Brýle. Z handicapu je módní doplněk

Osud v podobě brýlí mne dostihl na základní škole. Nejdříve jsem je nosila jen při vyučování, abych viděla na tabuli. A trpělivě snášela posměšky spolužáků. V mých asi 14 letech začalo být hůř. Nebylo zbytí. Musela jsem v brýlích na ulici. Začínala jsem opatrně. Nejdříve jsem vycházela se soumrakem a bázlivě sledovala, zda lidé při pohledu na mě nepropukají v hlasitý smích. Nepropukali. Časem jsem se s touto svou „potupou“ smířila. Z části i díky Nadě Urbánkové, která již v době „brýlového temna“ dokázala udělat z brýlí módu. Od té doby mě brýle provázejí celý život. Staly se mojí součástí, bez nich „to nejsem já“.

Iva Radostová - dobrý pokus o bezplatnou reklamu :-)

Myslím, že brýle jsou dnes spíš naopak něco, co mě dokáže omladit, než že bych si v nich připadala staře. Mám jich hned několik a střídám je podle oblečení. Sehnala jsem je v Optiscontu za skvělou cenu a navíc s doživotní zárukou i na skla.