Podezíravost. Pomáhá i škodí

Říká se, že všeho moc škodí a nic se nemá přehánět. Ale ti lidé za to asi nemohou a vůbec si neuvědomují, že se dostali za hranici řekněme normálního strachu.

Podezíravost pro mě znamená, vytváření-si negativních domněnek a čím více jich vytvářím (myslím na negativní věci), tím víc se mi zhmotňují. Jsem raději optimista :-)

Když jedu někam do ciziny tak si vždy řeknu co by si kdo vzal na staré bábě? Peníze žádné, sex appeal taky žádný a ono to pomáhá.

Já si myslím, že přílišná podezíravost a projevy stihomamu jsou projevy paranoické a nepatří do diskuse, ale k vyšetření odborného lékaře, tedy psychiatra. Většinou je to projev stařecké demence.

Jsme dva. Jeden nedůvěřivý, druhý důvěřivý až běda. Když to dáme dohromady, mohlo by to být tak akorát. To nezlehčuji, ale myslím docela vážně.

Opravdu jsem to u několika výrazně starších lidí zažila, že se na sklonku života dost změnili. Třeba naše prateta, která zemřela v 93 letech. Celý život se starala o druhé a rozdávala, co mohla, včetně peněz. V poslední době v tehdejším domově důchodců však tvrdila, že ji nadopují prášky a pak přijdou a berou jí peníze. A člověk nevěděl, co je pravda a co ne, protože samozřejmě, že případy takových krádeží u seniorů skutečně vyšly najevo. Já jsem byla před 14 lety přepadena a oloupena v jednom podchodu v Praze a od té doby jsem velmi nedůvěřivá a celkově si dávám víc pozor.

Hezký den, pokud je to tak, jak je to tu napsáno, je to už asi nemoc, znám zkušenosti jiných, kdy se jejich staří rodiče domáhali najít tzv. ukradené věci a peníze, které jim nikdo neukradl.Nám stačilo, že Matka mého muže se ptala, jestli jsme ji nevzali její léky, přitom když se jí nechtělo sejít dolů, tak z okna házela návštěvám klíče, v dnešní době hazard.Ale nadruhou stranu já jsem podezřívavá snad od dětství a pak z povolání, kde je ta zprávná hanice mezi intuicí, bůh ví, ale mockrát se mi to vyplatilo. Po nepříjemném zážitku, kdy se rozhlížíte, jestli je vše ok, tak to trvá, než se s tím člověk srovná, ne každý je na tom psychicky tak, aby to přešel, navíc těm starším se pak i vrací nepříjemné zážiky z minula a nedokáží to okolí vysvětlit.

Ano tak půl na půl. Bohužel spousta starších lidí skutečně ty podvodníky nerozezná a to je pak smutný příběh. A pak hází do stejné skupiny i ty, co jim pomoci chtějí a nejde to.

Možná je lepší být podezíravý než příliš důvěřivý.