Rudý kruh se však už dávno přehoupl přes sousedovy ošklivě opižlané tůje.
Lojza v garáži si zručně nasadil čelovku, přepnul vypínačem svítivost na maximum a dál se vrtal v mercedesu.
„Robotka určitě prudit s večeří nebude,“ konstatoval sám pro sebe, když zběžně zkontroloval čas na začouzených primkách levého zápěstí ruky pod mikinou.
„To bývalka Jaruna, to byla jiná stíhačka,“ vzpomněl lítostivě na temperamentnější partnerku.
„Kolikrát tě ještě budu volat, aby ses šel najíst?“ hubovala pravidelně.
Pokaždé ji při jejím svolávání k večeři přislíbil, že už končí a jde z garáže do chalupy. Ale potom se mu připletl pod ruku nějaký šroubek, plíšek nebo se nechal v duchu unést novým nápadem a sliby chyby.
I proto se na něj jednou Jaruna definitivně vyprdla a odešla k nudnému Vlastovi.
Nebavilo ji přihřívat večeři na třikrát. A přitom to byla taková velká láska. A skončila na malichernostech.
Vyčítala mu pravidelně neumytou odloženou pánvičku od míchaných vajíček ve dřezu, propálený gumový ubrus od cigaret na verandě i zbytky železných špon, které až do obýváku nanesl v pracovních ponožkách na gauč.
Copak za to mohl, že se Jaruně při jejich sobotním šmajchlování zabodne špona z gauče přímo mezi půlky?
„Už toho mám tak akorát dost!“ zařvala místo orgasmu zrudlá v obličeji.
Snažil se ji jako vždy, když byl malér, rozesmát svým pověstným a nejmíň stokrát ověřeným hospodským humorem. Bohužel marně.
Nejdřív ho zarazilo, že mu večer přestala vychystávat na druhý den čisté tričko a ponožky na opěradle křesla v ložnici.
Ale když mu už ani nevyčítala chrápání? A neposílala ho uprostřed noci spát do obýváku!
A když místo mlaskání a napomínání se sama od něj odstěhovala do hostinského pokoje, pochopil Lojza, že se nachýlil konec vztahu.
Společné děti neměli. Jen zážitky a vzpomínky. Proto si možná Jaruna bez ohlášení jednoho dne, když byl zrovna mimo ves, sbalila jasanovou postel z masivu a všechny saky paky z kuchyně.
A že jich měla. Robota, remosku, termosku, mikrovlnku i sadu čínských hrnků.
Jaruna byla vždycky výbornou a vyhlášenou kuchařkou. A ty její proslavené kynuté buchty k snídani. Pařené knedle k obědu. Americké lívance a tvarohovo- povidlové táče ke kafi. Vaječné rolády a máslové dorty na oslavy. A teď je družka nadobro pryč i se svými kulinářskými dovednostmi.
„Aspoň budeš mít pajšl a žlučník v cajku,“ šolíchala Lojzovo oslabené sebevědomí stále živá máti, které tajně za zády Jaruna přezdívala Malej zlej čert.
A tak se Lojza, pravý staromilec začal poohlížet po nové životní družce. Ušetřenou nějakou tu korunu měl.
A z tištěného Blesku a keců kamarádů i představu o výdobytcích umělé inteligence.
Pokračování někdy příště