Nevybuchlý granát
FOTO: Ilona Kolářová

Nevybuchlý granát

25. 1. 2017

Jako dítě jsem se občas styděla za chování mojí maminky, poněvadž přitahovala trapasy jako magnet. Časem jsem zjistila, že úspěšně kráčím v jejích šlépějích a byly dokonce doby, kdy jsem se doslova bála vystrčit nos z domu ze strachu, že něco provedu.

Jeden z mých největších trapasů se stal dva roky po sametové revoluci, když jsme se přestěhovali do rodinného domku v Mojžíři. Ten den jsem šla jako obvykle se svými psíky na procházku pod skálu k lesu. Nedaleko našeho domu za železničním tunelem stálo zelené auto a u něho dva Romové, což by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby neměli v rukou štětky a nenatírali ho celé na červeno. Nenápadně jsem si zapsala státní poznávací značku, o několik desítek  metrů  dál usedla na velký kámen a přemýšlela, zda mám či nemám jít na policii. Začala jsem se přehrabovat ve spadaném kamení a narazila na podivný předmět. Pod drobnými kamínky se objevil zarezlý kovový štítek (proužek) a já se lekla. Co když je to nevybuchlý granát? Opatrně jsem neznámý předmět zasypala, místo označila a bylo rozhodnuto. Vypravila jsem se na dva kilometry vzdálenou policejní služebnu. Jako první jsem nahlásila podezřelé auto a poté "vybalila" nález granátu. Policejní úředník  se mnou sepsal protokol, pochválil mě za všímavost a řekl, ať jdu klidně domů, že během dne za mnou přijedou.

Spokojeně jsem pokračovala ve venčení  psů, počkala na syna před školou a společně jsme se vrátili po poledni domů.  Chvíli po našem příchodu před naším domem zastavilo policejní auto. Okamžitě jsem vyběhla ven, nasedla k policajtům do auta, jeli jsme asi 100 m k tunelu, dál jsme museli pěšky. Hrdě jsem vedla policajty k označenému místu. Mezitím se seběhli k tunelu všichni lidé z ulice, hlavně děti. Nechápali, co se děje a v těsném závěsu šli za námi. Když jsme se ocitli na místě, kde měl být ukrytý údajný granát, policajt všem přikázal, aby zůstali stát, že to může být nebezpečné. Pomalu odhrabával štěrk, aby se dostal k domnělé výbušnině. Jakmile uviděl zrezavělý štítek, poodhrnul po stranách kamennou suť a  hlasitě zařval: "Ženská, vždyť je to štětka!" Popadl torzo staré vypelichané štětky a mával s ní nad hlavou, asi aby ji všichni viděli.  Zůstala jsem stát jako opařená. V tu ráno propukl celý dav přihlížejících v obrovský smích  a jeden z  policajtů na mě pohlédl a nahlas jízlivě prohodil: "Tak dnes dvakrát neúspěšně." (K autu, které natírali Romové, poslali hlídku a z databáze zjistili, že auto je skutečně jejich).

Domů jsem se plížila jak zmoklá slepice, nejraději bych lezla kanálama. Nejvíce jsem to schytala od svého syna, který prohlásil: "Proč zrovna já musím mít tak bláznivou mámu!"

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Ilonko, to je roztomilé ! Zrovna jsem moc potřeboval trochu laskavého humoru.
Jana Šenbergerová
Lepší jeden planý poplach než nějaká katastrofa. :-)
Zdenka Jírová
Před časem jsem bydlela na původně hezkém sídlišti, než se tam začali sestěhovávat cikáni. Rozhodně jsem se tam nenudila, minimálně jednou týdně jsem volala policii. Už jsem s nimi byla jedna ruka. Jednou cikáni zapálili velký železný kontejner. Plameny šlehaly do několika metrů a vedle stála zaparkovaná auta. Volala jsem hasiče a měli co dělat to uhasit. Podruhé se na křtiny nějakého cikánského dítěte sjely rodiny R omů až ze Slovenska, bylo tam kolem 100 lidí, vynosili si mezi auta na parkovišti stolky a židle a zapálili táborák, kde si opékali vuřty. Volala jsem policii, protože jsem se bála, že až ta auta vybuchnou, tak už nebudu mít kde bydlet. To byla jen malá ukázka mých příhod s rómskými spoluobyvateli. Podařilo se mi odstěhovat do klidné čtvrti a užívám si zasloužený odpočinek.
Soňa Prachfeldová
Smysl pro humor Vám Ilono určitě nechybí a pro zodpovědnost též ne. Prostě se někdy za tu naši aktivitu trochu potrestáme sami. Ale co, člověk si na to rád vzpomene.
Alena Tollarová
Přemýšlím, co bych dělala já. Asi bych se na to vykašlala, ale vrtalo by mi to hlavou a nejspíš bych se tam později vrátila ... Každopádně je lepší jedna zahrabaná štětka než granát, ne? Ale před Romy přetírajícími auto bych prchla, to vím jistojistě.
Ilona Erika Kolář
Hanka R.: On totiž syn neměl rád, když jsem šla kolem školy a všechny děti volaly: "Michale, tvoje máma jde se psy a s kočkou." Kočka někdy chodila s námi. A nebo, když byly na školním hřišti, tak to se všichni nahrnuly k plotu a chtěly si psy pohladit. Ale já kolem školy musela, abych se dostala do obchodu v Neštěmicích. Zuzka P.: Ani nevíš, jak jsem ráda, že se podobné příhody stávají i jiným, že v tom nejsem sama. Naďa: Den blbec bývá u mě dost často.:) Ivana K.: No, to muselo být také dost dobré. Ale aspoň má člověk na co vzpomínat. Libuše K.: Asi bych prchala úprkem také.:)
Libuše Křapová
Kdysi ještě jako mladá jsem na chodníku objevila ležícího ušmudlaného muže. Protože jsem byla plná ideálů, oslovila jsem ho s dotazem co se mu stalo a jestli nepotřebuje pomoc. Chodci, kteří ho do té doby přehlíželi a skoro překračovali, se najednou zastavovali, diskutovali a nejlepší bylo, když se jedna z diskutujících ke mně otočila a zeptala se - to je váš otec? Jen jsem zavrtěla hlavou a prchala odtud. Dotyčný byl zlitý a poněkud měl i mokré kalhoty, což jsem původně přehlédla. Bylo to ještě móc hluboko v minulém režimu :-)
ivana kosťunová
Ilono, co se týče trapasů-mohly bychom se trumfovat. Já jsem jednou jela za vojenským autem a tomu vypadl z korby prázdný kanystr. Já jsem zastavila, sebrala ho, a protože jsem věděla, že za chvíli pojedu kolem služebny PČR, zastavila jsem tam a kanystr jim postavila za dveře( bylo na něm číslo posádky) Potom jsem jela dál a najednou policajti s houkačkou mě zastavili, musela jsem se legitimovat a co prý jsem to postavila u té služebny za dveře. Zadržovali mě do té doby, než se nějaký statečný policajt z té služebny přesvědčil, že je to opravdu prázdný kanystr ! Asi se báli, že jsem jim tam postavila výbušninu. ! A já jsem se naivně domnívala, že mě chtějí poděkovat, že jsem ten kanystr neukradla.! Ale vždy je lepší udělat alespoň něco, než neudělat nic.
Naděžda Špásová
Ilono, za všímavost se nemusíte ani stydět, ani peskovat. Kdyby si lidé víc všímali, byl by tady menší bordel. Holt se někdy zadaří a jindy ne. Všichni máme občas den blbec. Já ho měla včera v práci. :-)
Zuzana Pivcová
Já jsem takhle před lety volala policajtům, že se na odlehlém parkovišti, kolem nějž jsem procházela (z restaurace!), někdo snaží vloupat do auta. Plížila jsem se kus dál, abych lupiče nevyrušila. Když policajti přijeli, nedokázala jsem jim to auto ukázat. majitelé s ním mezitím odjeli. Pak jsem zase volala, že v parku leží muž a nejeví známky života, tak to přijeli rovnou i se záchrankou, ale pán se mezitím (v létě) probudil a vstal. No, ti mi dali! Ještě, že nechtěli všechno uhradit. Ale víš, co, Ilono, lepší je působit na ně jako diletant, než pak v případě skutečně vážné události mít mizerný pocit, že jsem měla pomoct.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.