Učitel v nesnázích: Vyhýbavá odpověď, část 1.
Ilustrační foto: Loupak.cz

Učitel v nesnázích: Vyhýbavá odpověď, část 1.

1. 11. 2016

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                        

Dámy a pánové. Zkusím se trochu systematicky zamyslet nad tímto tématem a uvést  příklady ze své pedagogické praxe – (jen na SŠ a VOŠ).  Otázka zní:  „Můžeme se vyhnout vyhýbavé odpovědi?“  Řekl bych, že na potřebu vyhýbavé odpovědi narážíme zhruba v těchto případech:

Případ první – odpověď neznám, ale mohu ji vyhledat

Jde-li o konkrétní otázku v mém oboru (stavebnictví), osvědčilo se mi přiznat barvu a studenti to berou. Musí ovšem následovat: „Nevím, zjistím vám to“. A dodržet slovo. Dokonce jim nevadí ani: „To je pro mne novinka. Byl byste tak hodný a požádal tatínka, jestli by nám k tomu mohl poskytnout nějaké materiály?“ Musím podotknout, že na stavební průmyslovce jsme si vždy museli informace o novinkách shánět sami, a dokud neexistoval internet, bylo to dost obtížné.

Případ druhý – odpověď neznám, ale je to celkem jedno

Prostě ani nemá smysl se o ni pokoušet. Viz konkrétní příklad: Ve městě se ke mně hlásí jakýsi milý a usmívající se člověk. Po zdvořilostním úvodu, několika větách o zdraví a o počasí, následuje otázka: „Pane profesore, a jak je to teď s tím naším klukem?“ Tady je, myslím, vyhýbavá odpověď nejpraktičtější řešení. Odpovídám: „To víte, na hodnocení je ještě brzy, ale jsem opravdu rád, že se o ně průběžně zajímáte. Určitě přijďte na příští rodičák, seznámím Vás se všemi jeho výsledky konkrétně.“

No řekněte…Mělo by smysl vysvětlovat mu, že si jeho obličej nemohu pamatovat, když ho vidím dvakrát za rok?  Pokud ten jeho syn není naklonovaná kopie tatínka.  Ale nakonec by má odpověď byla stejná – prostě je ještě brzy.

Případ třetí – odpověď neznám, ale umím to okecat

Tady nemusím konkrétní příklady snad ani uvádět. Známe jich plno z televizních diskusí našich politiků, kteří jsou opravdovými mistry v umění převést řeč na jiné téma. A pokud je moderátor pořadu neodbytný, následuje  „O tom teď ještě nebudu hovořit. Uznejte, že nemohu informovat media dříve, než ........ Anebo dokonce: „Na to Vám odpoví náš (tiskový mluvčí)“ ,což je okecávač profesionál. Spravedlivě je nutno dodat dodat, že třeba mluvčí Hradu to vůbec nemá snadné, jak pozorujeme na tragikomické figurce Jiřího Ovčáčka. Vlastně si již nevzpomínám, jestli tato funkce existovala i před rokem 1990 anebo dokonce v dobách monarchie. (Před i po vynálezu tisku). Měli králové a císařové nějaké oficiální mluvčí?

Případ čtvrtý – odpověď neznám, ale nechci, aby se to vědělo

To už je horší, tady je vyhýbavá odpověď přímo nezbytná. Uvedl bych tento příklad vtipem, který se vyprávěl za komunistického režimu. Je sice z vojenského prostředí, ale vlastně svým způsobem také o učitelích (politrucích) a je pro tento případ velmi typický. Po školení mužstva se politruk svěřuje kolegovi:

„Mal som taký problém. Jeden vojín sa ma pýtal: Tak ako to, súdruh kapitán, vlastně je. Točí sa Zem okolo Slnka, alebo Slnko okolo Zeme?“
„A ty si vedel?“
„No nevedel. Ale musíš byť chytrý. Dal som mu takú vyhýbavú odpověď.“
„No a čo si odpovedal?“
„Jednoducho. Vravil som mu „Choď  do pí..“

No, co dodat?  Tato vyhýbavá odpověď nemá chybu.

Vsuvka: Důležité vysvětlení pro ženy a nevojáky

Politruk byl důstojník nebo poddůstojník Československé lidové armády, který měl na starost ideově-politické vzdělávání mužstva. Prostě něco jako polní kurát v armádě za Josefa Švejka, ovšem přeroubovaný na  pokrokový marxisticko-leninský světový názor. Takže v našich podmínkách vznikl celkem zajímavý a svérázný hybrid. Původně se snad mělo jednat o něco podobného, jako byl politický komisař v Rudé armádě, ze kterého dle historiků šla hrůza. U nás snad ne, určitě už ne koncem šedesátých let, kdy jsem měl to potěšení politruky sám poznat.

    Ještě bych měl podotknout, že v Čechách byli politruci většinou Slováci. Proto se ten vtip o školení mužstva vyprávěl ve slovenštině.  Možná tomu bylo na Slovensku naopak, to nevím, mám ho  z vojenského cvičení v Terezíně, kde tomu tak bylo. Tímto však nechci říci, že by mezi politruky nebyli vzdělaní a inteligentní lidé. Nicméně má osobní zkušenost byla naštěstí opačná. Proč naštěstí?  Leckdy jsme se při školení výborně bavili, téměř jako při četbě románu „Černí baroni“  pana Švandrlíka.

Případ pátý – odpověď znám, ale otázka je evidentně provokativní 

Téměř jistě totiž odpověď na ni zná i sám tazatel. Můj příklad bude z hodiny pozemního stavitelství, kdy jsem se dost neuctivě na příkladu hotelu International v Praze vyjádřil o stavbách ve stylu socialistického realismu. A to jednoho studenta nadzvihlo ze židle:

„Soudruhu profesore, Vy asi nemáte kladný vztah k socialistickému zřízení, viďte?“

Jsem si jistý, že ve čtvrtém ročníku mě již měli studenti dávno přečteného. Čili šlo o zřejmou  provokaci a vyhýbavá odpověď byla nezbytná. Přiznám se, že jsem byl v pokušení, odpovědět  mu slovy onoho politruka. Nakonec jsem to vyřešil jinak a trochu jsem si pomohl humorem.

Vážení čtenáři, aby můj článek nebyl opět příliš dlouhý, přeruším teď své vyprávění. Potřebuji vás totiž napřed alespoň trochu zasvětit do problematiky urbanizmu a architektury u tzv. dominantních budov, abych vám, stejně jako studentům, přiblížil svůj kritický postoj na některých ukázkách a budou nutné obrázky.

Má dnešní otázka čtenářům

Na potřebu vyhýbavé odpovědi narážíme občas všichni, nejen učitelé. Dnes by mne zajímaly vaše zkušenosti zejména s dětmi menšími anebo i vaše vlastní, pokud si ještě na školní a předškolní léta vzpomínáte. Vzpomínáte si na nějakou problematickou otázku a vyhýbavou odpověď?  Dne 4.7.2016 jsem již vložil do rubriky na i60 - OTÁZKA DNE tento dotaz:  Dokážete pohotově odpovědět na otázku vnoučátek „Co je to sexuální harašení“? Já jsem to nedokázal. Řekl jsem jim po pravdě: „To je obtížné, odpovím vám, až se poradím na internetu“. Což jsem právě touto otázkou dne sledoval a za vaše nápady vám ještě jednou děkuji. Něco z nich jsem použil – s vysvětlením, že je to nevhodné chování mužů k ženám, a potřeboval jsem proto znát názory různých žen. Máte nějaký vlastní zážitek?

K otázce pokročilejší – pro dospěláky přejdu v pokračování této mé rádoby vědecké studie.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Učitel v nesnázích
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Havlová
Liborku to je dobře, že sis vzal k srdci nářky nad přílišnou obsáhlostí tvých článků, teď se aspoň můžeme těšit na pokračování. Sofinka začíná mluvit, problematické otázky se možná dočkám ještě letos, podám ti zprávu.
Zdenka Jírová
Na Vaši otázku: dětem se nikdy nesmí lhát, ale odpověď musí být adekvátní k jejich věku. Mám zkušenosti se svým velmi zvídavým vnukem, kterému je nyní 10 let. Myslím, že jsem mu vždy odpověděla k jeho i mé spokojenosti.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.