Původně jsem nechtěl k tématu divadla nic psát, protože nejsem ochotnický herec a nyní chodím do divadel velmi zřídka. Ale vzpomněl jsem si na některé divadelní zážitky, které by mohl být zajímavé i pro ostatní čtenáře. V divadlech mnoha forem se hrají představení, která nám představují život ve všech jeho formách – od komedie, přes frašky, tragikomedie až po tragédie. Vždy je to k zamyšlení a mnozí diváci prožívají často děj téměř jako skutečnost. I prožitek cizí tragédie na scéně očišťuje.
Dětství s divadlem
V Praze jsem se kdysi narodil a do divadel jsem chodil často s rodiči. Zejména na dětská loutková představení, která tehdy nebyla drahá. V Praze sídlilo Divadlo Spejbla a Hurvínka a jiná stálá loutková scéna pro děti, která hrála každý týden v neděli – dnes už neexistuje, ale sídlila u Jindřišské věže na Senovážném náměstí. Můj strýc hrál také jako amatér v jednom loutkovém divadle, a tak jsem měl k loutkám blízký vztah. Strýc mne i učil jak se pomocí provázků loutky vodí. Znal jsem důvěrně celé zákulisí loutkového divadla a věděl jsem, že do draka se kouř vhání přes trubičku v ocase, ale děti v hledišti s otevřenou pusou sledovaly jak kouř vychází ze tří drakových hlav. Na Spejbla a Hurvínka jsme v Praze chodili pravidelně každý rok na představení pro školy.
Mládí v divadlech
Pro studenty byla dříve divadla v Praze cenově velmi dostupná a chodili jsme na řadu představení v Komorním divadle, které dnes už neexistuje. Zde jsem viděl velmi známou antickou tragédii Médea (Medeia), kde hlavní roli vytvořila Irena Kačírková. Hráli zde i další velmi známí herci jako Václav Voska, Marie Drahokoupilová a mnozí další. Představení jsme navštívili v Praze mnoho - od Národního divadla, přes divadla ABC, E.F.Buriana, S.K.Neumanna až po Vinohradské divadlo. Pochopitelně jako mladí jsme chodili do divadla SEMAFOR (Sedm malých forem) do pasáže ALFA u Václavského náměstí na Suchého a Šlitra. Zpívali jsme s nimi i jejich písničky. Jsou to hezké vzpomínky na divadelní zážitky.
Výběr divadla v dospělosti
Pochopitelně dospělý člověk už nemusí chodit na povinná školní divadelní představení a vybírá si sám. Navíc jsou vstupenky podstatně dražší než pro studenty a zvažujete, zda to představení v pořadí vašich hodnot je důležitější, než jiné podstatné výdaje pro rodinu s dětmi. Bydlel jsem 25 let mimo Prahu v krajském městě. Bohužel jsem zjistil, že např. některé farmaceutické firmy korumpují lékaře tím, že jim nabízejí zdarma vstupenky do divadel v Praze. Včetně dopravy autem do divadla a zpět do bydliště. Smutné je, že taková je praxe. Pak jsou léky pochopitelně dražší. Protože jsem měl v příbuzenstvu lékaře, tak jsme byli v Národním divadle na představení „Sluha dvou pánů“ s Miroslavem Donutilem od Carla Goldoniho. A později na řadě dalších představeních s trpkou příchutí. Jak se bohužel říká : „ Hloupý kdo dává a hloupější, kdo nebere.“ Krásná jsou divadelní představení v přírodě jako v Českém Krumlově u otáčivého hlediště nebo Shakespearovské slavnosti v objektech Pražského Hradu. Zažil jsem i tradiční divadelní představení Kabuki v japonském Tokiu, ale to by bylo na další dlouhý článek.
Zážitek v původním antickém divadle
V roce 1982 jsem byl služebně na atletickém mistrovství Evropy v Athénách. Pochopitelně jsme vedle pracovního nasazení na sportovních stadionech měli čas na návštěvu památek, které byly všude okolo nás. Předpokládám, že řada ze čtenářů i60 podobná antická divadla navštívila v Itálii, Řecku, Turecku nebo i Bulharsku. V původním antickém divadle Herodion pod athénskou Akropolí - ( i jinde ) se občas hrají představení pro turisty (video), a tak jsme nezaváhali a zaplatili jsme si návštěvu Eurípidovy tragédie „Médea“, kterou jsem už znal z Prahy. Herci hráli v klasických tógách, ale bez masek (video), na které nejsme v moderním divadle zvyklí. Skvělá akustika stupňovitého kamenného kruhového hlediště je neuvěřitelná. Herci sice mluvili řecky, ale pod jevištěm se pohybovaly titulky překladu do angličtiny. Kostýmy, atmosféra místa i večerní osvětlení nás vtáhly do děje. Na takové představení se nezapomíná. Když se vypnulo elektrické osvětlení po představení, tak měsíc v úplňku svítil na antické divadlo stejně jako před více než před 2000 lety.
