Dnešní procházka do minula naváže na procházku z Karlova mostu až na Hrad.
Již několikrát jsem se zmínila, jak rádi se díváme na Pražský hrad ze Smetanova nábřeží, či z kavárny Slavie nebo Parnasu. Zkuste si opravdu někdy stoupnout a podívat se, jaký nádherný pohled máte před sebou. Pod vámi plyne řeka Vltava, díváte se na jez, pak Karlův most a před vámi silueta Hradu, která je snad nejkrásnější na světě. Ten pohled mám nejraději, když nad Hradem je vidět moře rudých červánků. Tehdy si připadám, jako bych se vracela do pohádky.
Někdo jde na Hrad, protože se chce odtud podívat na město, jiný chce obdivovat náš největší chrám Sv.Víta a podívat se do Zlaté uličky. Přemyslovci postavili Hrad na strmém kopci a velmi dobře uvažovali. Na jihu chránila Hrad řeka, na východě a severu to byl sráz - Jelení příkop. A na západ byla ohromná přírodní rokle. Na Hrad můžeme vystoupat Nerudovou ulicí, Královskou cestou anebo po zámeckých schodech a vystoupíme u Černé věže, která chrání Hrad. Ale také můžeme jet tramvají nahoru nad Jelení příkop a vystoupíme přímo na zastávce Pražský hrad, tedy z druhé strany od Lorety. Já chodím na Hrad nejraději po zámeckých schodech, je to romantické, vystoupat po schodech nahoru. Pokud bychom šli na Hrad z druhé strany, vstupujeme Matyášovou bránou. My dnes dojdeme k chrámu Sv.Víta, jenž je chloubou gotiky.Kdysi zde stávala bazilika a rotunda, když otec vlasti Karel IV. proslul nejen stavbou Karlova mostu, ale i stavbou chrámu Sv.Víta, který byl započat dle historických pramenů v roce 1344.
Karel IV. byl velmi ovlivněn svým dětstvím, které prožil ve Francii a v mládí viděl nádherné katedrály právě tam. Právě proto přivezl své stavitele. Jako první jím byl Mathieu d´Arras tedy Matyáš z Arrasu.Tento stavitel znal velmi dobře katedrály v Narbonne, Toulouse a Rodez. Pracoval v papežských službách v Avignonu. Zasloužil se také o stavbu hradu Karlštejn.
V této době získal Karel IV. od papeže povýšení pražského biskupství na arcibiskupství, a proto chtěl vybudovat důstojný chrám. Matyáš z Arrasu pracoval na chrámu do své smrti roku 1352 a poté převzal jeho práci mladý německý stavitel z Gmundenu Petr Parléř. Ten strávil na stavbě téměř padesát let a pokračovali i jeho synové. Dobře však víme, že podobu dnešní mu dali až v polovině devatenáctého století Josef Mocker a Kamil Hilbert.
Když vstoupíme dovnitř do katedrály, tak si uvědomíme , jak je velká, na délku 124 m a výška je 97 m a šířka je 60 m. Nejraději se dívám, když svítí slunce na jaře přes barevná skla oken katedrály, která svítí modře, žlutě, zeleně a i červeně. Na této kráse se podíleli Max Švabinský, Cyril Bouda, František Kysela a Karel Svolinský. Pak mám ráda triforium, které se dochovalo právě z dob Petra Parléře. Umístil sem poprsí osob, které se podílely na stavbě chrámu. Kromě tohoto je tu klenotnice, jsou zde uloženy korunovační klenoty. Nejvýznamnější je Svatováclavská kaple, nedaleko ní uprostřed se nachází hrobky českých králů a dostaneme se do krypty chrámu po točitých schodech dolů. A kdo má ještě dost sil, může vystoupat na ochoz hlavní svatovítské věže. Tak jako mám ráda mosty, mám ráda i věže, pohled z nich je nádherný.
Je toho tolik, co bych vám ještě o tomto chrámu mohla vyprávět, ale chtěla jsem jen připomenout, že tato katedrála je nejkrásnější dominantou Pražského hradu.
