Smutné říjnové ráno
Ilustrační foto: pixabay.com

Smutné říjnové ráno

21. 10. 2017

Smutné ráno není to nejsmutnější, kdy máma píše, že si Pán Bůh tátu vzal. Je to typicky sychravé podzimní ráno, kdy se jemný déšť mísí s jemnou mlhou. Kdy vlhké, drobné listí bříz a osik padá k zemi a lepí se na přední okna aut. Kdy se od kol předjížděných náklaďáků odlepuje jemný film bláta a spolu s tím listím překáží stěračům v hladkém klouzání po okenní ploše. Je to ráno, kdy s definitivní platností vstáváte do tmy, a těšíte se, že vám změna času posune ručičky hodin dozadu. Venku ještě svítí pouliční osvětlení a neumí z přírody vymáčknout to úžasné zbarvení krajiny, jako to dokáže polední slunce. Místnosti nejsou ještě vyhřáté na teplotu pohody a oči si pomalu začínají přivykat na žluté světlo náhle rozsvícené žárovky.

A pak najednou přijde zlom. Do krbových kamen se otevřenou škvírkou prodere vzduch a pověstné jazyky ohně začnou chroupat začouzenou černotu skleněných dvířek. Nostalgické praskání dřeva a teplo rychle se šířící do místnosti dodají tomu pošmournému ránu úplně jiný nádech. A jako v létě člověka nabíjí slunce nebo moře, tak ta energie šířící se od kamen nabíjí i mě. Dostávám chuť na kávu nebo čaj a také na práci. Člověk by nevěřil, jak velký obrat dokáže udělat světlo, teplo a naděje, že odpolední slunce mě provede krásnou, chladnou podzimní krajinou, ze které se budu vracet do tepla rodinného krbu.

Ke štrůdlu z kupovaného listového těsta a vlastních červavých biojablek, k ohřátým zbytkům od oběda a k televizi, která stále něco reprízuje a někdy se mi trefí i do nálady. K časopisům s nevyluštěnou křížovkou a k pasiánsu, kterým si po vzoru své babičky a posléze maminky ráda v teple krátím čas. A taky si tím tak trochu cvičím mozek. Ten totiž celý podzimní den odpočíval. Kopíruje přírodu a zdá se, že se také připravuje k zimnímu spánku.

A pak se připravuji k tomu skutečnému spánku, protože se těším i na to další smutné ráno (nesmí být to nejsmutnější), které je se svojí nostalgií tak krásné.

Mám totiž ráda rána v jakékoliv podobě.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
Blanko :-)
Hana Práglová
BLANKO.,příspėvek je úžasný.!!Tolik opravdové PRAVDY ,která je kolem nàs!!Mám ráda rána.Hlavnė proto,že když se vzbudím tak vím, že ještė žiji a mám tedy šanci nastávajíci den prožít co nejlépe k obrazu svému.SKORO každý v našem vėku má nėjaké problémy.Pokud budeme ve dne spát,tak v noci spát nebudem,když se přes den unavíme jen pasivnė a ne aktivnė,opėt budou problémy se span a tudíž i vstáváním ..Ale to ať di každý probere sám.Ještė jednou-Blanko za příspěvek moc děkuji!!!Hodnotit mebudu ,protože se mi nikdy nepodaří namačkat plný počet bodū.A to hy byla šloda.
Helenka Vambleki
Mám ráda rána, pokud nejsem vzhůru už od čtyř :-) Nemám ráda rána, kdy se nemůžu rozhýbat a skučím. A těch je do měsíce aspoň pět.
Marie Seitlová
Když jsem chodila do práce, tak jsem sychravé podzimní rána neměla ráda. Nyní mi již nevadí a radost mám ze zapáleného krbu, který si v tuto mlhavou a pošmurnou dobu zapaluji. Často koukám do ohně a vzpomínám a ....... Pěkný článek.
Zuzana Pivcová
Je to moc hezký příspěvek. Po letech vzpomínám, jak se topilo v kamnech. krb jsem nezažila, ale od kamen se šířilo teplo, které se vůbec nedalo srovnat s ústředním topením, i když takto topit samozřejmě nebylo jednoduché. Je hezké, co všechno může přispět k příjemnému ránu. Jen chtít!
Alena Vávrová
Krásné vyznání, dík!
Věra Ježková
Typicky sychravé podzimní ráno je to, které mi obaluje duši klidem. Na rozdíl od rána jarního, slunného s modrou oblohou. V dospělém věku jsem neměla ráda rána, po probuzení jsem se cítila mizerně, „ráno moudřejší večera“ u mě neplatilo. Změnilo se to (zlepšilo?) postupně za dobu, kdy jsem v důchodu. Budím se mezi 5. a 6. hodinou a většinou se cítím dobře a ochotně vstávám. Přesto zůstávám „sovou“. Slunce a světlo mě nenabíjí. Váš text se mi ovšem líbí.
Naděžda Špásová
Nemám ráda rána, když je tma, sychravo, déšť. Nejraději bych zůstala v posteli celý den. A to netrpím žádnými depresemi. Prostě nerada vstávám. Máš to, Blanko, hezky napsáné, i když to na mě působí trochu smutně a neutěšeně. Já si cvičím mozek křížovkama, pasians jsem před lety opustila. Taky se těším na vrácenou hodinu.
ivana kosťunová
Já také mám ráda rána, krutá jsou jenom rána opilců. Zamýšlíte se krásnými slovy, mám chuť si zapálit krb, který v paneláku nemám. Musím tedy čerpat energii jinde, třeba ve vašem článku.
Oldřich Čepelka
Tak tohle je naprosto skvělý čtení! Blahopřeju, jak jste mi připoutala oči ke svým slovům, opravdu krásné vyprávění. A úvod je jak šitý právě na dnešní ychravý mlhavý podzimní den. A já se od rána vyrovnávám se dvěma událostmi - mozková mrtvice v příbuzenstvu a pak smrt naší kamarádky, tak nespravedlivá, jak to jen Osud umí...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.