Rozdávali jsme radost

Rozdávali jsme radost

1. 4. 2015

Když jsem se připravovala s Bertíkem na druhou návštěvu do Jedličkova ústavu, říkala jsem si, že vám po návratu pošlu několik fotek a nebudu psát žádný článek. Svůj názor jsem ale změnila hned po vstupu mezi klienty.

Tentokrát se jednalo převážně o lidičky s těžším postižením, kteří byli téměř všichni na invalidním vozíku. Také jejich vnímavost mluveného slova byla oproti těm předešlým (viz článek Rozdávali jsme štěstí) daleko a daleko problematičtějši. Musela jsem proto rychle ve svém programu zaimprovizovat a přizpůsobit jej jak časově, tak i slovní doprovod pro ně omezit na minimum. O to více jsme byli - nejen já, ale i pracovníci ústavu - překvapeni, s jakým soustředěním tito lidé pozorovali celé vystoupení.

Mnohokrát, když Bertík předváděl nějaký krkolomnější kousek, se ozývaly i hlasité zvuky, vyjadřující radost a snad i nadšení. Já a ani pracovníci jsme si nebyli jisti, jak bude Bertík klienty přijímán, když se k nim bezprostředně přiblíží. Byla to první návštěva pejska v tomto oddělení. Jelikož ten můj " canisterapeut" je naprosto ovladatelný, já říkám "dotekový" a nadšeně plní veškeré pokyny, nenastal jediný problém. Bertík není zbrklý, nechá se hladit po celém tělíčku, opatrně přijímá z nastavených dlaní odměnu a poté je nadšeně olizuje. Tentokrát opět došlo i na tváře, což vyvolalo v některých případech i výraz jakési blaženosti.

Velkým zážitkem pro mne byla přítomnost starší paní, která před patnácti lety ochrnula po štípnutí infikovaným klíštětem. Přestala mluvit, pohybovat se, nekomunikovala žádným způsobem. Díky péči pracovníků ústavu a pochopitelně díky své vůli je v současné době schopná (sice těžce) mluvit a dokonce se i pohybovat za pomoci asistentky. Slouží jí velmi dobře paměť. Proč toto píši. Tato paní, bývalá lékařka, byla před těmi patnácti lety velkou chovatelkou německých ovčáků, měla chovnou stanici, jezdila po světových výstavách a závodech, ovšem, nemocí vše skončilo.

Dnešní návštěva znamenala pro ni po dlouhých letech opět setkání s živým pejskem. Její otázky a nadšení nebraly konce. Musela jsem jí doprovodit na její pokoj, kde má vystavenou galerii pohárů a fotek svých psů. Ještě překvapivější pro obě bylo, když jsme dokázaly zavzpomínat na mnohé společné známé z kynologického sportu, neboť i já jsem měla chovnou stanici tohoto plemene (když jsem se zeptala mimo jiné, zda znala jednoho nejmenovaného pana rozhodčího, mávla rukou a pravila "to byl ale vůl"). No, co na to říci.

Když jsme se spolu loučily, bylo to velmi osobní a snad až dojemné. Uvědomovala jsem si, co pro tuto paní naše návštěva znamenala. Odjížděla jsem domů opět s pocitem velkého uspokojení.

dobročinnost dobrovolnictví vozíčkáři
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Evo, máš můj obdiv. Držím pěsti, abys dál mohla rozdávat spolu s Bertíkem radost.
Zoja Sedláčková
Věřím, že se všem zúčastněným líbilo a tebe naplnilo uspokojením. Je moc prima, když můžeme být ještě prospěšní a činnost nás i baví. Bertík je pašák.
Eva Balúchová
Evčo,co dodat,vše už bylo řečeno.Máte můj obdiv ty i Bertík.
Eva Mužíková
DĚKUJI VÁM VŠEM, děkuji za milá slova. Pravdu máš Zuzko, tuto činnost dělám dobrovolně. Na jaře jsem se přihlásila do kurzu canisterapie neboť vím, co ten můj šikula dokáže. Myšlenka byla - rozdávat radost potřebným. Ale vzhledem k Bertíkovu onemocnění, jsme to museli vzdát. V hlavě mi stále ten nápad hlodal, tak jsem oslovila vedení JÚ ale s tím, že nemůžeme předložit osvědčení. Naprosto jim to nevadilo a když viděli, co Bert dokáže, ... jsme tam. Já sama mám velkou zkušenost s prací s lidmi, tak když se vše dalo dohromady, výsledek je pro všechny opravdu radostný. A to, že se můžu s vámi o mé zážitky podělit, to je to druhé pohlazení na duši, při čtení vašich řádků... díky díky
Libuše Křapová
Jsem ráda, že se konečně můžu vyjádřit. Jste bezvadná dvojka, Evo, a nenahraditelná. Nenechávej nás stranou, až zase spolu někam vyrazíte, poděl se s námi o tu radost, kterou tak umíš s Bertíkem rozdávat :-))
VANDA Blaškovič
Moc Ti to Bertice sluší. I na kolínkách klečíš elegantně...ten Bertík+okolí se mají!!!
Hana Rypáčková
Evi, to by byla škoda, kdyby jsi nám o tom nenapsala...A jak ti to slušelo! Když slyším nějaký podobný případ, jak lidé bojují s nemocí, vždy mě to hodí do pokory.Na čem v životě nejvíc záleží.Je třeba si to stále uvědomovat.....
Marie Seitlová
Paní Evo, vaše skupinová canisterapie je úžasná a vnesla do zařízení nový a velmi přínosný prvek. Fotky se mi moc líbí a v očích klientů je vidět radost, spokojenost, údiv i obdiv. Nejvíce se mi líbí fotka ležícího klienta na vozíku. Ten to nevnímá jen očima, ale celým tělem a načerpanou energii od Bertíka mu mohla vydržet i 10 hodin. O canisterapii něco vím, pracovala jsem s postiženými a současně byla canisterapeutka. Prováděla jsem i individuální canisterapii a tak pomáhala logopedce, a i polohování těžce postižených za pomocí psa. Pokud budete v Poděbradech můžeme si popovídat. Rozdávejte radost z Bertíkem dále, jste super.
Dana Kolářová
Obdivuhodné! Přeji Vám i Bertíkovi ještě mnoho společných let.
Alena Vávrová
Evi, napsala jsem již do mailu, že mi nad tím opět spadla brada. Jste oba s Bertíkem prostě úžasní!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.