Chemlon, dederon, krimplen. Pamatujete?
FOTO: ingimage.com a Pinterest.com

Chemlon, dederon, krimplen. Pamatujete?

12. 2. 2018

Jak jsi to mohla nosit, babi? Je to hrozné. To nyní slýchávají seniorky od svých vnuček. Zatímco dnes je v módě vše přírodní, ony žily v době, kdy byl svět okouzlen umělými vlákny.

Látky byly tuhé a na omak nepříjemné. Nebyly prodyšné a člověk se v nich dost potil. V módě byl plast a výrazné barvy. Materiály měly podivné názvy: chemlon, nylon, dederon, krepsilon, krimplen.

Běžný pár sedmdesátých let vypadal nějak takto: Muž měl tesilové kalhoty a dederonovou košili, žena kostýmek z krimplenu. Z dnešního pohledu mnoha lidí to byla naprostá hrůza. Z pohledu tehdejšího super moderní oblečení, které mělo řadu výhod. Například se nemačkalo, jednoduše bralo, rychle uschlo. Většina žen na sebe po příchodu domů hodila květovanou dederonovou zástěru, spíše jakési propínací šaty bez rukávů a v nich trávila veškerý volný čas. Ostatně, některé starší paní je stále nosí a nedají na ně dopustit. Říká se jim šatové zástěry a dodnes se dají koupit.

Počátky výroby umělých vláken spadají už do dvacátých let dvacátého století, kdy šlo o to nahradit velmi žádané a drahé hedvábí. Takže se začalo vyrábět takzvané umělé hedvábí. Zlom nastal v roce 1935, když američtí chemici dali světu umělou látku s názvem nylon. O pět let později se začaly prodávat takzvané nylonky, punčochy, které okouzlily snad každou ženu. Získat nylonky bylo v bývalém Československu snem mnoha žen ještě řadu let poté, co už je obyvatelky západní Evropy nosily běžně. Situace se zlepšila až poté, co se v Československu začalo vyrábět umělé vlákno, které dostalo název silon. A tak se Češky zamilovaly do silonek.

Okouzlení světa vším, co bylo umělé, výstižně popisuje historička Konstantina Hlaváčková ve své velmi zajímavé knize s dlouhým názvem Móda za železnou oponou: společnost, oděvy a lidé v Československu 1948-1989. Uvádí například: „Lidé umělá vlákna přijímali pomalu s jistou nedůvěrou. Na jedné straně se staly šlágrem západní konzumní společnosti a obtížně dosažitelným předmětem touhy žen žijících za železnou oponou. Na druhé straně platilo, že slavnostní šaty jsou hedvábné a dobře oblečený muž nosí vlněný oblek. Nízká cena umělých materiálů však urychlovala demokratizační proces v módě a ztrátu výlučnosti oděvních elit.“

Zkrátka, už v sedmdesátých letech se spotřeba chemických vláken při výrobě oblečení ve světě vyrovnala spotřebě přírodních materiálů. Lidé se dobrovolně potili v neprodyšných košilích s tuhými límečky a šatech připomínajících někdy tuhé stany. Byla to prostě móda. Navíc bylo toto oblečení cenově dostupné. Lidé zvyklí chodit s oblečením do čistírny a složitě ho žehlit, byli nadšeni, že po tuhých tesilových kalhotách voda po vyprání prostě steče, jsou rychle suché a hned se v nich dá zase vyrazit ven. A aby toho nebylo málo, umělá móda pronikla i do domovů. Mnoho žen nyní se smíchem vzpomíná, jak nadšeně vyráběly chemlonové polštáře, dečky, koberečky. Šlo o na omak dost odporné umělé vlákno, které se háčkem upevňovalo na látku a tak vznikaly podivuhodné bytové doplňky.

„Některé polyamidové výrobky se staly hitem, protože se snadnou udržovaly a snížila se i jejich hmotnost. Přinášely mnoho výhod pro každodenní život,“ podotýká Konstantina Hlaváčková.

Nyní se svět veze na vlně přesně opačné. Většina oblečení se sice dál vyrábí z umělých vláken, ale lidé bohatí či takoví, kteří do oblečení rádi investují, dávají přednost přírodní bavlně, vlně, hedvábí. V kurzu je oblečení z biobavlny, zkrátka jde o to, aby tělo mělo co nejmenší kontakt s chemií, což souvisí i s trendem velké poptávky pro takzvané zdravé výživě. Moderní je oblečení prodyšné, lehké, jakoby pomačkané. Přesný opak toho, co lidé obdivovali dříve.

Generace milovníků dederonu, tesilu a krimplenu zestárla a z módy umělé se přeorientovala na módu přírodní. A nejedna žena při pohledu na modely z umělých vláken dnes říká: jak jsem to jen mohla s takovým nadšením nosit. Ale kdo ví, co jednou budou říkat jejich vnučky, když se budou dívat na to, co samy nosily v mládí. Právě v tom je kouzlo módy. Je proměnlivá a i když si myslíme, že se jí až tak moc nenecháme ovlivňovat, nakonec zjistíme, že nějakým způsobem jí podlehne téměř každý.

móda
Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Nėkteré tyto materiály jsem nosila ráda.Šila mi mamka,pozdėji i já,tak nebyl problém.Do tanečních jsem mėla i tzv.papírové šaty.Byl i česaný silon nebo tzv.krepový.A dederonové zástėry??My je mėly ve školce jako pracovní pláštė.Večer jsem je vyprala a ráno si mohla vzít čisté.A Drahomíro,vy jste byla vBulharsku před 60ti lety??To koukám.Já v té době znala jen naše blízké okolí.O nėjakém Bulharsku jsem neměla ani tušení.
Hana Rypáčková
Ano vzpomínám i na papírové šaty. Maminka byla švadlena a hrozně si vážila látek jako žoržet, taft, mušelín, satén, garbadén, hedvábí, batist, krep, samet, pravá vlna. Vždycky vytáhla vlákno a zapálila sirkou, podle toho poznala kvalitní látky od umělých. Ale i z nich šila.
Marie Ženatová
V mládí jsem měla na tancování nějaké silonové šaty s podšitým živůtkem i bohatou spodničkou - byly moc hezké a podobné tehdy měly i moje kamarádky. Nosila jsem i nádherný modrý krimplenový kostýmek vždy s bílou halenečkou - bylo to vděčné oblečení - hezky a rychle se vypralo, usušilo a také vůbec nemačkalo. Později jsem ještě z těchto materiálů šila i přešívala hezké oblečení na svoje malé děti...
Drahomíra Stínilová
Pamatuju se na návštěvu Bulharska asi v šesti letech. Měla jsem první silonové šatičky s kanýrama. Bulharky mě osahávaly, protože tam to ještě nebylo. Já ty šaty nenáviděla. Mám citlivou kůži a umělotině se vyhýbám. I dnes je velmi těžké sehnat stoprocentní bavlněné spodní prádlo, ponožky, trička atd. I když je to tam napsané 100procent, stejně při obléknutí to moje pokožka pozná, že lžou.
Zuzana Pivcová
Krimplenové kalhoty jsem nenosila, protože byly na můj styl příliš dámské. Vím jen, že jsem měla kalhotovou kombinézu na zip s velmi širokými nohavicemi. A jedny minišaty spíš na menší společenskou událost, ty jsem nosila ráda. V módě jsme si nemohli moc vybírat, ale i tak záleželo na vkusu. Propínací zástěru jsem neměla nikdy. Ale co se týče umělých vláken, tak nevím, zda je všeobecně známo, že už za války vyrobil známý vynálezce kontaktních čoček Otto Wichterle se svými kolegy umělé vlákno, pojmenované silon. Zajímavá historie a smutný osud nedoceněného vědce.
ivana kosťunová
Ale nebylo to tak zlé - všívali jsme si da exponovaná místa tzv. "potítka" - deně jsem to vyměňovala, třeba šaty z acetátového hedvábí jsem nosila v létě a prodyšné byly, protože byly takové volné vzdušné, rozevláté. Jednou při nějaké obzvlášť bujné oslavě jsem v nich omylem uklouzla v kašně, ale bylo léto, a do půl hodiny jsem byla suchá a Nezmačkaná !! Na krimplenu mi vadilo, že se občas nějaká nit vytáhla, pak už to nebylo hezké. :))
Dana Puchalská
Jéje to si pamatuju moc dobře. Šaty byly z těch materiálů skutečně neprodyšné . Ale moc látek tu tehdy na výběr nebylo. Moje máma šít uměla a té se z těch látek prý šilo dobře. A ty šatové zástěry byl fakt děs běs. Já osobně tuhle hrůzu nikdy nenosila. Ale moje dost stará sousedka je nosí a má pocit že nic lepšího neexistuje.
Olga Škopánová
A hlavně zmiňované šatové zástěry udělaly šeredku i z té nejkrásnější ženy.
Věra Halátová
Neřekla bych, že tyto materiály byly v oblibě. Spíš se nedalo nic jiného koupit. Bylo v tom horko, nebyly vůbec příjemné. Moje matka měla ve skříni staré šaty ze surového hedvábí s obrovskou skládanou sukní. Ty jsem jí zabavila a ušila si z té sukně šatičky - příjemné. U babičky jsem si zase vymodlila kus bavlněného plátna, s matkou jsme to obarvily batikováním a príma šaty na léto. Po roce 1970 se už daly koupit bavlněné látky, i když dost těžko. Například ta indická bavlna na letní halenky. Teď si vzpomínám, že jsme někde sehnaly lněnou látku, kterou se potahoval válec mandlu. Tu jsme obarvily a ušily si z toho "rifle".
Jitka Hašková
Úžasný krimplen, který jsem si přivezla v roce 1969 z Anglie. Tady byl tenkrát jenom v Tuzexu a všichni byli nadšeni, jak lze lehce prát, nežehlí se a nezmuchlá se, Pořád člověk vypadal jak vyžehlený. Bohužel ta prodyšnost byla horší. Slyšela jsem pomluvy, že to byl socialistický výmysl, ale to není pravda, krimplen k nám přišel ze západní Evropy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.