Jedním z největších českých spisovatelů byl bezesporu Karel Čapek, od jehož narození uplyne 9. ledna 125 let. Tento rodák z Malých Svatoňovic na Trutnovsku si zajistil nesmrtelnost zejména romány a dramaty, některými s nádechem sci-fi, jež varují před zneužitím moci či techniky. Čapek proslul též jedinečnou stylistikou, používáním neobvyklých slov i prvním použitím jednoho, jímž obohatil řadu jazyků po celém světě - slova robot (z dramatu R.U.R.).
Tvůrčí záběr Karla Čapka, k jehož nejslavnějším dílům patří Válka s mloky, Bílá nemoc a Matka, byl široký. Kromě románů a dramat psal povídky, fejetony a cestopisy (Výlet do Španěl, Anglické listy, Obrázky z Holandska), překládal (Francouzská poezie nové doby) i fotil (osobnosti, včetně prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, s nímž se přátelil). Fotkami a ilustracemi doprovodil také svou knihu pro děti Dášeňka čili život štěněte.
Postřehy v souvislostech
Schopnost bystrého pozorovatele, jenž uměl i nejobyčejnější věci vidět v neotřelých souvislostech, prokazoval Karel Čapek pravidelně i v tisku. Jako novinář pracoval od roku 1921 až do konce života v pražské redakci Lidových novin. Kromě aktuální publicistiky psal s lehkostí i humorem o lidských vášních, zálibách či slabostech. Z některých fejetonů později vznikly i knihy, například román Továrna na absolutno.
Méně známý je Čapkův zájem o etnickou hudbu - dochovala se unikátní sbírka více než 450 gramofonových desek a asi 115 katalogů gramofonových firem, kterou rodina v roce 1981 věnovala Náprstkovu muzeu. Po roce 1990 byly nahrávky zdigitalizovány a vydány na CD.
V letech 1921 až 1923 působil Karel Čapek také jako dramaturg a režisér Vinohradského divadla v Praze, kde nastudoval mimo jiné světovou premiéru své hry Věc Makropulos, v níž si zahrála i Olga Scheinpflugová. S touto herečkou a spisovatelkou se Čapek oženil v roce 1935, tři roky před svou smrtí.
Některá díla napsal Karel Čapek spolu se svým bratrem malířem a spisovatelem Josefem Čapkem. Například divadelní hry Ze života hmyzu a Loupežník, povídkové knihy Krakonošova zahrada či Devatero pohádek nebo jednoaktovku Lásky hra osudná. Z jejich spolupráce vyšly i další publikace, mj. Pásmo Guillaumea Apollinaira, jež Karel přeložil a Josef doplnil linoryty. Bratr Josef mu údajně poradil i slovo robot.
Pravidelné schůzky pátečníků
Od poloviny 20. let minulého století žili bratři Čapkové na pražských Vinohradech ve dvojvile se zrcadlově otočenými dispozicemi a společnou zahradou, kde se tehdy každý pátek scházeli "pátečníci" - kulturní a politické osobnosti první republiky (například T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Ferdinand Peroutka, Eduard Bass, Karel Poláček a Vladislav Vančura).
Část této vily, v níž Karel Čapek žil se svou ženou Olgou, podzim 2013 odkoupila Praha 10. Některé pokoje zůstaly od smrti Čapka prakticky nezměněny, takže v nich nedávno pracovníci Národního památkového ústavu odhalili tajný trezor a v něm například hovory Čapka s prezidentem Masarykem, dopisy pro Čapkovu manželku Scheinpflugovou či sešity s kresbami z jeho cest, především ze Skandinávie.
Karel Čapek studoval gymnázium v Hradci Králové a absolvoval filozofii v Praze, Berlíně či Paříži. Poté krátce působil jako vychovatel ve šlechtické rodině Prokopa Lažanského na zámku Chyše. Od roku 1917 byl redaktorem Národních listů, odkud odešel v roce 1921 do Lidových novin. V letech 1925 až 1933 byl prvním předsedou Československého PEN klubu a v letech 1932 až 1938 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu, pokaždé neúspěšně.
Poslední tři roky života strávil Karel Čapek ve Staré Huti u Dobříše, kde je dnes jeho památník. Zemřel 25. prosince 1938 na zápal plic v Praze, kde je pohřben na vyšehradském hřbitově. Nikdy se nevzpamatoval z německé okupace Československa a gestapo mu bylo v patách.
"Věřím v právo každého na život, práci, blahobyt a svobodu ducha, věřím v mír, ve Spojené státy světa a rovnost národů, věřím v humanitu, v demokracii a v člověka, amen," napsal v jednom ze svých děl Karel Čapek, jemuž v roce 1995 prezident Václav Havel udělil in memoriam Řád T. G. Masaryka.
