míra, Petr H. s Věrkou to chtěli vzít zkratkou a ejhle: vyloupl se dravý potok! Ivana chytla křeč do stehna a tak se raději s Mírou vrátili na značenou cestu. Petr H. s Věrkou vystoupali o něco výše a potok přeskákali. Já s Petrem a Jaroušem jsme se drželi raději od začátku značené cesty, což bylo nejlepší. Na chatě jsme potkali dva české kluky, které jsem viděli dole v kempu. Měli zaplacený týden s horským vůdcem a Lagginhorm brali jako aklimatizačku před dalšími výstupy. Večer jsme si připravili věci na výstup a šli spát.

Ráno jsme vstali v 4.15 (Věrka s námi, pak šla dolů do kempu) nasnídali se (já spořádala 2 porce ovesné kaše a nacpala se prasknutí) a už se ženeme do kopce a překračujeme první potok. Přeskakujeme i druhý a nevíme, zda jdeme správně. Petr zůstává vzadu a my vidíme, že se vrací. Mně začíná být špatně z přecpání a doufám, že za chvíli žaludek slehne. Nikomu z nás se nechce jít kus zpět a tak čekáme, co Petr podnikne. Asi po půlhodině se vydrápal k nám a sdělil, že ztratil brýle a končí. Nakonec jsme ho přemluvili, že slunce nebude mít takový odraz jako na Bishornu a když bude nejhůř, budeme si brýle půjčovat. Pokračujeme tedy všichni dál po moréně a za chvíli už stojíme na kraji Lagginhorn gletscher. Navlékáme sedáky, obouváme mačky a navazujeme se na lano.

Cesta přes ledovec probíhá docela příjemně a než se nadějeme, už si opět vyzouváme mačky. Odvazujeme se a každý jde sám za sebe. Docela nepříjemná cesta, lezeme přes nějaké plotny, při pomyšlení na cestu zpět se mi dělá špatně. Předcházejí nás čeští hoši s vůdcem. Zhruba ve výšce 3500 opět nasazujeme mačky, protože jdeme sněhovým sedýlkem a ty už až na vrchol nesundáme. Jde se příšerně, na vrchol po zmrzlém firnu, sklon zhruba 40°. Nahoře je málo místa, naštěstí paní s pánem už odcházejí a pouštějí nás ke křížku. Ivan tam naráží hlavou na kus kamene a nemít čepici, měl by ránu zralou na sešití. Takhle mu vznikla jen trochu krvácející odřenina. Musíme se fotit nadvakrát, v tak obtížném terénu nelze využít samospoušť. Chvíli se kocháme, slunce krásně hřeje a pomalu začínáme sestupovat. Konečně pod sedýlkem sundaváme mačky a pokračujeme v sestupu. Jde to obtížněji, než jsem čekala. Na jednom místě mi ujíždí po mokrém kameni noha, cepín letí z ruky o několik metrů níže a já se kutálím za ním. Asi třikrát se otočím a nevím jak, přistávám na břiše. Naštěstí jsem se zastavila o batoh. Ještě, že ho mám tak narvaný! Otáčím se na záda a přemýšlím, kde jsem. Strašně jsem si natloukla, ale nic nezlomila. Zato jsem v šoku z představy, kdybych se nezastavila. Míra mě navázal na lano, Jarouš ho jistil a Petr H. šel přede mnou. Nebýt jich, dolů bych zdravá zcela jistě neslezla. Na ledovci už mi otrnulo a i když jsme občas viděli padat veliké balvany přímo do naší trasy, byla jsem v pohodě. Další problémek nastal, když jsem měli přejít potok. Ráno to šlo, ale během slunného dne se změnil v dravou řeku. Já s Petrem jsme sestoupili až dolů, šli přes most, ale stejně skákání po kamenech přes rozvodněný potok nás neminulo. Ani nevím jak, byla jsem na druhé straně, aniž bych si nabrala do bot. Na Weissmieshütte jsme si odpočinuli a uvařili jídlo. Přezula jsem opět boty a dolů uháněla v nízkých trekovkách na rozdíl od kluků, kteří nohy sotva vláčely. Chtěli jsme jít opět zkratkou, ale místo toho se nám cesta jako naschvál prodloužila o několik kilometrů. Nejhůř na tom byl Ivan, který si kvůli ještě ne zcela zahojenému malíčku dole v Saas Grundu u dolní stanice lanovky vysvékl ponožky a šel poslední kilometr do kempu naboso. Přišli jsme až za tmy, kolem dvacáté první hodiny.

 
Trochu statistiky:
 
Celkové převýšení: 2450 m (Saas Grund - 1560 m, Weissmieshütte - 2720, Lagginhorn - 4010 m).
Na Weissmieshütte nás šlo 7.
Z Weissmieshütte na Lagginhorn nás šlo 6 - Míra, Ivan, Jarouš, Petr H., Petr a já.
Počasí: nádherné.
Ztráty: jedny brýle
 
 
 
 
cestování turistika
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Ilo-Pižlíku - ♥ máš můj obdiv - za ty hory , i za růže!
Eva Mužíková
Čekala jsem fotogalerii, ale že neni nic to neměni na tom, že jsem tam, diky Tvému poutavému vyprávění byla jako s Tebou.
František Matoušek
Obdivuji a tiše závidím. Jsem na tom, jak pisatelka J.H. přede mnou, navíc jsem v Alpách nikdy nebyl.
Jaroslava Handlová
Ilono, úžasný výkon, krásné vzpomínky. Chodím ráda po horách, ale horolezecké výstupy bych nedala. Alpské vrcholy již zvládám jen s pomocí lanovek. Kam nevedou, tak trochu závistivě vzhlížím vzhůru a podnikám jen běžné značené trasy. Přeji Ti ještě hodně krásných výstupů a především i šťastných návratů.
Ilona Erika Kolář
Petře, Slovenský Ráj mám prochozený, Vysoké Tatry též, jen v Nízkých jsem nikdy nebyla. Doma máme tři velké police od zdola ke stropu naplněné kameny s popiskem z nejvyšších vrcholů. Hory jsou moje vášeň.
Ilona Erika Kolář
Milí přátelé, moc vám děkuji za komentáře. Určitě jste si všimli,že článek je staršího data.Já totiž úpně náhodou zjistila, že některé články čekají stále na uveřejnění, ač již byly dříve uveřejněny, protože třeba tento je uveřejněn na blogu Pižlíkovo putování. Jenom zde v tomto článku chybí fotky. Ještě čeká k zveřejnění článek Jak jsem se stala Pižlíkem a zřejmě budou další, ale nechce se mi je dohledávat, mám jich tam cca dvěsta. Nicméně čtyřtišícových vrcholů mám na kontě 17. Nyní váhám, zda ještě učiním poslední výpravu příští rok, ale moc se mi do toho nechce, protože bych musela v tomto věku hodně a hodně trénovat a tak mi asi tyto extrémy zůstanou jako vzpomínka. Stejně jako Beskydská sedmička a třebaže mě přemlouvali, razantně jem odmítla. V roce 2016 byl můj poslední závod, protože si partačka při závodě natrhla vazy a museli jsme skončit na 53 km. Celkem jsem se účastnila 7x, z toho 1x první místo, 2x druhé místo, 1x čtvrté místo a 3x jsme nedokončili kvůli zranění. Tak už nyní jen sbíráme tisícové vrcholy ČR a zůstává jízda přes kopce na kole a občas nějaký ten trek, ale např. takový triatlon už není nic pro mě. Jediné, co mě láká, je Gastonův memoriál, což je plavecký maraton po Labi z Ústí nad Labem do Děčína. Je to 25 km.
Petr Dvořák
Bezva. Můžu trošku závidět? :-) Také jsem "dělal" raději hory, než bych se nechal fotit pod palmami. BRRR! Nejvyšší moje hory byly Vysoké Tatry. S odstupem let jsem v nich strávil čtyři dovolené, celkem 10 týdnů. Kromě Jizerek a Krkonoš jsem prochodil všechny české hory. Nevím, proč zrovna ty dvoje mně nějak nevyšly nebo co. Potom ještě Nízké Tatry, Slovenský ráj, Slovenské rudohoří, všelijaké ty Fatry mi trošku splývají. Mým snem byl Kavkaz, ten jsem kdysi pro nemoc prošvihl a dnes už bych ho nedal.
Jan Zelenka
Tak takhle daleko jsem se nedostal. Ovšem už v kmetském věku a s nemocným srdcem jsme lezli s kamarádem po rakouských Alpách. Ale nikoli horolezecké výstupy. Nádherná krajina. Hodně štěstí na další výstupy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Ilonko jsi fakt skvělá. Hory nebyly nikdy můj šálek čaje.Článek je tématiky velmi dobře zpracovaný. Dík.
ivana kosťunová
Úryvek deníku ? Úžasné zážitky, zaslouží si takové zpracování , zbytek vydáš taky ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

19%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

20%