Deset let žádná míra
Ilustrační foto: pixabay.com

Deset let žádná míra

9. 3. 2016

Ta krásná mladá holka se několikrát na důchodce Fanouše Hovorku záhadně usmála. Úsměv opětoval, aniž tušil, co přimělo mladou dívku takto vyznamenávat pohledem starého chlapa. To se nestává často. Senior dávno pochopil, že už nepomůže hladce oholená tvář, přičísnuté vlasy, ani stažení břicha. Takže celkové resumé. To děvče jej musí velice dobře znát.

Marně se důchodce snaží vystopovat v dívčině podobě tvář maminky, lépe řečeno babičky. Oslovit ji přímo, to už dávno proflákl. Jednou jezdíval půl roku vlakem s neznámým pánem, který se k Fanoušovi přihlásil. Pak byl při každém setkání cestou do Brna častován slivovicí. Nezeptal se hned s kým má tu čest a dověděl se to lstí teprve po půl roce a litru slívovice. Byl to signalista, který s ním sloužil v jedné stanici před padesáti lety!

Tajemství úsměvů neznámé dívky bylo rozluštěno náhodou a před svědky. Stolní společnost jela vlakem na oslavu narozenin řádné členky letité party. Vedly se řeči a ozývaly výbuchy smíchu. Celou partu sledovala se zájmem ona neznámá, asi osmnáctiletá holka. Částečně ovíněný senior se konečně zeptal tím nejhloupějším způsobem: "Slečno, odkud já vás znám?" A odpověď jej zcela přimrazila k sedadlu. "Znáte mne i mamku. Já jsem přece Kristýnka!“

Fanouš vytřeštil oči a zalapal po dechu. Proboha jak je to možné, vždyť je to jako včera. Její matka, paní inženýrka Koutecká, prohlásila tehdy o sedmnáct let staršího čerstvého důchode náhradním dědečkem! Ale Kristýnka si jej vlastně vybrala sama. Otec, docent na Vysoké škole, matka dvojnásobná inženýrka, dědeček však žádný. A tak důchodce patřičně vzdálený od vlastních vnuků, ujal se role dědečka s poctivostí sobě vlastní. Chodil s Kristýnkou do lesa na houby, navštěvoval lesní koupaliště a dokonce se zúčastnili rekonstrukce Bitvy tří císařů ve Tvarožně v roce 2005.

K této události se váže kouzelná mystifikace. Fanouš už tehdy postával v prodejně s drahými parfémy. Jednoho dne jej navštívila paní inženýrka aby projednala návštěvu náhradního dědečka a její sedmileté dcerky na rekonstrukci bitvy u Slavkova. Dojednáno! A Hanka, paní inženýrka, předala před svědky strážnému pětistovku. "Co to má znamenat?“ ohradil se ,,dědeček“. "Pane Františku, tam se platí vstupné. A můžete dcerce koupit nějakého cínového vojáčka.“

Akt neuniknul očím zákaznic. Venku zastavila Hanku dobře oblečená paní a zeptala se: "Kolik bere ten bodyguard? Rádi bychom posílali dcerku do aerobiku a ten pán vypadá dobře!“ A šprýmařka inženýrka odvětila: "Stovku na hodinu a budete platit veškeré výdaje!“ Předala Fanoušovo telefonní číslo. Paní se neozvala. A hlídač si zbytečně maloval, jak bude vysedávat před tělocvičnou a čekat na milionářské dítě. Hodlal zakoupit příručku sebeobrany a po podepsání kontraktu urazit veřejně paní vedoucí před nastoupenou jednotkou. Sklaplo mu. Vrátil se pak ukázněně do područí nepříjemné vedoucí na dalších deset let!

Ačkoliv paní Inženýrka s rodinou bydlí po celá ta léta na opačném konci rozlehlé vesnice, Kristýnku léta náhradní dědeček nespatřil. Nějak už nebyl zapotřebí. S maminkou často poklábosil před sámoškou, tu a tam zašli i na pivo. A teď tohle. Najednou zmizela holčička a objevila se krásná dívka před maturitou. Seniora polil studený pot. Došlo mu, že deset let v životě penzisty není žádná míra. Je to zřejmě tím klidným životem na jedno brdo. Seniorům prý život utíká rychleji!

Kristýnka prozradila, že si jezdí jako studentka přivydělávat do čajovny. Dá se tam prý při konzumaci ležet na boku a vychutnávat celý rituál. Prý tam mají i vodní dýmky.

Důchodce Fanouš Hovorka prožil celý život bez velkých překvapení. Dokázal vše racionálně rozvážit a kromě dvou nepodařených manželství se mu dařilo prožít život bez otřesů. Tohle ale neustojí. Dcerka jeho dobré kamarádky se mihla kolem a po celých deset let jako by nebyla. Pořád očekává to dítě, se kterým půjde na houby a ona se objeví dospělá slečna. Tu proměnu v čase musí nějak strávit. Navštíví čajovnu, nechá se od Kristýnky obsloužit čajovým rituálem a poprvé v životě si zakouří z vodní dýmky!

A ten desetiletý výpadek omluví rozsáhlostí obce a faktem, že škola je na nesprávném místě. Při cestě do hospody a na fotbal nemusíte celou dobu tu štebetající drobotinu vůbec potkat.

 

 

 

 

 

Můj příběh povídka
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Paní Jano. V poslední době reaguji na příběhy ze života skoro okamžitě. Ta holka mne oslovila před týdnem a to ostatní už bylo napsáno v mých povídkách.
Jana Šenbergerová
Zdařilé! Jak by ne, když je to ze života, že? :-)
Lidmila Nejedlá
Hezký příběh. Letí nám to letí, stárnou už i naše děti.
Ladislav Vesecký
Moc dobrý
Libor Farský
Moc hezký příběh. 5*
Zdenka Jírová
My jsme pořád mladí, ale ty děti, jak stárnou...
Drahomíra Stínilová
Dobrý a vtipný. Jak se říká - na dětech teprve vidíme jak stárneme.
ivana kosťunová
takový je život , to jenom my si myslíme, že pro nás se čas zastavil. Moc pěkné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.