To je naše zabíjačka

To je naše zabíjačka

12. 3. 2015

Vraťme se ještě do zimních radovánek, ke kterým patřívala, a někde snad stále patří, zabíjačka. Tak se tomuto "aktu" říká u nás na severu Moravy. Jinak asi různě, třeba vepřové hody? To už je ale spíše výsledek, splněné očekávání dotyčného úkonu. 

Jsem městské dítě, takže těchto zážitků se mi nedostávalo, nebo lépe, byla jsem jich ušetřena. Ani po jitrničkách se mi nestýskalo. Odjakživa jsem spíše nejedlík než jedlík. Pak jsem se přivdala do rodiny, která v dobrých časech obhospodařovala statek. Později se sedm sourozenců, mezi nimiž byl i otec mého muže, rozešlo do bytů a domků ve větší či menší vzdálenosti od rodného statku. Tam se u nejstaršího bratra konala pravidelně velká rodinná sešlost, kolem s láskou vykrmeného prasátka, jehož život býval ukončen v lednu či únoru, jak bývalo zvykem. Pro mě byly za těchto masných radovánek vždy nejpřitažlivější mísy koláčů.

I tyto časy dávno odezněly a na našem stole se občas ocitla jitrnička či jelítko zakoupené v samoobsluze, v lepším případě u stánku od "domácího" dodavatele. Popravdě řečeno se mi po hodech tohoto druhu nestýskalo.

V živé paměti jsem měla zážitek z jiného konce Moravy, z jižního Lanžhota, kde jsem se účastnila této bohulibé události coby mladá učitelka z "exotické" Ostravy, neznalá místních poměrů. Jak se dalo očekávat, byla jsem při této příležitosti opita místním vínem a možná i slivovičkou a pamatuji si jen to, jak mě můj muž poodnášel domů. 

Nikdy jsem však nebyla přítomna všem těm činnostem kolem prasátka, které zabíjačku činí zabíjačkou a vepřové hody vepřovými hody. A tak jsme se s mým bráchou a novopečeným partnerem před třemi lety rozhodli. Uděláme si svou "vlastní" zabíjačku. Se vším všudy. A stalo se.

Brácha objednal prasátko (tak akorát) ve vesničce, kde má chalupu, a u souseda, který je na takové akce zařízen, řezníka a vše potřebné. 

Pod nohama křupal sníh, jak to na správné zabíjačce má být, a my jsme zažívali něco, co se jen velmi zdaleka podobalo idylickému Ladovu obrázku. Prasátko splnilo svůj úkol a mělo "to" brzy za sebou. My, co jsme se bláhově domnívali, že půjde hlavně o podívanou, ochutnávanou a popíjenou, jsme pozdě v noci uléhali naprosto vyčerpaní a v pravidelných, poměrně krátkých intervalech se střídali nad kotlem chladnoucí "prdelanky", aby do rána nezkysla.

Zážitek by se klidně mohl zařadit mezi ty "adrenalinové". Řízečky byly mnohé a chuti nebývalé a prdelanka nezkysla.

Ale pro příští ochutnávku zajdu raději na trhy.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Milá Magdalenko, takové chutě jsi mi svým krásným článkem přivodila! A trhy jsou až zítra! Zabijačky znám. Ačkoli nás děti všichni odháněli od mordování prasete, vždy jsem si nějakou skulinu našla a pak jsem brečela ve stodole, jak mi ho bylo líto. Přešlo mne to s první jitrnicí..
Alena Várošová
Pamatuji se jako děcko školou povinné jsme jezdili k babičce na zabíjačku.A věřte nebo ne,já jsem se nejvíc těšila na nějakou bábovku,či domácí vánočku a čaj s rumem.Potom zabíjeli i rodiče a pak jsme mívali každým rokem taky prasátko,ale i dvě.Ale chutě mi zůstaly spíš nato sladké,jinak mi zabíjačka moc nevoněla,protože jsem vším prošla od čištění střev ve sněhu,mícháním krve při porážce i mícháním krve do jelit, hňácáním jetrnic a špejlováním,krájením masa na tlačenku a pod.Potom nastalo zavařování,kdy se produkty zavařovaly do plechových konzerv.Takže práci,kterou zvládají horko,těžko muži jsem zvládala hravě bez obtíží.
Miluše Hasenohrlová
Paní Marie, ač holky z vesnice,lépe bych to nepopsala.Ano , zabíjačka dá zabrat.Ale výsledek je unikátní.Jitrnice, jelítka, smažák, výpečky a prdelačka :-)Jestli budete chtít poradím Vám fígl, jak mít prdelačku vymíchanou a studenou do jedné hodiny...
Hana Šorejsová
Z prasátka jím ráda téměř vše, jen tu zabíjačku bych asi nezvládla, neumím zabít ani kapra. Jelítka, jitrničky, prdelačku a vše, co k tomu patří mám ráda a většinou jsme byli pozváni k hotovému. Ale věřím, že je to náročné. Díky !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.