Poruchy příjmu potravy trápí nejen mladé vyhublé anorektičky, ale i obézní lidi vyššího věku. „Zjistit poruchu je však obtížné, protože se k problémům s jídlem nechtějí přiznat,“ říká psycholožka Šárka Slabá z projektu Všeobecné zdravotní pojišťovny Žij zdravě.
Zásadní vliv má psychika, která je u anorexie spojena s odmítáním jídla. Obézní naproti tomu propadají záchvatovitému přejídání, nočnímu přejídání, nebo takzvanému kontinuálnímu jedení.
Odhalit obtíž pomůže několik typických příznaků – skokové tloustnutí, vynechávání společného jídla s rodinou, a pokud obézní s rodinou jí, tak často jen zeleninu. Typické také je pití stále více kofeinových nápojů, změny nálady a izolace od okolí.
Záchvatovitým přejídáním trpí až 25 procent obézních, častěji ženy. Pacient je schopen za dvě hodiny spořádat obrovské množství potravy, pak se za to stydí, je sebou znechucen, je mu těžko a propadá se do deprese. „Odbornou pomoc potřebuje, pokud má záchvaty přejídání v posledním půl roce alespoň dvakrát týdně,“ uvádí Slabá.
Nočním přejídáním trpí až 16 procent obézních, některé příznaky této poruchy má až 39 procent. Pacienti několikrát týdně v noci vyjedí v krátké chvíli celou lednici a přijmou více než čtvrtinu denního spotřeby kalorií. Ráno nevědí, že v noci jedli, poznají to jen podle vyhozených obalů a prázdné lednice. Výčitky chtějí zmírnit přísnou dietou.
Kontinuálním jedením trpí až 40 procent obézních, u kterých se uvažuje o operačním zmenšení žaludku. Nemocní jedí v podstatě bez přerušení, i když ne tak velké dávky jako při záchvatovitém přejídání. Ztrácejí ale kontrolu nad svým stravováním a nedokážou s jedením přestat.
Obézní bývají většinou v péči praktických lékařů, ti je k psychologům nebo psychiatrům posílají obvykle jen tehdy, když trpí depresí. Přitom by tito pacienti měli z psychoterapie podpořené léky na depresi velký užitek. „Přejídání a další formy nesprávného stravování ovlivněného psychikou tak nezřídka stojí stranou odborníků,“ shrnuje psycholožka.
