Má pět Českých lvů, cenu Thálie, televizní cenu Elsa i Zlatou nymfu z televizního festivalu v Monte Carlu a nominaci na Radoka. Letos byl v anketě TýTý vyhlášen nejpopulárnějším hercem, na Art Film Festu v Trenčianských Teplicích právě převzal cenu Hercova mise. To jsou ocenění herce Ivana Trojana z Dejvického divadla, který poslední červnový den oslaví 50. narozeniny. Jak sám herec říká, ocenění jsou příjemná, ale důležitější je podle něj samotná tvorba.
„Pokud jde o cenu profesní od kolegů či kritiků, je to velice povzbuzující, potěší to a já si jí vážím. Ale druhý den už vůbec nic neznamená, protože je nutno znovu se pustit do dalších strastiplných hledání u této profese,“ říká Trojan.
Hereckou branži miluje, i když je podle jeho slov náročná a nevyzpytatelná. „V herectví mě stále baví zkoušet, kam až mohu dojít. Je to ovšem poměrně riskantní a těžká práce, kterou si stále nesete s sebou,“ míní herec, jehož projev s nádechem jemné komiky je tak věrohodný a uvěřitelný, že se divák s jeho postavou dokáže lehce ztotožnit.
Z Vinohrad do Dejvic
Jeho prvním angažmá po absolvování DAMU bylo rok před listopadem 1989 tehdejší Realistické divadlo, kde se poprvé setkal s Miroslavem Krobotem při práci na inscenaci Merlin aneb Pustá zem. „Tady jsem podepsal petici za propuštění Václava Havla i Několik vět. Hrála se tam Res publica. Divadelní koláž vzpomínek na první republiku, v níž zaznívaly i myšlenky Čapka i obou Masaryků. Vždycky seděli v hledišti nějací estébáci. Ale i disidenti, včetně Václava Havla.“
V roce 1990 přešel na Vinohrady, kde zaujal kreacemi Romea, Ivana v Bratrech Karamazových či jako Kamil Champsboisy v komedii Brouk v hlavě. Premiéru měla v roce 1996, rok poté Trojan Vinohrady opustil a s Lukášem Hlavicou se připojil k nově formovanému souboru Dejvického divadla.
„Pan Krobot tehdy odešel z Národního divadla s celým ročníkem DAMU. Je to nesmírně skromný člověk, neustále se snaží hledat a objevovat věci, které nás zajímají a někam posouvají. Jeho či naše úspěchy s ním nic nedělají, je poměrně konstantní a přitom velmi objevitelský,“ popisuje Trojan, který na Vinohradech v Menzelově inscenaci Feydeauovy frašky Brouk v hlavě stále hostuje. Během téměř osmnácti let tu zatím měla 337 repríz.
„Když jsem z Vinohrad odcházel, myslel jsem si, že do roka a do dne dohraju všechny role a už se tam nevrátím. Toto představení ale diváci nepustili. Pro mě to je možnost potkat se s lidmi, které jsem měl rád, a zahrát si na velkém jevišti, ke kterému necítím nesympatie. Ta hra je báječná a role příjemná,“ uvádí.
Jeho odchod z Vinohradského divadla, kam nastoupil v roce 1990, po osmi letech do vznikajícího souboru Dejvického divadla mnohé překvapil. Dnes jsou Dejvice jednou z nejprestižnějších pražských scén. V létě zde vystřídá Krobota na pozici uměleckého šéfa Michal Vajdička. Velkou změnu však Trojan nečeká. „Už tu připravil dvě inscenace. Když se mezi námi objevil poprvé, připadalo mi, jakoby s námi už deset let dělal. A takový pocit jsme měli všichni. I proto jsme se shodli, aby v Krobotově práci pokračoval,“ říká herec, který exceluje také na filmovém plátně i na obrazovce. Srdce televizních diváků si získal například v Četnických humoreskách s policistou Béďou Jarým.
Objev režisérů i diváků
Na českou filmovou scénu vstoupil až v pětatřiceti, aby se ihned stal jedním z nejobsazovanějších herců. Ivan Trojan má schopnost být v každé roli autentický, což z něj činí u režisérů i diváků sázku na jistotu. Jeho filmová galerie se hemží podivíny a patologickými osobnostmi – neurotický chirurg Ondřej v Samotářích, Petr v Příbězích obyčejného šílenství, Václav, úchylný voyuer Oliver ve Viditelném světě. „Musíte se hlídat, i když vypouštíte své běsy a vášně,“ připomíná Trojan.
Za hlavní roli kriminálního příběhu z padesátých let Ve stínu (2012) v režii Davida Ondříčka inkasoval pátého lva do své smečky. Ty předchozí se mu shromáždili za filmy Smradi, Václav, Musím tě svést a Jedna ruka netleská.
Pro hitlerovský projev v posledně jmenovaném filmu studoval filmy z vůdcova života. A role elegantního diplomata ve filmu Medvídek (2007) jej údajně intelektuálně převyšuje. „Myslím, že jsem taková držka se zajímavýma očima,“ myslí si bez servítků o sobě.
Na podzim se objeví v mrazivé televizní komedii Osmy, v níž ztvárnil úředníčka, který v roce 1980 v opilosti podepsal Chartu 77. Jeho šéfa v podniku bytového hospodářství hraje právě Krobot, který začátkem července uvede v soutěži karlovarského festivalu svůj celovečerní filmový debut Díra u Hanušovic, ve kterém poprvé s plnovousem hraje i Trojan. V posledních týdnech natáčel tucet epizod seriálu režiséra Ivana Pokorného podle scénáře Ivy Procházkové Vraždy v kruhu. „Tuto krimisérii budeme dotáčet v září a v říjnu, hraju v ní hlavního policajta,“ podotýká.
Základem je slušnost
Své životní jubileum oslaví populární herec narozeninovým sportem ve vesnici, kde měl svatbu. „Vždy to pro mě byla záminka zahrát si kopanou a pozvat k tomu kamarády i kolegy. Přijedou například David Ondříček, Vojta Dyk, David Novotný a spousta dalších. Hrajeme fotbal proti místním a stala se z toho už tradice,“ vypráví herec, jehož životním krédem je slušnost.
„Zkrátka být slušný člověk a neubližovat – to je to první, co mě napadlo. Spíše se snažím být takový. Byl bych rád, kdybychom všichni více soucítili, se sebou navzájem i s těmi kolem. Svět by byl lepší a více bychom si rozuměli,“ míní čerstvý padesátník. Pochází z herecké rodiny, jeho otcem je Ladislav Trojan a bratrem producent i režisér Ondřej Trojan.
Jak je bravurní na filmovém plátně, tak v soukromí je překvapivě plachý a nejistý: „Jsem úzkostlivej a neurotickej.“ V neokázalosti a skromnosti drží laťku stejně vysoko jako v hereckých výkonech. S Klárou Pollertovou má Trojan čtyři syny s tradičními českými jmény – František, Josef, Antonín a Václav. A relaxuje nejraději pohybem: „Při sportu si odpočinu, zapomínám na práci, na starosti v rodině. To je asi můj největší ventil, proto se ho tak držím,“ uzavírá Trojan, který v mládí hrával závodně basketbal.
