Proč mám v sobě pocit smutku?

Proč mám v sobě pocit smutku?

12. 8. 2013

Vrátila jsem se jen před pár dny ze zahraniční návštěvy a stále ve mě leží balvan smutku. Možná jsem přecitlivělá, možná mám v sobě stále ještě hodně hrdosti na svou národnost a na svou vlast, a proto jsem se rozhodla o tom svém smutku a pocitu malosti napsat.

Stála jsem uprostřed báječného mostu nad krásnou a splavnou řekou Rýnem, pozorovala jsem se zaujetím všechny ty nákladní lodě, převážející všelijaký náklad, od písku, strojů, kontejnerů až po auta. Některé ty čluny byly vskutku úctyhodných rozměrů, a tak jsem obdivovala i profesionalitu těch, kteří tyto lodě řídí. Převážná většina lodí měla vlajku země, ze které pocházela. A tak se ve větru třepotaly nejvíce vlajky německé, švýcarské, francouzské, ale objevila se i polská. Pak mě zaujala středně velká loď, která zastavila před mostem, na kterém jsem stála a dávala přednost opravdu obrovskému člunu, který připlouval v protisměru. Člun odplul a tato loď se opět dala do pohybu. Sledovala jsem ji, jak mizela pod mostem a pak i na druhé straně, kde se objevovala a bylo jasné, že míří do nedalekého doku k zakotvení.

Když zpoza mostu vyjela i záď lodi, srdce se mi zachvělo radostí. Vítr zadul do vlajky, visící do té doby splihle na stožáru a ejhle. Ona se v celé své kráse zatřepotala ta naše, červenomodrobílá vlajka! Chtělo se mi zavolat "ahój", ale okamžitě mi došlo, že by mě stejně nikdo neslyšel. Prostě v ten moment mnou projela radost a snad i kousek hrdosti. Po odeznění prvotní eufórie jsem si ale uvědomila, že ta naše vlajka na stožáru je vlastně jen velmi těžko rozpoznatelná ,byla totiž značně vybledlá, což je jistě pochopitelné, ale i velmi špinavá a dokonce i z volného konce vlajky visel utržený cár. A bylo okamžitě po hrdosti i radosti. Spíše jsem se zastyděla.

Já rozumím tomu, že ta vlajka se třepotá na stožáru za každého počasí, že jí smáčí déšť, aby ji posléze slunce vysušilo, a tak barvy její jistě vyblednou. Ale je to označení země, odkud loď pochází a mě přišlo, že každý, kdo se na tu smutnou českou vlajku podívá, si jen pohrdavě pomyslí, že stejně tak ušmudlaná a potrhaná musí být celá ta naše malá zemička. Nevím, komu ta loď patřila, kromě číselného označení jsem žádné jméno neviděla, ale myslím si, že čas od času vyměnit vybledlou vlajku za novou nebude tak velkou investicí. A také si myslím, že i taková "maličkost" vypovídá o nás i o naší zemi ve světě.

Jen podotýkám, že jinou tak špinavou a potrhanou vlajku, podobnou té naší, jsem na žádné jiné lodi neviděla. A povětrnostní podmínky jsou pro ně stejné. Tak se znovu ptám sama sebe, jsem tak přecitlivělá? Proč to ve mě leží jako balvan a proč je mi z toho smutno? Vždyť to byla " jen " česká vlajka. Nebo ne?      

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.