Zvířata a já: Jak se zbavit pocitu osamělosti
Foto: autorka

Zvířata a já: Jak se zbavit pocitu osamělosti

22. 6. 2018

Osamělost je emoce a tvrzení, že pocitem osamělosti nejvíce trpí senioři je mýtem. Osamělost provází některé lidi od dětství, jiné dlouhodobě ve vztahu nebo po ztrátě životního partnera a každý jedinec s ní bojuje jinak bez ohledu na věk.

Prošla jsem všemi zmíněnými případy. Po delší době v důchodu jsem začala postrádat emocionální spojení s okolním prostředím. Když jsem se rozhlédla kolem sebe, viděla jsem reklamy plné veselých mladých lidí plácajících se po ramenou, televize nabízela filmy plné vzájemné lásky a pochopení, internet předkládal zaručené rady jak zatočit s osamělostí, a tak jsem se  jednoho dne rozhodla skoncovat s nepříjemnými stavy. Poprosila jsem vnuka, aby mě dovezl do útulku, ve kterém byla moje internetová favoritka, pocitově nejvhodnější terapeutka proti mé samotě. Návštěva zařízení pro opuštěná zvířata nebyla příjemná, ale vytouženou společnici jsem si po hodině vezla domů.

Čikina byla dlouho vystresovaná a na nové prostředí si začala zvykat až po třech týdnech vzájemného trápení. Nesnášela jízdu autem. V té době jsem musela jezdit za maminkou, která potřebovala moji péči a pokaždé jsme cestu protrpěly.  Maminka byla v pokročilém věku, již apatická k vnějším podnětům, ale Čikina dokázala nemožné. Na několik měsíců ji vrátila zpět do reality. Tak jsme dva roky žily všechny tři v relativní pohodě až canisterapie ztratila svoji moc a já další milovanou bytost.

Zůstaly jsme samy, ale ne osamělé. Při každodenních procházkách potkáváme zajímavé lidi, prožíváme malá dobrodružství, sledujeme změny ve svém okolí. Staly jsme se jeho aktivní součástí.  

Můj příběh Soutěž Zvířata a já
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Eliško H. cítím Váš smutek. Pohřbila jsem dva manžely a vím, že to chce čas, aby bolest byla snesitelnější. Nejste sama a je dobře, že cítíte odpovědnost za zvířata, která jste k sobě připoutala a věřte v uzdravující sílu jejich přítomnosti a vděčnosti. Bude určitě lépe!
Eliška Houšková
Po smrti muže se cítím velmi osamělá, hlavně proto, že bydlím v rekreační osadě a taky díky tomu, že mám jak pejska, tak kočičky a slepičky. Mám sice děti a hlídám vnučku, ale doma je prázdno. Bez pejska bych těžko přežila smrt manžela, ale zase nemohu kvůli němu a taky kočičkám nikam, nemám nikoho, kdo by je opatroval, když bych chtěla někam jet. Děti jsou daleko a ty, co jsou blízko, mají toho tolik, že sami nestíhají, navíc mají doma taky kočičky. Takže na jednu stranu bych si nedokázala život bez pejska představit, ale na druhou stranu nikam nemohu, nemohu nechat doma zvířátka o samotě. Chodila jsem taky na cvičák s pejskem, jezdila na kurzy esperanta mezi seniory, ale vždy jsem se vracela do prázdného domu, a to je pro mne nejhorší, ten prázdný domov.. Někdy jsem v pohodě, ale někdy je ten smutek tak silný, že bych nejraději ani nechtěla už být, na druhou stranu bych tady nechtěla opustit jak pejska , tak kočičky, protože by ztratili domov, a tak musím ty pocity samoty a opuštěnosti nějak zvládat.
Eliška Murasová
Jani, hezký příběh, jste duše vnímavá.
ivana kosťunová
Jano, marně přemýšlím, jakými slovy ti vyjádřit své uznání. Slova došla
Věra Ježková
Milá Jano, pan profesor byl možná vtipný, ale mýlil se. Už jsem zveřejnila mezi citáty jeden Václava Duška: „Moc slov nespočívá v tom, že je jich moc.“ :-)
Eva Mužíková
Právě v těchto dnech bojuji sama ze sebou. Jedna rodina mi nabídla štěně. Dcera mé kamarádky, která je členkou týmu, starajícího se o týraná zvířata / množírny /, mne poprosila, zda bych si mohla vzít do dočasného pobytu některého z pejsků, kteří byli / 52/ o víkendu zachráněni z množírny v ubohém stavu...Jsem sama, schází mi Bertík, ALE, rozhodování je opravdu těžké. Poslala mi i fotky některých zabavených pejsků, je to bolestný pohled. Před lidmi, kteří tyto zachraňují, smekám...
Jana Kollinová
Věro, připomínáte mi mého profesora češtiny. Když jsem život a dílo jeho nejoblíbenějšího klasika popsala několika větami poznamenal, že bude nejlepší, když po maturitě půjdu na poštu posílat telegramy.
Jana Kollinová
Borku, Čikina je na titulní fotografii.
Naděžda Špásová
Aha, nedočetla jsem zbytek. Libore, sorry.
Naděžda Špásová
Libore, Čikina je přece na titulní fotce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.