Klub
Z archivu Muzea MB

Klub

6. 2. 2019

V zimě, když zamrzla Klenice, jsme chodívali s kluky bruslit na Klub. Samozřejmě, že až tehdy, když jsem byl už větší, a byl na mě spoleh, že se mně nic nestane! Těšili jsme se na to už od prvních mrazů, a jak přituhovalo a Klenice se rozlila, nesla se tato zpráva mezi kluky a hned jsme se dozvěděli, že „ Klub je otevřený, na Klendě se bruslí “. „Klub“se říkalo louce na Štěpánce, dole u Rychty. Pod mostem přes Klenici byla stavidla, ta se zvedla, voda se rozlila a při mrazech tato plocha zamrzla. Hladina Klenice se zvedla až k mostu k Pírkovýmu sanatoriu. Když byl pořádný mráz, zamrzla tahle říčka až k tomuto mostu a to jsme bruslili přes celou Štěpánku !  Dál, za mostem přes silnici to nešlo, protože tam byla česla, která zachytávala nečistoty a říčka tam vytvářela takový hup, že tam byl led velice tenký! Běda tomu, kdo vylezl a přešel silnici a pak skočil za mostem na led! Však se tam kolikrát některý kluk propadnul a pěkně mokrý uháněl domů!

Klub, to bylo naše oblíbené kluziště. Tady jsme se zdokonalovali v opravdovém bruslení. Na dvorku jsme sice také měli led, udělali nám ho naši tátové, ale byla to malá plocha, a pak, to jsme jezdili ještě na šlajfkách! Je pravda, že první kroky na Klubu jsem dělal taky na šlajfkách, ale potom jsem zdědil po bráchovi džeksny a později, asi v šesté třídě, jsem dostal pod stromeček kanady! To bylo radosti. Na klubu jsme sehráli množství hokejových zápasů a odcházel odtud nejeden nešťastník, který při tom přišel o hokejku. Byly to tvrdé boje a není divu, že některá hokejka to nevydržela a zlomila se! To se potom doma různě spravovalo, lepilo a dělalo všechno možné, aby se hokejka nemusela vyhodit. To víte, peněz nazbyt nebylo. Při těchto hokejových kláních jsem párkrát syknul bolestí, když jsem dostal pukem do kotníku, nebo holenní kosti! No jasně, chrániče jsme žádné neměli. Hráli jsme jen tak, v teplákách, přes ně jsme si přetáhli podkolenky a už to bylo. Když jste dostal hokejkou přes prsty, měli jsme většinou jen obyčejné, pletené rukavice, tak vám ruka otekla, i když jste ji honem chladili sněhem nebo ledovou tříští. Byli tam taky kluci, kteří měli pravé hokejové rukavice i chrániče, ale ty byli z rodin, kde na to tzv. bylo! No, záviděl jsem jim to a byl jsem celej šťastnej, když mě některý z nich rukavice na chvíli půjčil. Nebylo to zadarmo. Většinou za jedno, nebo dvě střídání do zápasu. Někteří taky chtěli hrát místo mě celý zápas. To bych si nechal raději prsty urazit, než bych jim to pustil. Každá branka znamenala většinou hádání, zda byla, nebo ne. Branky jsme měli z bot, a tak, když do ní puk narazil, odrazil botu a hned se řvalo góóól!! Ale druhá strana tvrdila, že to gól nebyl a tak to šlo pořád dokola.

Když nám byla zima, tak jsme se šli ohřát do boudy, která sloužila zároveň jako pokladna, šatna i bufet. Mohli jsme si dát teplý čaj s citronem za pajďáka a komu rodiče dali nějaký peníz sebou, mohl si koupi třeba kokos, nebo nějakou sušenku za kačku. Když se setmělo a nad kluzištěm se rozsvítila světla, tak jsme to balili a pomalu se ubírali k domovům. Těšili jsme se zase na příště. Kolikrát, ale přišla obleva, led roztál a to příště trvalo třeba čtrnáct dnů nebo i tři neděle.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Františku jaké jsou to krásné vzpomínky na mládí, kdy nám toho rodiče nemohli moc dát a přesto jsme byli šťastní. Připomněl jste mi moje eru bruslení na slajfkach, na pivovarském rybníku a jak jsem záviděla holkám, co měly na nohách bílé kotníkové botky s bruslemi. Bylo to moc hezké dětství , bezstarostné a snad děti více držely pohromadě lítaly spolu venku to se nedá porovnat s dnešní dobou.
Alena Vávrová
Bruslení a krasobruslení jsem milovala od dětství. Děděné křusky+šlajfky, přetahování o kličku s bratry, kteří tu svou stále ztráceli, džeksny na dědečkem šitých kotníkových botkách -po st. sestře. Na ty bílé krasobruslařské jsem si musela sama ušetřit a pak jsme je jely s kamarádkou shánět a byla to pěkná anabáze. My měli sice jezero, ale nebylo to pokaždé moc bezpečné, tak jsme se rády chodily předvádět i na kluziště dokského hokej. klubu u hřbitova. Jako dospělí jsme na sídlišti v zimě dělali kluzišťátko z velkého děts. pískoviště...moc ráda jsem si také zavzpomínala, díky.
Věra Ježková
Františku, hezké vyprávění. V souladu s představou, kterou o vás mám. Bruslila jsem ráda.
ivana kosťunová
Staré zlaté časy ! Já jsem taky začínala na šlajfkách a na rozdíl od jiných jsem u těch šlajfek i skončila. Bruslení mi moc nešlo. :))
Zdenka Soukupová
Ach jo, kdeže loňské ledy jsou.... U nás jsme bruslili na rybníku. Když zamrzl, kluci si vyznačili větší část ledu pro sebe na hokej; nám holkám laskavě ponechali menší kus na "krasobruslení". Začínali jsme taky všichni na šlajfkách, botám k těm šlajfkám se u nás říkalo křusky. Pane Františku, jako bych na tom ledě byla s Vámi...
Dana Puchalská
Parádní vzpomínka. Já měla taky šlajfky jako snad každý z naší generace. Učila jsem se na nich na dětském hřišti, které každou zimu pokropil tzv. šedý mor. Bylo to fajn, ale umět na Štvanici kolem mant'áku, to byl sen každého z nás. A ty zmrzlé prsty a mokrý kolena snad měl každý z nás. První bílé brusle se zoubky jsem dostala asi ve 13 letech. Mírně použité, ale to nevadilo.
Jaroslava Handlová
Tvoje hezká vzpomínka mne vrátila do dětských let, kdy jsem taky chodívala bruslit. Šlajfky mne rovněž neminuly, jen místo kanad jsem obdržela bílé krasobruslařské boty s bruslemi s těmi zoubky vpředu. Zpočátku to bylo pádů. Ale jinak radost - vedle našich piruet a skoků, hráli kluci hokej. A podobnou boudu jsme u nás měli na rybníku Hastrman, kam jsem chodila nejraději. Díky za připomínku starých dobrých časů.
Mirek Hahn
Jako bych tam byl. Taky jsem něco odbruslil na rybníku a párkrát, při velkých mrazech, i na potoce.
Zuzana Pivcová
Mám ráda všechna Vaše vyprávění. Jsou bezprostřední a taková normálně lidská a pozitivní. A myslím, že jste takový celý život. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.