Hezké sobotní počasí nás vytáhlo na kola. V tom vedru žádná velká cyklotúra, jen přes Antošovickou lávku k rybníkům a zpět.
Samozřejmě nejdůležitější je foťák, ať můžu lovit záběry.
Na zpáteční cestě přes lávku nás upoutal ruch u Odry. Jako každý rok, alpský traverz.
Dimko ví, jak se příšerně bojím výšek, tak jen tak z legrace se zeptal, jestli si to nechci zkusit. A já nevěřila vlastním uším, jak odpovídám, že klidně, když to sjíždějí i dvouleté děti!
.
Navlíkli mne do postroje a lezla jsem po žebříku...už na třetí šprušli mě šimralo v bříšku!
Ale přece to teď nevzdám
Už mne pověsili na lano...a pustili dolů. Poprvé v životě traverzuju nad řekou. Jupííí! Kolem uší mi sviští vítr. Pode mnou řeka, ale snažím se tam nedívat. Asi za sedm vteřin jsem na druhém břehu. Ufffff!
Dimi se nenechá zahanbit a sjíždí taky. Na památku získávám magnetku na lednici. A nejvíc těší pochvala od miláčka.
