Stopy ve sněhu

Stopy ve sněhu

4. 1. 2015

V noci napadla první letošní sněhová nadílka. Musím přiznat, že pohled na netknutou sněhovou plochu byl pro mě vždy úchvatný a vnitřně očisťující. Poezie tichého zasněženého pole, stromů v lese, prázdných laviček v parcích vstoupila do nejednoho objektivu vnímavého diváka, aby později vyznala bílou krásu prostřednictvím fotografií, anebo byla uložena v mysli a čekala na chvíli vyslovení.

Pozvolna se začínalo rozednívat a první černý komparzista se žlutým zobákem vyšlapával notovou linku napříč trávníkem směrem k protějšímu keři. S postupujícím ránem ptačích stop přibývalo. Vrabci, s anarchií jim vlastní, začali vyšlapávat do linek chaotické noty a celý sněžný part byl ráno dramaticky dovršen psími stopami všech velikostí. Snění bylo krásné, ale krátké. Do reality všedního dne mě vrátila bezohlednost neukázněných chovatelů, které ani čistota prvního sněhu nepřinutila odstranit hromádky jejich miláčků.

Spěchala jsem do parku v naději, že zde budou ještě neposkvrněná místa a budu moci ještě chvíli snít. Podařilo se. Pes zabořil čumák do studené pokrývky ve snaze ulovit první sněžné sousto a s výrazem absolutního štěstí hledal plochy, do kterých by mohl vtisknou vlastní stopu jako první. Netušila jsem, jak rychle se připojím. Ve zlomku vteřiny jsem ležela na zádech, a chybělo začít dělat rukama „andělíčka“ jak za dětských let. Hodnou chvíli jsem ležela a rozmýšlela taktiku, jak být opět vzpřímený „Homo sapiens.“

Vyděšený pes mě nadzvedával, čumák strkal pod ruku a veškerou silou devíti kilového stvoření se snažil zvednou mnohonásobně těžší břemeno. Marnost snažení nahradil štěkáním a výzvami ke hře. Nakonec jsem se nějak zvedla a bylo po radovánkách.

 Vyprávěla jsem příběh přítelkyni a na její doporučení tentýž den objednala na internetu protiskluzové návleky na boty. Objednávka byla vyřízena překvapivě rychle a já nedočkavě otevírala balíček s pocitem, že jsem vyzrála na záludnosti nastávající zimy. Nevěřila jsem svým očím. V krabici nebyly vkusné dámské návleky, ale „horolezecké mačky“ velikosti EU 42 – 48 nebo lépe popsáno sněžnice pro "yettiho."

Můj každoroční opakovaný problém zimní zemské přitažlivosti zůstal otevřen. Nevzdala jsem se a ihned tvrdohlavě hledala další vhodný bezpečnostní prvek pro zralé ženy, nemající zálibu povalovat se každou chvíli na zamrzlých chodnících.

Můj příběh
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Jani, milé vyprávění, také miluju neposkvrněný sníh a vydávám se ven, hned jak ho napadne alespoň dva centimetry. A o těch návlecích, koupila jsem je před třemi týdny a natěšená, hned doma vyzkoušela. Což o to, pracné to není, ale na čisté ulici nevhodné i nemožné. A že bych došla někam, kde je ledovka, nebo sníh, usedla na kraj chodníku a začala rvát protiskluzy na boty, to si moc nedovedu představit. Mimoto bych je měla mít v kabelce, kdyby začalo přimrzat až půjdu v noci z divadla. Tak nevím, jsou to vyhozené peníze, nebo to někdy opravdu použiju?
Jana Šenbergerová
Při čtení mi běžel děj před očima jako film. Krásný film a nakonec i s dobrým koncem. Kromě dobrých podrážek jsem ještě žádnou lepší ochranu před pády na sněhu a ledu neobjevila. Řetězy a různé hroty jsou dobré tak na pneumatiky, nastříkání dlouho nevydrží. Gumičky jsem ještě nevyzkoušela, ale určitě to zkusím. Jeden pád mi stačil zkomplikovat život víc než dost, o další nestojím.
Eva Mužíková
Jani, velice hezké. Při čtení jednotlivých řádků, jsem vše viděla jako před sebou. Stopy ve sněhu, nekázeň pejskařů a zvláště ta snaha malého pejska - hlavně že jsi vše zvládla bez újmy na zdraví. Já jsem včera zvedala jednu stařenku, která při vynášení odpadů zakopla o obrubník a upadla. Naštěstí jsem stála zrovna kousek od ní, tak pomoc byla na blízku. Byla celá otřesená, ale bez následků. Tak jsem jí očistila a zazvonila na jejího syna, který se jí ujal a odvedl domů. Kéž by to vždy tak dobře dopadlo..
Marie Magdalena Klosová
Vaše povídání je poetické,realistické,radostné,veselé i vážné s dobrým konce.Prostě barvité a velmi čtivé,pro nedělní čas jak stvořené.Ty neestetické návleky jsem už také zažila a velmi brzy odložila.taky jsem si kdysi vyzkoušela přímý pád na kostrč.Měla jsem 2 měsíce nemocenskou,nicméně,šlo bez bolesti a s radostí BĚŽKOVAT.Jinak bezbolestně NIC ! A jinak při koupi zimních bot bedlivě zkoumám "drsnost" podrážek.
Lidmila Nejedlá
Paní Jano, hezky, poeticky jste popsala tu bílou krásu. Tak ať jsou vaše stopy ve sněhu vždy bezpečné.
Hana Rypáčková
Hezké čtení a snad už o nebolí.Čistou plochu sněhu jsem využila při večerním venčení, padal sníh.Nefouklo, padal rovně dolů, pod lampami zlatě zářil.Na stromech obalené větvičky.Tolik jsem se těšila na ráno. Vykouknu-obleva.Na stromech holé větve.Naštěstí vykouklo slunce a přituhlo...Také to klouzalo tam, kde už roztál sníh. Na podrážky bot existuje sprej a ty gumičky jsou dobrá věc.Hlavně nechodit v jehlách.
Libuše Křapová
Ano,velice pěkně napsané a taky velice snadno představitelné. Brrr, nedobrovolné pády na led taky znám. Po tom posledním jsem si zablokovala kostrč a pak několik let dumala, proč mne v zádech tak bolí, než to napravila RHB. Jako první pomoc na náledí navrhuji obyčejné gumičky. Navléknout na botu, aspoň dvě a strategicky rozmístit na podrážku. Taky jsem viděla paní, co si na boty navlékla staré ponožky, ale přiznávám, že v tom bych mezi lidi asi nevyrazila.
Miluše Převrátilová
Moc hezky povyprávěný příběh o první vločkách sněhu, líbí, ráda jsem si ho přečetla :-)
Zuzana Pivcová
Popsala jste to sice zábavně, ale situace to byla nezáviděníhodná. Přiznám se, že od pádu při výstupu z tramvaje před 18 lety a poté, co sletěla má sestra ze schodů v metru, se pádů pocitově velmi bojím. Tak jsem si šla koupit předloni protiskluzové návleky do speciální sportovní prodejny. No, je pravda, že oni ty návleky opravdu vnímají jako pro horaly, nevím ale, proč je doporučovali i na normální chůzi. Napřed jsem je nemohla na svůj typ bot vůbec nasadit. Dostalo mě ale hlavně upozornění, že se nemají nosit na dlažbě atd., nebo se zničí. Představa, jak si je při cestě do práce navlékám a snímám několikrát podle toho, kam vstupuji, mě odradila zcela. Bohužel jsem si to přečetla až doma. Takže drahé návleky letěly do kontejneru.
Zdenka Jírová
Nádherně jsi popsala zasněžené ráno v parku, znám ten nádherný pocit. Ty "sněžnice" mne pobavily, zřejmě obchodník jiné číslo neměl, tak si řekl, že se přizpůsobíš.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 11. týden

V minulém týdnu se v Hollywoodu rozdávaly filmové ceny Oscar. A sošky (České lvy) za nejlepší snímky uplynulého roku se udělovaly i v Česku. Právě filmy budou tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

20%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

19%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%