Bedna
V lednu jednu bednu zvednu,
na práh dám a na ni sednu,
vzhlédnu výš a náhle zblednu:
ježíš – já mám rande v jednu!
Sedím tady v březnu, v dubnu,
nepřišla! Proč se vždy upnu
na tu kost? Já snad už hubnu,
možná si i trochu schrupnu,
už aby sem přišlo září,
obličej mi opět září.
Jsem tu se svou hezkou tváří…
… No tak brzdi, sedmilháři!
Co viděl pán v městském parku
Pes si svižně na provázku
vede pána na procházku.
Pán má sako na zakázku,
na hlavě však ani vlásku.
Co kdyby tak viděl krásku,
které by moh vyznat lásku?
Dívku jako na obrázku,
ztepilou a plavovlásku,
v líci sličnou, žádnou vrásku,
pro prestiž a na ukázku.
Možná že chce něco více,
možná kapku slivovice.
Proto z láhve strhne pásku
a po třech locích tuhle krásku
brzy spatří bez podvazků,
kalhotky jen na ukázku…
Nevydá však ani hlásku,
podobá se maňásku!
Jen si tu svou klobásku
zastrč někam, bělásku!
On je děsný pitomec -
nezapnul si poklopec!
Žena kroutí pánví
Když ráno žena pánví kroutí,
mně tréninkový plán se hroutí
a odhazuji činky.
Nehledám v tom žádnou kličku,
hned si běžím pro vidličku:
Budou palačinky!