Stáří jako fenomén
Ilustrační foto: ingimage.com

Stáří jako fenomén

19. 2. 2018

Dnešní civilizace rozlišuje tři základní věkové kategorie. První je doba dětství a dospívání, druhá období plné zralosti a pracovní aktivity a tak zvaný „třetí věk“ je období postupného úbytku sil a pracovních schopností.

Rychlost stárnutí a doba jeho nástupu je ovšem individuálně různá. U dítěte známe přibližně dobu, kdy se objeví zřetelný pokrok ve vývoji, opačně to však odhadnout prakticky nelze. Je ovšem evidentní, že člověk, který neupadne do životní letargie s úderem důchodu, ale naopak pokračuje v činnosti a především dokáže nadále zatěžovat a zaměstnávat svou psychiku, udrží mnohem déle své schopnosti a bude je moci prakticky využívat.

Mechanicky vyčleňujeme stáří zhruba od 55 let, to ovšem neznamená, že v tomto věku je člověk starý! Pouze tu počíná přirozená involuce. Stačí se podívat do svého okolí a jistě zjistíme, že jsou v něm osoby, které stárnou rychle, jiné pomalu. Záleží velice na tom, které funkce organismu jsou nejvíce postiženy. Z psychologického hlediska se zdá, že lépe umějí stárnout muži, že se lépe vyrovnávají s novou životní rolí, kterou jim stárnutí nabízí. Ženy prožívají nástup vyššího věku relativně hůře a mnohdy bývá spojen s depresivními a úzkostnými příznaky. To však neznamená, že neexistují muži, kteří se snaží známky stárnutí stůj co stůj zamaskovat – třeba tím, že si vytrhávají první šedivé vlasy…

U velké části stárnoucích osob skutečně panuje pocit, že již dospěly k hraničnímu okamžiku, kdy se projeví jejich nemohoucnost, úbytek fyzické síly, vytrvalosti, pozornosti, pevného zdraví, odolnosti, a zároveň i úbytek paměti a intelektu. Tento prožitek podporuje i fakt, že milované bytosti odcházejí a blíží se i myšlenka na vlastní smrt. A jestliže si v dospívání člověk s myšlenkou smrti pohrává a riskuje, v etapě stárnutí je smrt sice úzkost navozující stav, ale v podstatě přirozené završení dosavadního života. Přesto u některých lidí se objevuje depresivní ladění, hypochondrický stesk a jindy zas rozladěnost a morozita, pesimismus a někdy dokonce zloba a zjevné nepřátelství vůči okolí i nejbližším lidem.

I vlastní stáří prožívají lidé různě. Někteří jako neustále naštvaní a hašteřiví jedinci, protivní a obávaní, jiní jako vyrovnaní, laskaví a trpěliví, sami se sebou smíření lidé. Stáří pochopitelně přináší určité obtíže: schopnost zapamatovávat si a ukládat nové poznatky je nesporně menší, hůře se přizpůsobuje, s větším úsilím musí analyzovat a snažit se porozumět. S tím je spojena často ulpívavost, nepružnost, rigidita a může tím být narušena i tvůrčí činnost. Má-li však starý člověk dostatek času, pohodu a klid k řešení problému, uspěje ve většině případů stejně dobře jako mladý člověk a často neklidný jedinec. Je ovšem pravda, že zpomalení dušení činnosti, zejména horší schopnost vybavovat si uložené zážitky a informace, je prožíváno bolestně.

To platí pro průměr populace, jsou však dobře známy případy, kdy věk nijak neovlivnil tvůrčí činnost, například u Chaplina, Picassa či Shawa.

Velmi častou známkou stáří bývá opožděná reakce, tendence k opakování známých věcí a nepřesné chápání. Nové vědomosti přestávají přitahovat, ztrácí se zájem a dochází většinou i k tělesným obtížím a stesků, které znemožňují dřívější rytmus života. Zůstává však zvýrazněna staropaměť, tedy paměťová stopa uložená hluboko, obsahující vzpomínky a prožitky. Proto slavní starci dokážou tak snadno zazářit duchem ve svých memoárech.

V některých případech se mohou projevit zvýrazněné negativní rysy osobnosti, jakási pozdní odbrzděnost, což se v předcházejícím období neprojevovalo. Mohou to být třeba rysy enormní spořivosti až lakomosti, případně se zhoršením ostrosti sluchu a zraku se projeví skryté vlohy žárlivosti, podezřívavosti a nepřátelství. I hloubka spánku bývá porušena, spíše zkrácena. To vše bývá důvodem pro vznik úzkostných stavů.

Přirozeně tu hrají roli i další sociální aspekty, úbytek celkové psychické kapacity, postupné odumírání buněk, blížící se hranice smrti, snížení pracovní výkonnosti, oddělení od blízkých a často i materiální a fyzická závislost. S přibývajícím věkem se projevuje i určitá změna ve vztazích, zejména vůči vnoučatům, jako by v nich bylo pokračování životní cesty. Staří v nich vidí svůj obraz, svoje dětství a tím i opravňují svou existenci. Jsou vůči nim mnohem tolerantnější, než byli k vlastním dětem. Zajímavé zjištění francouzských psychiatrů, že ideální je spojení právě těchto dvou rozdílných generací, vedlo k teorii demografické pyramidy, kde jsou na nemocniční oddělení přijímány všechny generace vedle sebe a ustoupilo se od takzvaných gerontologických oddělení. Praxe ukázala, že to vede ke vzájemné stimulaci a zvýšení emotivního náboje ve vztazích.

Nejvýznamnějším momentem stáří je smrt partnera. Tato skutečnost často vyvolá akceleraci procesu stárnutí, narůstající pocit zbytečnosti a osamělosti, který se jen obtížně daří zvládnout. Je proto svrchovaně důležité, aby i ve stáří lidé nezapomínali na své koníčky a udržovali přátelské vztahy se skupinou svých vrstevníků, s nimiž je spojuje pohled na svět, podobné zážitky a prožitky.

Ze strany okolního světa je však třeba, aby si všichni uvědomili, že stáří čeká na každého, a tak se snažili pochopit je v celé jeho šíři. Připravují si tak nejlepší podmínky i pro své vlastní stárnutí.

 

Jan Cimický
Jiřina Sámková

 

MUDr. Jan Cimický, CSc. se narodil 23. února 1948 v Praze.
Roku 1972 dokončil studia na Fakultě všeobecného lékařství University Karlovy v Praze, o pět let později obhájil doktorát na universitě v Paříži a stal se jejím zahraničním asistentem, v roce 1983 pak obhájil kandidátskou práci na lékařské fakultě v Praze. Po promoci, od roku 1972 působil v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, od roku 1981 do roku 1996 jako primář. V témže roce otevřel Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde působí dodnes. Zabývá se především vlivem umění na člověka a obranou proti stresovému selhání, o čemž přednáší na různých odborných fórech u nás i v zahraničí. Je členem francouzské a italské psychiatrické společnosti, přednáší pravidelně ve Strasbourgu pro EUROCOS. Od roku 1987 se zabývá i aktivně akupunkturou. V literární oblasti je členem rady Obce českých spisovatelů a předseda české asociace autorů detektivní literatury. Je autorem řady prozaických i básnických knih, i překladů z francouzštiny.

PhDr. et Mgr. Jiřina Sámková se narodila 17.5.1982 v Písku, v roce 2005 vystudovala Policejní Akademii s titulem Bc.,v roce 2008 získala magisterský titul v oboru Andragogika na UJAK. V roce 2014 dokončila promocí studium na jednooborové psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Dnes pracuje v centru Modrá Laguna jako psycholog. Věnuje se relaxačním technikám a kognitivně behaviorální terapii.

 

senioři stárnutí
Autor: Redakce
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Bílá
Ono je to vše ve hvězdách,asi nezáleží jen na nás.Někdy může jedince utlumit situace,v které se ocitne, nemusí to být jen jeho vinou, ale i přístupem okolí, je jedno, jestli se jedná o rodinu, přátele, kolegy, či pracovníky zdravotnického zařízení.Někomu stačí málo, a vzdá to, jiný po delší době.To není o nemoci, pomoci, jsou to někdy čistě osobní věci, těžko vysvětlitelné ostatním.
Zuzana Pivcová
Já si připadám pořád tak nějak normálně, i když jsem (jen) o rok mladší než pan doktor a podle úvodu článku mechanicky vyčleněná, co se týče stáří, už vlastně 14 let. A tak vlastně nevím, jestli ty různé problémy a negativní rysy, o kterých je zde řeč, už mám nebo teprve přijdou, plíživě nebo naráz, zkrátka, co a jak. Takže to nechci ignorovat, jako že se mě to jako mladice ještě netýká, nýbrž na to nebudu prostě jen stále myslet a budu žít, jak umím, a nechám na Vesmíru a přírodě. jak dál, a spolu si snad nějak poradíme.
Věra Ježková
To musí být pro mladší hotový očistec, žít se starochy nebo s nimi muset komunikovat. A co teprve, když spolu musí vycházet oni mezi sebou navzájem. :-(
ivana kosťunová
Velmi povzbuzující článek - chybí nabídka pojištění pro případ úmrtí.
Jana Šenbergerová
Vždycky je dobré vědět, do čeho člověk jde. Štěstí přeje připraveným. Panu doktorovi Cimickému přeji všechno nejlepší k jeho blížícím se kulatinám.
Olga Škopánová
Tenhle výčet hrůz o tom co nás čeká by snad senioři měli mít zakázané číst.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.