Mlhavá féerie, díl 2, za městem
Foto: autorka

Mlhavá féerie, díl 2, za městem

15. 1. 2018

Když padne mlha na město a zahalí jej do mléčného hávu  (Mlhavá féerie, dil 1, roudnická), dá se předpokládat, že nebude respektovat jeho hranice a padne i na celé okolí. Je to tak či ne? To mě zkrátka zajímá, a tak to musím zjistit. A jak jinak než obout boty, obléknout bundu, nasadit čepici a hurá ven. Kam se vydat? Nemám moc času, a tak cestou nejmenšího odporu, resp. tedy cestou nejkratší, zamířím za město hned v místech, kde bydlím. Vezmu přitom rovnou i návštěvu hřbitova. Tam zažívám těžko popsatelnou mysteriozní atmosféru a fascinovaně hledím na stromy v mlžném oparu nad náhrobky, vystupujícími z mlhy. Věřte, že v tu chvíli by mohly posloužit filmařům při natáčení hororových scén. Procházím uličkami, nikde ani živáčka a náhle se mi zrak stočí k zemi. Z mechu, obrůstajícího starou hrobku, vystupují drobná květenství, a tak před nimi pokorně klekám a pokouším se jejich něžnou lednovou krásu zachytit.

Ale teď už je na čase vyrazit z města kolem kapličky sv. Václava ven na Lužickou cestu a podívat se, jak to v mlze sluší jiné kapličce, kterou můžete znát z mého povídání Mé oblíbené místo od jara do zimy. Jsem v tu chvíli ráda, že nejsem řidič a nemusím sednout za volant, hledat středovou čáru na silnici a jet kamkoliv. Auta se vynořují z mlhy a já míjím zeď, v létě porostlou zeleně, na podzim zbarvenou do červena a nyní jen s několika scvrklými bobulemi čekající na jaro. Brzy jsem za městem a dochází mi, že kdybych měla tvořit mapu, bez váhání bych místa přede mnou označila jako "hic sunt leones". Přede mnou je opravdu jen jedno velké NIC.

Pro tuto chvíli jsem ale nebojsa a směle to NIC prorážím. Cestu mám pod nohama a sem tam se přede mnou vynoří osamělý keřík na mezi. Při jejich zvěčňování zjišťuji, že mlha prostoupila i můj foťák. Když už si začínám myslet, že pod kapličkou je propadlo a štíhlá stavbička se tam pro dnešek schovala, najednou bíle prosvítí mlhu a kyne mi na pozdrav. Však už jsme se nějaký čas nesetkaly. Tak rychle pár snímků a honem domů. Bílá tma se totiž nebezpečně začíná kamarádit s tou černou.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Dnes jsem přečetla článek a natěšená hned prohlížela fotky, dvakrát po sobě. A jak se tak kochám a piju si kafíčko, chci hrnek se zbytkem kávy postavit na stolek - po paměti. Vedle, hrnek letí do!u a káva značkuje koberec :-( Ale kochala jsem se ráda. :-)
Helena Votíková
Mlžné fotky jsou fakt nádherné a ti malí zelení ufounci jsou legrační.
Jana Šenbergerová
Tuhle procházku jsem si užila. A to jsem dodnes žila v domnění, že bez slunka nemá cenu fotit. ;-)
Blanka Macháčková
Fotografie působí tajemně, ale procházka musela být romantická. (Taková anglická)
Alena Vávrová
Jsi nejen děvče šikovné, ale i odvážné a je vidět, že chodíš "s důvěrou". Jinak bys nemohla jít v mlze sama do tak odlehlých míst a ještě s gustem pořídít tak půvabné snímky...palcuji!
Dagmar Bartušková
Mha přede mnou, mha za mnou! Tady by se Hitchcock našel. Krásné snímky!
Libor Farský
Hezkýýýýý !
Eliška Murasová
Ali, jsi děvče šikovné, umíš se dívat. A ještě s perfektním textem k tomu. Vellká pochvala!
Naděžda Špásová
Álo, ty si s tím foťákem vyhraješ, viď. Fotky jsou moc pěkné. :-)
Mirek Hahn
Pěkné fotky. Hřbitov, bunkr, kapličky i solitérní strom se mi moc líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.