Můj zážitek roku: Štědrý večer nastane

Můj zážitek roku: Štědrý večer nastane

5. 12. 2015

Je opravdu čas rozjímaní v duchu Adventu. Já jsem měla moc ráda mé rodiče a dodnes na ně moc a moc vzpomínám. Obětavost a srdečnost moji maminky a její štědrost dávat lidem radost a obdarovat je i maličkostí. Udělat dobrý skutek a pomoci. Měli se s tátou moc rádi a vždy jsem je obdivovala.

Má maminka se díky politické situaci dostala z místa pedagožky neboli paní učitelky na střední i základní škole, na post vedoucí či ředitelky Dětského domova. Stala se z ní "teta", máma opuštěných a odložených dětí, ale i sirotků. Věřte, že se s tím velmi rychle vyrovnala a tu práci po svém "vyhazovu" ráda přijala. Věnovala dětem bez rodičů v "Děcáku" , jak tomu všichni říkali, hodně. Dokonce až tak, že je nám vodila domů a my je měli rádi a začali jsme si zvykat. Byla jiná doba. A maminka nám vždy říkávala: "Štědrý večer nastane". 

Měli jsme dva Štědré večery. Jeden s dětmi na pozvání do naší rodiny a druhý ten náš. Časem jsme se těšívali, koho domů k nám za odměnu překvapivě přivede, dokonce jsme ji s bráškou umlouvali, ať některé s tatínkem osvojí. Byla to pro nás radost, ale především radost pro ty děti, které neznaly vánoce v rodinném zázemí, ostrojený stromeček a to, co patří k vánocům, třeba jen malý dárek pod stomečkem najít. A sedět u velikého stolu, zapívat si koledy a sníst kus dobroty. A má maminka tohle uměla, samozřejmě za pomoci a velké podpory mého tatínka, který musel rozložit velký stůl, sehnat židle, pomoci dělat bramborový salát do "lavoru", sehnat maso a ryby na řízky, mít dostatek vanilkových rohlíčků a slepovaných lineckých koleček. Museli jsme se zapojit všichni. To byly naše nádherné vánoce. Pozvané děti seděly ani nedutaly a měly radost, že jsou v rodině. Vzpomínám na to často. Vždy děkovaly a opravdu byly vděčné.

Když moje maminka a tatínek zemřeli, často jsem si říkala, zda bych některé děti, kteří jsou už dnes dospělí, dokázala sehnat a obeslat je a vidět se s nimi a zavzpomínat. Maminka si vedla poctivě a pečlivě seznamy dětí, kterým pomáhala do života a vždy měla u všech adresy a čím se staly, když vystudovaly nebo ukončily učební obor. Když zemřela, tak jsme společně s mou dcerou dlouho probíraly její zápisky , poznámky a vše s jakou pečlivostí vypisovala a jak i sdělovala, jak je měla ráda a jim pomáhala. Povedlo se!

Pozvat 10 jejich nejoblíbenějších, ale ne domů, ale do kavárny Slavia, protože ta je populární a známá s krásným výhledem na Hrad, jak jsem zde už mnohokrát psala a popisovala. Navíc jsou to již dospěláci, se mnou vrstevníci, někteří mladší. Čas plynul, někteří byli i na pohřbu mé maminky, jiní posílali jen vánoční pozdravy, ale těch deset opravdu přijelo. Nemohu si pomoci, byl to můj největší zážitek roku. Pozvala jsem je záměrně již nyní, protože před vánoci bychom to nezvládli. Radost a objetí těch lidí, že to trvalo téměř půl roku než jsme to vzájemně doladili a dali dohromady. Byla s tím větší práce, než když se schází spolužáci na sraz.

Stálo to za to a věřte, doposud existuje mezi lidmi velká lidskost, radost ze setkání, přátelství, které jim připomnělo jejich třeba jen malé hezké chvilky. Byli bez rodičů ač dnes už mají všichni své rodiny, kromě jednoho, ten cestuje po světě, a stal se podnikatelem. Vyprávěli jsme s fotografiemi v rukou až do téměř již ranních hodin, obětavost personálu byla obdivuhodná. A především obětavost profesionálního klavíristy. Nechali nás dlouho. Seděli jsme pod známým obrazem, který zdobí zadní stěnu kavárny, obraz "Piják absintu" od známého českého impresionisty Viktora Olivy (olejomalba z roku 1887). I ten obraz je zaujal a dva z hochů ten absint poprvé v životě ochutnali.

Ze všech jsou slušní lidé, kteří si velmi váží svých rodin a pěstují si své teplo domova, které jako malí nepoznali. Jejich teta Věruš, jak říkali mé mamince, se jim ho snažila alespoň malinko nahradit. Bylo to tolik dojemné a krásné a to byl můj největší zážitek tohoto roku, ač jsem zcestovala kus světa, tohle řadím za jedno nej... a měla jsem radost jako kdysi moje maminka. Poznali se i s mou dcerou, objímali se a nevěděli, že již můj syn nežije.

Dalo mi to hodně. Život mi vzal i dal. Děkuji!

Všem vám přeji hezké vánoční svátky v kruhu svých blízkých a vzpomeňte vždy na někoho a udělejte mu radost, třeba maličkostí. Uvidíte, jak se poradujete i vy, z radosti těch druhých.

Upřímně Hanka s rodinou

 

Moje rodina Můj příběh Můj zážitek roku
Hodnocení:
(4.2 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šorejsová
Ano Květuš, žijeme v Praze. Přeji hezkou 2. adventní neděli.
Květoslava HOUDKOVÁ
Milá Hano Šorejs. - odkud jsi?? Z jedné Tvé odpovědi mám dojem, že žiješ v Praze - nebo se mýlím? - dík
Hana Šorejsová
Zdenko a Lidmilo, oběma vám děkuji a přeji rovněž hezké klidné vánoce se svými nejbližšími ve vašich rodinách.
Zdenka Jírová
To je hřejivý pocit, sejít se s lidmi, na které máte hezké vzpomínky hlavně kvůli své mamince, která byla velmi obětavá.Článek se mi líbí, při jeho čtení jsme měla ten hřejivý pocit.
Lidmila Nejedlá
Hano, lidé, kteří se věnují druhým potřebným a dětem zvlášť, jsou vzácní svojí povahou. Většinou to jsou velmi skromní lidé ve svých potřebách, ale o to více ze sebe dávají. Tvoje maminka byla určitě takový vzácný člověk. Navíc, svoji obětavost rodině předala i tobě.
Hana Šorejsová
Zuzko, děkuji ti ! Taktéž tobě a tvoji sestře Marcele přeji hezké klidné svátky, ať si to opravdu užijete.
Zuzana Pivcová
To je opravdu moc krásný a citlivý příspěvek, ať je čas vánoční nebo ne. Věřím, že takhle zúročit dobro musí hodně potěšit. A lidé, kteří v dětství i později moc lidského tepla nezažili, si ho dovedou daleko víc vážit a nestydí se projevit svou vděčnost. Pro jiné, zvláště dnes, je řada věcí samozřejmostí, kterou musí, většinou bez vlastního přičinění, mít, a pokud ne, je zle. Díky za vzpomínku.
Hana Šorejsová
Míro a Dagmar i vám děkuji a přeji vám hezké klidné vánoce v kruhu vašich blízkých. Na rodiče vzpomínáme asi všichni rádi a s láskou.
Miroslav Štorch
Moc hezký článek paní Hanko o vánoční náladě ve vaší rodině a setkání s dnes dospělými z dětského domova. Kavárnu Slávii máme také velmi rádi a jako mladí jsme chodili na jazzové koncerty v sousední Restauraci Parnas s výhledem na Hradčany. Dnes si můžeme známá místa projít na monitoru počítače ve virtuální prohlídce 8-) www.cafeslavia.cz/
Hana Šorejsová
Ano, Alenko, děkuji, máte pravdu - mí rodiče byli pro mne vším. A pořád na ně tolik vzpomínám. Jejich obětavost, srdečnost a rodinná pohoda. Děkuji i Vám přeji hezké klidné vánoce v kruhu Vaší rodiny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.