Stalo se tak v Dolní Lipce, v souvislosti 150 let od zprovoznění Moravské pohraniční dráhy z Dolní Lipky přes Hanušovice do Šternberka. Do místa oslav se sjely tři historické kouřící vlaky. Z České Třebové, Pardubic a Olomouce.
Ze Svitav jsem odjel běžným vlakem, zvaným Interpanter do
České Třebové. Zde mají parádní dopravní terminál, což je česky přeloženo na vlakové a autobusové nádraží na jednom fleku.
součástí je také podzemní garáž pro 250 aut. No které i daleko větší město to má?
Jen Jan Perner se moc nepovedl.
Odtud jeden ze tři historických parní vlaků vyjížděl. Tak nasedet a valíme. Mimochodem, víte jak se soustava kliček na otevření a zajištění dveří ovládá? Čudliky tam nejsou.
Do Ústí jela mašina v obráceném gardu, a protože odjížděla do protisměru,
dostala se po objetí do základní pozice. Přezdívku měla Skaličák, protože se ji obzvlášť líbilo na tratích kolem Skalice nad Svitavou.
Nahoru směr Letohrad je velké stoupání. Česky se tomu říká do kopce, a tak se čudilo.
Zkušený nádražák ví, že v tom případě nemá smysl odvírat okna a koukat ve směru jízdy, pač jsou oči hned plné sazí, a tak jsem operativně proběhl soupravu,
zvanou dřevák.
Kdo nestihl vlak, použil na místo slávy nestylovou alternativní dopravu.
Po dobu jízdy bylo postávání na spojovací plošině zakázáno. Toto nařízení si pamatují především kuřáci.
Hygiema musí bejt, i ve vlaku. Povšimněte si v zrcadle odraz toaletního papíru.
Hned za dveřmi přišlo jeho uplatnění a tento pohled.
No tak dobře, aspoň jeden pohled z okna.
Do Letohradu přivezla soupravu z Pardubic Němka. Tyto lokomotivy byly vyrobeny v Německu pro potřeby války. ČSD jich převzaly 185 a označily řadou 555.
Pak se obě soupravy spojily, do předu se zařadily obě mašiny a
jelo se. Vlak to byl opravdu dlouhý.
Hytlák je po nádražácku výraz pro služební vůz. Ve třebovské soupravě byl vybaven sedadly pro cestující a
v pardubickém došel ještě vyššího uplatnění.
Od Olomouce přivezla návštěvníky Rosnička, lokomotiva řady 464 102
Na sraz přijel také Sergej, kdo bydlel u tratě, kde se vyskytoval, dobře si pamatuje koncert poskakujících skleniček.
Dále se zúčastnila nezatopená Ušatá, lokomotiva řady 464 202. Proč asi ten název...
Na točně všichni obdivovali Kafemlejnek, chloubu depa v České Třebové. Není to tak úplně dlouho, co se při jízdě vykolejil v úseku trati Okříšky-Jihlava, ale už je opět nakolejen.
Z motorové trakce nechyběl Brejlovec...proč asi ta přezdívka...
Čmeláka, podle označení ČME, právě nějaký čundrák přemlouvá k výletu.
Patrně na Transsibiřskou magistrálu.
Prasátko aneb lokomotiva řady T221. Pohon tvoří vzduchem chlazený dvanáctiválec Tatra, známý z nákladních automobilů.
Lokomotiva T 466 určená pro osobní i nákladní vlaky, pojmenovaná Pylštik, podle názvu použitého motoru.
a tématicky k tomu také Sentinel, což je nákladní parní auto z Muzea starých strojů a technologií a
vlastně i toto vozítko.
I z této mašinky bude krasavice, protože odborníci v místním depu jsou machři k pohledání.
A pak k potěšení a návštěvníků začaly manévry.
Můžou pokecat dvě parní lokomotivy? V tomto případě Rosnička a Ventilovka? Jasněže, vždyť jsou to ženský. Povšimněte si, že strojvedoucí hledí každý na druhou stranu a diskuze se jich netýká.
No taky to vždycky není úplně pravda a otočí se k sobě zády.
Někdy se do rozhovoru zamotá i chlap.
Vlaky po zakolejovaném okolí různě pendlovaly.
právě přijela Němka, v plné své dlouhé kráse.
K železnici patří cestující a zaměstnanci. Ne vždy najdou společnou řeč.
Tématicky naprosto dokonalá náušnici pani průvodčí v podobě návěsti Konec vlaku.
V této uniformě jsem ještě chodil do procesu, ale
na tuhle jsem už byl moc mladej.
Ve své době jsem celý svůj profesní život lezl kdesi po sloupech a drátech, bez ohledu na počasí, roční dobu a hodinu. ale i tak jsem si železnici užil.
Tak zase příště, nejlépe až se zase někde bude předvádět, právem machrovat a kouřit.