Jedno ráno mě ale začaly zajímat dvě věci, které byly před kontejnerem na sklo. Ve velké skleněné nádobě byla velká kytice ještě čerstvých květin a před nádobou s vodou byly dámské kotníkové boty. Tato neobvyklá sestava mě upoutala natolik, že jsem ji vyfotila.
Tahle kombinace mě nutí k zamyšlení, jak se na chodníku octla. Není to přece běžné, aby někdo vyhodil kytici pěkných květin a zároveň je dal do vody a k tomu přiložil dámské boty. Jaká asi událost tomu předcházela? Dostala nějaká žena od svého ctitele kytici a ten doufal, že ji obměkčí a přiměje k náklonnosti a lásce? Doufal, že ho za dárek pochválí, nebo ho láskyplně pohladí? Nebo doufal marně a nic takového nenásledovalo a žena zabouchla dveře a našla třeba kytici za dveřmi? Nebo kytice měla být odčinění za nějaký nepříjemný zážitek, který dárce provedl a to se také nestalo? Dárek nesplnil očekávání a tak třeba následoval rozchod, který pro dárce znamená třeba smutek a teskné rozloučení.
Možná ale, že ani tohle není pravda. Třeba byla žena kyticí potěšena, jenže někam odjížděla a bylo jí líto někde jen tak pohodit krásnou velkou kytici a proto ji dala do vody a ta pak sloužila k potěšení kolemjdoucím. Proč u kytice ale byly přiloženy dámské kotníčkové boty, to opravdu nevím a žádná varianta mě ani nenapadá. V každém případě mě tohle zátiší neobvykle potěšilo, pohladilo po duši a zpříjemnilo každodenní povinnost romantickými představami. Děkuji, neznámá...
