Nejen nomen omen z jihu Čech
FOTO: Jana Vargová

Nejen nomen omen z jihu Čech

19. 8. 2024

Je nádherné ráno, Celsiova stupnice ukazuje příjemných 18 stupňů, pro někoho horko, pro jiného krutá zima. Pofukuje mírný a vlahý větřík, modré nebe bez mráčků potvrzuje předpovědi metereologů o krásném letním dni.

Odháním od sebe myšlenky, co budeme mít k obědu - chtěla jsem dopoledne vařit -, když teď náš domov na pár hodin opustíme. Čas nikdo nezastaví, a k utěšení hladu se doma vždycky něco najde, tak proč otálet?

Osedlali jsme své dvoukolé oře a vydali se na cyklovýlet ranní ztichlou krajinou. Startujeme, dá-li se náš rozjezd takto charakterizovat, z obce Novosedly nad Nežárkou do dnešního cíle - Novosedly nad Nežárkou. Máme před sebou asi 35 kilometrů přes Stříbřec, Starou Hlínu, hráz rybníka Rožmberk, Lužnici a Novosedly. V rovinatém kraji to není nijak zvláštní výkon. Šlápneme do pedálů, rozjedeme se, setrvačností se jen už vezeme a jedním okem sledujeme cestu před sebou, druhým okolí. Ne pokaždé. Přeháním. Našich sedm křížků za krkem nás neopravňuje k nepozornosti, proto když se nám něco líbí, raději zastavíme. 

Polykat kilometry, zastavit se na vydechnutí, občerstvit se nebo se pokochat pohledy do kraje, to nás čeká. Na dnešní trase přejíždíme Stříbřecký most a krátkou odbočkou se zastavujeme u pomníku Emy Destinové. Projíždíme mezi dvěma rybníky, pokračujeme do Staré Hlíny. Kdybychom si udělali zajížďku, dojeli bychom na most, odkud poddaní na rozkaz marnivého krále, který tvrdil, že sůl není nad zlato,  sypali tento nerost do vody. Tam pojedeme jindy.

                                                  vitek-u-nove-hliny.jpg

                                                                               Most u Nové Hlíny

Po několika kilometrech se vyhoupneme na začátek dvoukilometrové hráze rybníka Rožmberk a pokračujeme do obce Lužnice, odkud to domů máme deset kilometrů...

 

                                                       Rožmberk na jaře

                                                                     Rožmberk na jaře

Podobných cyklovýletů jsme abslovovali nespočet. Do vzdálenějších oblastí jsme jeli autem, a pokaždé, když jsem se ocitli v blízkosti vodní plochy, zastavili jsme a obdivovali klid, krásu a někdy i život na hladině, pod ní i v okolí. Jak člověk projíždí krásnou jihočeskou krajinou protkanou řekami, jezírky, ale hlavně rybníky, ani nevnímá jména všech věcí, které míjí. Já sedím u počítače a listuji nepřeberným počtem fotografií ulovených na cestách pěších, na kole i v autě. Jak je to vlastně s NÁZVY rybníků, kolem nichž běžně jezdíme? Co se skrývá za důvodem toho či onoho názvu? Kdo tuto vodní plochu pojmenoval právě takto? Proč některé stojaté vody nemají na mapě jméno? Jedna otázka za druhou, a já na žádnou neznám odpověď. Pro sebe jsem odmítla hledat odpovědi v různých zdrojích na internetu, a oddala se malému snění.

Za obcí Stříbřec vede rovná cesta mezi rybníky Vyšehrad a Stolec. Možná nějaký kníže nad hrobem, který neuspěl v bitvě o stejnojmennou stavbu v Praze, si přivlastnil toto území a rozkazy, příkazy, rady uděloval svým mokrým mlčenlivým poddaným žijícím ve vodě. A třeba k sobě, k Ženichovi, našel sličnou nevěstu, ta mu však znepříjemňovala život tak dlouho, až mu došla trpělivost a stal se z něho Starý vdovec. Po skonu své otravné manželky se šel opít do nedalého hostince. Zamířil ke stolu, kde za všechny platil  jinoch na oslavu znovuzískání svobody. Slovo dalo slovo, starý vyzvídal na mladém, mladý již se zamlženýma očima blekotavě přiznal, že před dvěma lety se oženil, ale že s tou ženskou nemohl vydržet, tak se jí zbavil. Jak, to už neprozradil. A prý si od té doby říká Nový vdovec. Po získání nového přítele se oba dohodli, že se přejmenují. Ze Starého se stane Nový, protože ten mladší byl osvobozen dříve. A nám zůstaly názvy pěti rybníků.

 

                                                Nový vdovec a jeho labutě

                                                          Labutě na hladině rybníka Nový vdovec

Když jsme kdysi uslyšeli o Nadějné rybniční soustavě, trochu nám název popletl hlavu významem slova - naděje -. Ani tehdy jsme nepátrali po původu, ale byli jsme zvědaví, o co se jedná a kde se oblast nachází. Hned po první návštěvě mi bylo jasné, že toto místo se stane mým oblíbeným zejména díky nádherným zákoutím, ale hlavně kvůli názvům. Kdo by nezavzpomínal na vlastní Víru, že právě jeho Láska bude věčná a že když bude z obou stran Dobrá vůle, dostaví se i Naděje v podobě Skutku na dobrý Rod.

 

                                                Třpytivá hladina Dobré vůle

                                                             Třpytivá hladina Dobré vůle

Je možné, že někdo někoho Překvapil, a tím dokonce i Potěšil. Kdo ví, jak by básník uchopil tyto půvabné názvy rybníků. Možná, že příběh by končil zlatou Klecí. Kdo se touto oblastí u obce Klec jednou prošel, musí složit hold Jakubu Krčínovi, zakladateli této rybniční soustavy. Tady nám zanechal nádherné dědictví, které mnozí hodnotí jako nejkrásnější přírodní lokalitu Třeboňska. My se do množiny obdivovatelů zapojujeme rádi, ochotně a s nadšením.

Procházky kolem rybníků nabízejí nespočet zajímavých pohledů. Ráno s rosou na listech rostlin, odraz slunce na ledové krustě.

          Ranní rosa        Slunce na ledové krustě

Milovníci rybolovu na Třeboňsku musí dodržovat příslušné předpisy, a každou rybu změřit, zda má správnou míru. Menší kousky musí zpátky do vody. Tento rybář si úlovek mohl odnést domů:  

                                                            Musí mít správnou míru

Práce rybářů při podzimním výlovu není lehká. Stačí jen chvíli pozorovat a poté obdivovat a děkovat i za to, že třeboňští kapři skončí na talíři štědrovečerní večeře. 

                                             Výlov rybníka Blaník u Klece

                                                         Výlov rybníka Blaník u Klece

Stává se, že rybáře doprovází kamarád, který si jen tak chce posedět, pokoukat, nebo se projít po hrázi rybníka či v lese v jeho okolí. Když mají oba úspěch, nebo štěstí, může si každý s sebou odnést svůj úlovek. Třeba i tento:

                                                            Po procházce po hrázi rybníka

Ať je léto, nebo zima, jihočeská krajina protkaná množstvím vodních ploch nás neomrzí. Poskytuje odpočinek, klid, čas na přemýšlení, rozjímání, plánování i rozhodování. Každý si odtud něco odnese, i obrázky, které pak uschovává pro potěšení ze vzpomínání na chvíle strávené v krásné přírodě.                        

cestování Tip na výlet
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.