Psí inteligence. Pozor na ni!
Ilustrační foto: pixabay.com

Psí inteligence. Pozor na ni!

26. 9. 2017

V poslední době se často objevují různé žebříčky psích plemen podle stupně inteligence. A naopak žebříčky těch takzvaně hloupých. Jenže pozor, záleží na tom, co si kdo pod pojmem psí inteligence představuje. Ale hlavně, nesrovnávejme inteligenci psí s tou lidskou, což bohužel děláme.

Už je z toho zavedené klišé. Border kolie, německý ovčák, pudl, zlatý retrívr, dobrman. Ti jsou zpravidla řazeni mezi nejinteligentnější psí plemena. Naopak nejhůře dopadají: afghánský chrt, basenji, buldok, čau-čau, barzoj. Za tímto žebříčkem si stojí i uznávaný expert na psí duši, vědec Stanley Coren, autor mnoha populárně naučných bestsellerů o psech. Zároveň však zdůrazňuje, že jeho žebříček se věnuje pouze jedné stránce psí inteligence. A to té, jak jsou psi schopni reagovat na lidské příkazy, jak rychle se jim snaží rozumět a jak spolehlivě je potom plní. „Ale pozor, přiznejme si, že jde jen o jednu z mnoha stránek psí inteligence, navíc tu nejvíce orientovanou na člověka,“ vysvětluje. A v tom je potíž. Kdo se na problém nedívá do hloubky, zbytečně nálepkuje psy na chytré a hloupé a šeredně se přitom mýlí.

„Tento seznam je velmi lidský orientovaný. Tohle je seznam schopností tréninku, ne inteligence samotné,“ reagoval na Corenovu práci uznávaný etolog Frans de Waal. A tak, bohužel dochází k situacím, kdy si někdo koupí pudla jen proto, že se dočetl, že je inteligentní. Ale pak si zoufá, že ta potvůrka jedna neposlouchá, dělá si co chce. „Problém je v tom, že mnohdy nevíme, co si pod pojmem psí inteligence představit. Co to vlastně je? To, jak plní naše příkazy nebo naopak to, že je svobodomyslný a byl by schopný přežít, kdyby se ocitl ve volné přírodě?“ říká cvičitel psů Václav Tomšovský.     

Běž si pro míček sám    
Typickou ukázkou nepochopení toho, čemu říkáme inteligence u psů, je plemeno afghánský chrt. Nádherný vznešený pes s dlouhými chlupy bývá označován za málo inteligentního, protože prostě nebere lidské povely. Zkrátka, není to dychtivý pudlík čekající, až majitel hodí míček, aby ho mohl bleskurychle přinést. Pudlíka taková hra baví, afghánec ji má takzvaně na háku. Kdyby mohl mluvit, možná by řekl: Běhej si s tím míčkem, člověče sám, když chceš, ale nechápu, proč bych to měl dělat já. Na a jsme u jádra problému. Je proto méně inteligentní? Co když je to právě naopak?

“Klademe na psy čím dál větší nároky,“ říká cvičitelka psů a majitelka psí školy a hotelu Magdalena Šimečková. „Oni se perfektně přizpůsobili životu s námi, ale my po nich chceme čím dál více. Dítě strčí hlavu do psí boudy, pes ho kousne a my se zlobíme na toho psa, ne na dítě. Ale pes se choval tak, jak je pro něj přirozené, zlobit bychom se měli na dítě nebo spíš na sebe, že jsme to dopustili. Často slyším, že lidé říkají, že pes by se měl snést s dětmi, očekávají, že si s nimi bude hrát. Psi zpravidla malé děti moc nemusejí. A není vůči nim příliš fér očekávat, že snesou, že je malé děti budou tahat za uši nebo jim strkat prstíky do očí. Když ale pes kousne, zlobíme se na něj, máme pocit, že je zlý. Zapomínáme na to, co je pro psy přirozené, čím dál více jim vnucujeme to, co považujeme za správné my,“ upozorňuje.    

Pozor na polidšťování  
Majitele a milovníky psů zpravidla všechny nové informace týkající se psího uvažování a chování velmi zajímají a baví. Takže podobné žebříčky jsou žádané a hojně čtené. Stejně jako knihy o takzvaně podivuhodných až nadpřirozených vlastnostech a schopnostech psů. Až je budeme zase někdy číst, zamysleme se nad tím, zda nakolik i v těchto textech hraje roli současné polidšťování psů. Zda je nemilujeme už tolik, že na ně klademe přehnané nároky. Zda se nechováme jako ctižádostiví rodiče, kteří se rozhodli, že z Pepíčka bude pan doktor, i když má čtyřky a ve škole mu doporučují spíše učiliště pro zedníky.

Téměř každé psí plemeno je v něčem odlišné, právě proto jich ostatně lidé časem vyšlechtili tak hodně a šlechtí stále další. Každý by si měl uvědomit, co od svého pejska očekává, jaký životní styl je schopen mu poskytnout a zda je právě pro zvolené plemeno vhodný. Vybírat však životního parťáka podle žebříčků inteligence je zrádné. Jejich odpůrci v této souvislosti používají citát Alberta Einsteina, který rozhodně nebyl zastáncem měření inteligence, byť svá slova myslel v souvislosti s lidmi. Řekl: „Každý je génius, ale pokud budete posuzovat rybu podle její schopnosti vylézt na strom, bude žít celý svůj život s vědomím, že je neschopná.“

domácí mazlíčci
Hodnocení:
(4.9 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Lupoměský
Doporučuji poslechnout si pořad Vstupte z 16. 12. 2009 (je možné si ho poslechnout z webu Českého rozhlasu). Psychiatr dr. Honzák tam mj. mluví o životě se psy, canisterapii. Používá tam i termín "podmanění pohledem", což my pejskaři velmi dobře známe. Opravdu, stojí to za to.
Věra Ježková
Asi jsem udělala chybu, že jsem psala o polidšťování zvířátek v souvislosti s pejsky. Ostatně, píšu zvířátek, ne psů. Dobře vím, že pes je taky trochu člověk, a souhlasím se vším, co píšete. Polidšťováním myslím hlavně to, když ve filmech (i dokumentárních, nejen pro děti), se mluví o tom, že zvíře si myslí, říká, představuje si apod. No, a ostatně u pejsků se mi nelíbí, jsou-li barveni na růžovo nebo modro-zeleno, jsou jim lakovány drápky a jsou oblékáni do komických šatiček s volánky a kloboučků.
Libor Farský
To jsou krásné komentáře. Mám také své zážitky s několika pejsky. Bylo by to dlouhé, ponechám je do článku.
Anna Dudková
Je to na den 40 let, co mně na následky otravy (zřejmě na procházce olízl nastražený jed) umřel můj první psí kamarád. A tak malým výčtem jeho důkazů o psí inteligenci mu věnuji vzpomínku. Co se týče onoho sporného "polidšťování", je dle mého tento termín holý nesmysl. Pes je živočich stejně jako my lidé. Navíc savec, takže vzorce chování, povahové rysy máme velmi podobné. Pes umí stejně jako člověk žárlit, být chamtivý, empatický, extrovert nebo introvert atd. A teď k "psím kusům" našeho křížence kokra a ohaře. Jít se koupat do řeky znamenalo nosit jeden ručník pro Mickieho. Jakmile vylezl z vody, vytáhl si ručník z tašky, pečlivě se do něj celý zabalil a my měli smůlu. Když jednou babička dovezla na chatu upečenou bublaninu v krabici od bonbónů, záhy zjistila, že je krabice prázdná, podezření padlo na tátu, ale ne, byl to náš čtyřnožec, který nadzvedl víko, obsah snědl, a aby se na to hned nepřišlo, zase víko pečlivě nasadil. Třetí kousek je ale jako doklad nejdůležitější. Tátovi odnášel a schovával na chatě nářadí, když měl pocit, že si ho dlouho nevšímá a jen staví. Jezdili k nám známí s uštěkanou fenkou, která začala okusovat Mickieho gumové hračce ruce. Ten neváhal panenku jí sebral, přiběhl k nám, vrazil mi ji do ruky a hlavou zuřivě naznačoval, že ji mám položit na skřínku. Když jsem to konečně pochopila, zavrtěl ocáskem a spokojen odběhl. Bylo toho samozřejmě víc, co za svůj krátký dvou a půl letý život stihnul. I bez emocí by mě zajímalo, jak by se dál vyvíjel.
Eva Mužíková
Přiznám se, že jaksi nerozumím výrazu polidšťování ve spojení se životem se psem. Je tím snad míněno to, že se například já snažím svého psa naučit různým kouskům které ho viditelně baví? Že jsem jej naučila poslušnosti, díky které je s ním jakýkoliv pohyb ať na ulici, veřejných prostředcích, či ve volné přírodě bezkonfliktní pro okolí i pro něj? Že díky tomu, že žijeme spolu deset let, je na mně velice závislý / nikoho jiného nemá/.? Že jej beru jako svého kamaráda, díky jehož přítomnosti denně nachodím několik kilometrů, což prospívá oběma? Že se obávám o jeho zdraví a jsem ochotna vynaložit nemalé finanční částky v případě nutné léčby? Že s ním díky tomu, že bydlíme v paneláku a ne v domě se zahradou trávím převážnou část dne, mluvím na něj, těším se ze všech jeho nápadů a je mi s ním dobře?... Já jinak s Bertíkem žít nedovedu a ani nechci. Samozřejmě si uvědomuji, že je to zvíře, ne člověk, zvíře které na které nemám žádném případě přehnané nároky a dovolím si tvrdit, že je se mnou šťastný.
Elena Valeriánová
Náš Rexík je čistokrevný voříšek. Takového jsem chtěla, protože žije venku v kotci a ne s námi v bytě. A mohu vám říct, že se mámě - toulavé bezdomovkyni - a tátovi - neznámému vojínovi - fakt povedl. Je pěkný, je chytrý a je náš. Strašně rád se vozí autem. A bez legrace, on nám snad čte myšlenky. A nemá rád kýchání. Ale pořád je to pes a to respektujeme a učíme tomu i vnoučata.
Věra Ježková
Také nemám ráda polidšťování zvířátek. Ten různý pohled na inteligenci psů je zajímavý. V Klánovicích malý knírač pepř a sůl kdysi jezdil autobusem za kamarádkou. Nastoupil, jel dvě stanice, vystoupil. A pak se stejnou cestou vrátil.
Naděžda Špásová
Jsem pejskař každým coulem. Máme 2 pejsky, malá plemena a mám tolik soudnosti, abych z nich nedělala kašpary. Prostě je milujeme, jsou součástí naší rodiny, ale pořád jsou to psi. Měli by si to uvědomit hlavně rodiče s malými dětmi.
Hana Rypáčková
Jestli štěně naučíte aport míčků pochvalou nebo pamlskem, bude aportovat. My jsme to pudla neučili a ke k hračkám lhostejný. Cením si jeho inteligence, že se vcítí do nálady a podle okolností se přizpůsobí.S jeho vrozeným sexapetitem ovšem nic nenadělám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA