Zdraví je odrazem duševního stavu, začíná v naší hlavě

Jiří, děkuji za Tvůj diskuzní příspěvek. V devíti příspěvcích jsem nedokázala pravými slovy popsat to, co Tobě se povedlo ve dvanácti řádcích naprosto výstižně a Janě Š. dokonce ve dvou a půl. Hezký zítřejší svátkový den :-)

Považuji článek za nejen dobře napsaný, ale i užitečný. Lidé v případě zdravotních potíží se zabývají pouze jimi. Málokdo se zároveň zamyslí nad svou životní situací, nad svým jednáním v poslední době atp. Zdravotními potížemi nám velmi často naše podvědomí prostřednictvím těla chce něco sdělit. Od něčeho nás odradit, v něčem zastavit a nebo naopak, k něčemu dokopat. Proto, když nám tělo brání v nějaké činnosti, úplně první, na co bychom měli pomyslet, je to, zda touto činností sobě, nebo i někomu jinému neubližujeme. Pokud jsme sami k sobě upřímní, často se dobereme příčiny a můžeme ji odstranit a pomoci si.

Teď jsem si přečetla, jaký jsem svojí nepozorností napsala nesmysl, "vrozené návyky". Návyky si přece přivlastňuji během života, v prostředí ve kterém vyrůstám.

Dobrý obrázek, přivedl mě k přečtení článku... :)

A to je právě o sebepoznání. Víš co lidí, kteří pečovali v těžké nemoci o své blízké, starali se, mnohé "statečně" překonali, a nakonec, když vše pominulo, tak kýžený klid nepřišel a nakonec se sami zhroutili.

Něco na tom bude. Když mě něco trápí, pozná to na mě okamžitě každý. Ale ptám se, proč jsem se doslova zhroutila až v době, kdy stres pominul a já se dívala vstříc klidné budoucnosti? Tělo zradilo v době, kdy si řeklo: teď už můžu?

Toto je velice ožehavé téma a ne každý cítí potřebu k němu cestu hledat. Není to nic proti nikomu, je to každého věc. Kdo chce, cestu si najde. Někdy ale mám pocit, že zlozvyky z určité pohodlnosti, svádíme na vrozené návyky. Jinak, zdravím do Vyššího Brodu, tamní Cisterciácký klášter, Vltavu s obrovskými valouny a krajinu, kterou se Vltava vine, až do Boršova ♥

Když se člověku nechce, je to horší, než když nemůže. Tahle hláška mě ohromně pobavila, ale je tak pravdivá, až je to smutné. Vrozené předpoklady nezměním, ale toho, co dokážu zlepšit rozumným chováním, je na štěstí dost a dost. Je opravdu na mně, jestli si budu zlozvyky pěstovat a omlouvat nebo zakazovat.

Pozitivním myšlením bohužel rýmu ani kašel neodstraním.

Jen málokdo vezme nemoc na vědomí jako "spojence", který ho přišel upozornit na něco , co udělal či dlouhodobě dělal ve svůj neprospěch. Dopátrat se duševního (či duchovního ) důvodu onemocnění není jednoduché a někdo to vlastně ani nechce. To je na každém z nás, jak k tomu přistoupí. Ano, místo Zdraví začíná v naší hlavě mohl být název Nemoc začíná v naší hlavě. To je propojeno.