Co se dělo s německou válečnou dokumentací ve Vojenském ústředním archivu? (Část 2)
Foto: archiv autorky

Co se dělo s německou válečnou dokumentací ve Vojenském ústředním archivu? (Část 2)

8. 4. 2019

Německé spisy, jejichž obsah se začal podrobněji rozkrývat až začátkem 60. let, se staly v mnoha případech důležitým průkazním materiálem pro zahájení trestního stíhání potencionálních válečných zločinců, kteří dosud žili v NSR.

Sama tehdejší Spolková republika vyzvala další státy k urychlenému zasílání důkazů před uplynutím 20leté lhůty, po níž byly trestné činy kromě vraždy v Německu podle zákona promlčeny.

Šedesátá léta byla při pátrání po uniklých zločincích díky vojenskému archivu vcelku úspěšná. Počátkem 70. let, s nástupem normalizace, se však především zintenzivnila spolupráce s NDR. Již v květnu 1971 daroval pražský archiv Archivu národní lidové armády v Postupimi 60 kartonů s duplikáty služebních předpisů. Ve stejné době se zahájilo systematické pořizování mikrofilmů veškerých německých fondů pro "bratrskou NDR". Za to požadoval náš archiv kopie z americkou armádou ukořistěných německých fondů, nabízených Američany v 50. letech poměrně draze evropským zemím. Zatímco náš stát na to tehdy neměl finance, NDR si je zakoupila, a fotokopie proto Praze přislíbila. Nutno podotknout, že v našem vojenském archivu nebyly vhodné přístroje k práci s tímto materiálem, takže ho nikdy nikdo nepoužíval.

Mikrofilmování pro německou stranu pokračovalo jen zvolna a sahalo až do 80. let. To připadalo Postupimi příliš zdlouhavé a chtěla pražské materiály zapůjčit a nafilmovat si je sama. Pražský archiv však vyvezení dokumentace za hranice nepovolil. Nesouhlasil ani s dalším návrhem, aby si pracovníci z NDR kopírovali v Praze sami. S tím se postupimský archiv nesmířil a sáhl k spolehlivému opatření. Obrátil se na Ministerstvo pro státní bezpečnost NDR, tedy Stasi, a obratem došlo k dohodě s naším Federálním ministerstvem vnitra. Vojenský ústřední archiv (v té době Vojenský historický archiv) musel poslechnout. Během příštích tří let (1986 - 1988) jezdili do archivu pravidelně skupinově pracovníci Stasi a prozkoumali a nafilmovali zřejmě úplně vše. Jak bylo patřičně vyzdviženo, měl získaný materiál posloužit v NDR personální evidenci a operativním účelům. Nevím, kolik materiálu skončilo po těchto pracovních pobytech v archivech NDR. O jednom dokumentu, a to vyšetřovacím spisu protifašistické prosovětské skupiny "Rote Kapelle", který patřil do fondu Říšského válečného soudu, uloženého ve Vojenském ústředním archivu, to vím jistě. Viděla jsem ho na vlastní oči po mnoha letech v Postupimi mezi spisy, převzatými z archivů Stasi. Nevím však, zda byl odcizen nebo bratrsky darován. Ve fondu u nás po něm zbyla mezera v pročíslovaných spisech.

V porovnání se vstřícností vůči NDR je třeba naopak uvést naprosto negativní postoj ke "kapitalistické cizině". Kromě jednacího partnera naší Vládní komise pro stíhání válečných zločinců, kterým byl Centrální úřad zemských justičních správ v Ludwigsburgu, neměl k německým válečným spisům přístup žádný západní cizinec ani úřad. Když například v květnu 1983 požádal západoněmecký vojenský atašé o možnost využití dokumentace v případě potřeby sociálního zabezpečení jedinců nebo pátrání po nezvěstných, bylo mu z nadřízené Archivní správy odpovězeno, že spisy jsou nezpracované a nepřístupné, ve špatném stavu a mimo okruh zájmu žadatele. Tyto předtištěné odpovědi, pokud vůbec nějaká odpověď došla, se posílaly každému. Přitom však se již od začátku 60. let zhruba vědělo, co jednotlivá dokumentace obsahuje. Některé důležitější části byly ještě za doby působení poválečných archivářů alespoň částečně podchyceny a dalo se v nich orientovat.

K rozsáhlému systematickému zpracovávání došlo však až počátkem 90. let po zpřístupnění archivu veřejnosti, včetně zahraniční. Kopie celých důležitých fondů se dostaly do archivů v Izraeli, v USA, v SRN, Polsku a jinde. Některé dokumenty byly použity jako průkazní materiál k posledním soudním procesům s lidmi obviněnými z válečných zločinů. Kopie putovaly i na výstavy s protiválečnou tematikou v SRN, Rakousku a Velké Británii.

V současné době má do archivu přístup i každý z vás.

 

I. část si můžete přečíst zde.

 

historie
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
To koukám ...
Zuzana Pivcová
Jitko, mívala jsem občas články v časopise Vojenského historického ústavu "Historie a vojenství", vždy o nějaké dokumentaci, protože na vlastní historii tam byli jiní odborníci. A o osudu německých fondů jsem měla přednášku na mezinárodní konferenci. Ale to už dnes neplatí, už jsem z toho vypadla. :-D
Jitka Hašková
Zuzko díky. To by stálo za to vydat to knižně - myslím všechny tvoje vzpomínky.
Věra Ježková
Zuzko, opět velmi zajímavé.
Eva Mužíková
Zuzko, ještě že jsi nám " zůstala živá a zdravá "..... :)))) Zase zajímavé čtení.
Zuzana Pivcová
To je, Karle, ale fakt pravda.
Karel Boháček
Nikdo ani neví jak archivnictví je nebezčné povolání, my archiváři víme své..
Marie Doušová
Zajímavé a poučné ,hodně věcí člověk nevěděl. Dík.********
Jana Šenbergerová
Zuzko, měla jsi zajímavou práci, tak trochu detektivní.
Dana Puchalská
Zuzano, další zajímavé informace. Děkuju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...