Proč trvám na tom, že
Plzeň osvobodil Patton

30. 3. 2015

Autor: Redakce

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 30.3.2015 20:12

Pro mě též znamená Amerika větší záruku demokracie, než Rusko. Plzeňáci jsou skvělí a umí to dát náramně najevo při jejich oslavách. Ale jako máma a babi , chci mír, rovnost, bratrství !

Jana Šenbergerová 30.3.2015 19:39

Ani já netoužím po jakýchkoliv vojenských spojencích. Historie dokládá víc než přesvědčivě, že jsme na různá spojenectví většinou doplatili. Putina nemiluji a Obama by se měl starat o blaho svých občanů. Lituji všechny americké matky, jejichž synové položili život za "správnou věc". Jestli se ti dva prostřednictvím svých vojáků seperou, má to Evropa spočítané. Nám ve škole nikdo nezatajoval, že Plzeň osvobodili Američané. V republice žije spousta jejich potomků. Slovo demokracie v dnešních podmínkách je pro mě naprosto prázdný pojem. Tady už dávno platí, že pravdu má ten, kdo víc platí.

Hana Šorejsová 30.3.2015 18:02

500 amerických vojáků ve 115 vozidlech, v transportérech Stryker a terénních autech Humvee jsou všude vítáni. Dragounská jízda přes šest zemí demonstruje podporu americké armády evropským spojencům v NATO. Pozitivní přijetí je důkaz českých občanů !

Elena Valeriánová 30.3.2015 15:31

Asi budu proti proudu, ale já jen chci říct, že nemám chuť pokládat život ani se spojenci ani s nespojenci. Chci žít v míru, klidu, dívat se jak rostou vnoučata a kytky na zahradě, jak zapadá slunce na rybníku s labutěmi, sedět s knižkou na lavičce, milovat se s milovaným mužem ... já vím, chci toho hodně. A vím přesně co nechci. VÁLKU!

Marie Magdalena Klosová 30.3.2015 13:16

Od nadpisu je mi jasno,že jde o příspěvek též "mého spojence".A připojuji se i ke spojenectví s tímto jasným a stručným vyznáním.mm

Jan Blahoslav 30.3.2015 12:58

Jako Pražák závidím Plzeňákům příznivější demarkační linii. Škoda, že neskončila už za Košicemi, měli bychom to o dost jednodušší. Ale i reálný socialismus byla zkušenost.

Jarmila Komberec Jakubcová 30.3.2015 12:33

Děkuji jako občanka Plzně za milá slova.I já a celá moje rodina vítá americkou armádu a rozhodně mě nevadí , že projíždí Českem.Jen my Plzeňáci litujeme toho, že nebude projíždět přímo naším městem ale pojede po dálnici směrem na Rozvadov.Pamatuji jak nás ve škole učili, že nás osvobodila sovětská vojska a byla jen převlečena za Američany.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

O tom, jak jsem asi promarnila život...

… a jak za to ale nemůžu, protože mi příroda prostě velký prsa nenadělila, a já tím pádem zřejmě přišla o mnohé milostné příležitosti.

Zuzana Zajícová

Kdo nic neočekává je šťastnější. Ve vztazích to platí dvojnásob

Podívej, co všechno pro tebe dělám. Vděčnosti se od vás nedočkám. Aspoň poděkovat byste mi mohli. Lidé, kteří říkají takové věty, si zpravidla komplikují život přehnanými očekáváními. Spokojenější jsou ti, kteří dělají to, co uznají za vhodné, ale obdiv, úctu a díky za to slyšet nepotřebují.

Vratislava Hofmanová, redakce

To nikdy nepochopím

Je toho hodně, o čem říkám "to nikdy nepochopím". Jazyky, technologie, moje zapomnětlivost... Ale…

Ludmila Černá

Křižovatky života?

Když jsem se zamyslela nad svým životem, nemyslím si, že bych měla chuť cokoli nazvat křižovatkou. Já to tak vážně nevnímala. Nejdřív jsem se životem spíš vznášela a létala si a ve vzduchu se přece o "křižovatkách" mluvit nedá.

Dana Straková