Přišel čas našich podzimů,
a já snad každou vteřinu,
lásko na tebe vzpomínám,
také když večer usínám.
Dnes je to padesát osm let,
co se můj život s tím Tvým splet,
teď už tu ale sedím sama,
smutná a taky uplakaná.
Ve žlutém nádechu cesty podzimní,
nikdo nikoho nevinní,
jen já si říkám, kde Tě mám,
na druhý břeh Ti zamávám.