A tak se zdravotnictví a my všichni neobejdeme bez dobrovolných dárců krve. Jednou z organizací, která tuto činnost podporuje, je spolek Zdraví – život, která má za sebou dvacet let neúnavné propagace a získávání dobrovolníků.
„Dárcovství krve bylo nastartováno hluboko před sametovou revolucí. Darovat krev chodili vojáci, policisté, hasiči, členové pracovních kolektivů a většiny složek tzv. Národní fronty. Zatímco příslušníci uvedených záchranných složek se k dárcovství hlásí i dnes, zbytek veřejnosti o to nemá zájem. Není zde nikdo, kdo by darování krve propagoval a nepřetržitě k němu vyzýval. Český červený kříž má velmi široký záběr a spousty aktivit, na dárcovství mu moc času nezbývá. Ministerstvo zdravotnictví je na tom obdobně. I když v jeho případě se domnívám, že by to měla být jedna z priorit komunikace s veřejností,“ myslí si prezídent spolku Zdraví – Život Otakar Vaníček.
V minulosti bylo možné za darovanou krev získat finanční odměnu. Samozřejmě ale vysoké procento dárců to dělalo dobrovolně a zcela zdarma. Jak je tomu dnes? „Dárce má možnost za každý odběr uplatnit odečet na daních ve výši 3500 korun a má ze zákona také nárok na den volna za úhradu mzdy,“ vysvětluje Vaníček. Sám je mnohonásobným dárcem krve. "Mám vždycky radost, když mohu k odběru přistoupit, protože vím, že jsem ještě zdráv. Dárcovství v Česku mohou podstoupit lidé ve věku 18 až 65 let a je velká škoda, že snaha pomáhat druhým se pomalu vytrácí,“ říká Otakar Vaníček. Podle něho mohou muži darovat krev maximálně pětkrát ročně, ženy čtyřikrát. Dárci mají tu výhodu, že před každým odběrem procházejí zdravotní prohlídkou včetně rozboru krve.
Dnes se noví dárci rekrutují především z rodin, kde rodiče krev již darovali. Oslovuje to i členy rodin, v nichž jsou nemocní před operacemi, nebo lidé kteří při svých diagnozách potřebují transfuzi krve. Jak populace stárne, zvyšuje se potřeba ortopedických operací a zároveň například stoupá počet onkologických pacientů. Potřeba krve v nemocnicích průběžně stoupá.
„Krev je biologický materiál, který prozatím nikdo v laboratoři nevyrobil. Není ničím nahraditelná a lékaři se bez ní a především jejích dárců neobejdou," potvrzuje primář Transfúzního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze MUDr. Petr Turek.
Je nějaký recept jak řešit nastalý problém? Zdroje uvádějí, že nyní v Česku chybí zhruba třetina dárců krve. Prozatím současný stav není kritický, přesto ale obavy o budoucnost přetrvávají.
Spolek Zdraví – život má již několik let připravený projekt pro střední školy, v rámci něj by cca během šesti hodin ročně byli studenti seznámeni s významem a prospěšností dárcovství krve. Avšak na tento projekt je nutná spolupráce ministerstva zdravotnictví a ministerstva školství a tělovýchovy a k takové kooperaci nikdo zatím nepřikročil.
„Bylo by skvělé, kdyby se nám třeba Francie stala vzorem. Tamní maturanti jdou oslavit složení zkoušky dospělosti tím, že darují krev. To by slušelo i našim mladým lidem,“ míní Vaníček. Podle něho je vše otázkou priorit. Současná společnost jedná tak, jako by byly peníze to nejdůležitější v životě. „Já tvrdím, že na prvním místě musí být zdraví a jeho nedílnou součástí je i dárcovství krve. Kdo má možnost a zdravotně vyhovuje, měl by krev darovat. Nikdo z nás neví, kdy budeme krev potřebovat my sami nebo naší blízcí,“ uzavírá Vaníček.
